Ruská výzvědná loď připlula k břehům USA. Pokusy o humor Američanům nepomohou

Přiblížení výzvědné lodi Viktor Leonov k americkému pobřeží není výrazem síly, ale slabosti Ruska, uvádějí americká média s odvoláním na zdroje v americké rozvědce. Stejné zdroje s ironií a humorem uvádějí, že jde o loď, která je pro Rusy zcela bez užitku, přičemž výsledky jejího působení musí být zklamáním. Pravda je ovšem taková, že podobné komentáře jsou absolutní nesmysl.

Reklama

Materiál zveřejněný americkým internetovým zpravodajem NBC News označuje výzvědná zařízení na Viktoru Leonovovi za zastaralá, neboť prý mohou odposlouchávat pouze radiové spojení mezi plavidly, mezi plavidly a břehem – a dál už jen komerční vysílání a reklamy.

„Doufám, že si s radostí a potěšením poslechli pořady rádia Classic,“ zavtipkoval si nejmenovaný důstojník Pobřežní ochrany Nové Anglie (vysílá tam stanice Classic 101 zaměřená na staré rockové sklady a country hudbu). „Leonov pro nás nepředstavuje žádnou hrozbu,“ přidal se k němu i jeden z vedoucích pracovníků americké rozvědky. „Ta loď je spíš důkazem slabosti Ruska v porovnání s USA, důkazem, jak daleko zaostalo za Spojenými státy v oblasti elektronického odposlechu. Úkolem Leonova je totiž odposlech radiové komunikace, ne ovšem digitální – takže prakticky není schopen zachytit jakékoli citlivé vojenské nebo zpravodajské informace.“

Toto „hodnocení“ Leonova bylo reakcí na předchozí informace médií, že loď byla zaznamenána zhruba 65 mil severovýchodně od největší vojenské námořní základny USA v Atlantiku u města Norfolk (stát Virginie). Byla zveřejněna informace, že se Viktor Leonov přiblížil k ponorkové základně USA v Connecticutu, kam zamířil od pobřeží státu Delaware. Průzkumnou činnost kolem východního pobřeží USA provádí poprvé od roku 2015.

Viktor Leonov (do roku 2004 se loď jmenovala Odograf) opravdu nepatří k nejmladším. Stejně jako dalších šest lodí téhož typu byl postaven v polském Gdaňsku v letech 1985 až 88, jeho zařízení bylo však několikrát modernizováno. Každá ze sedmi postavených lodí Projektu 864 má přísně specializované průzkumné vybavení a výrazně se tak z vnějšího pohledu liší od ostatních tvarem a velikostí radarových antén a dalších zařízení radioelektronického boje (REB).

Všechna plavidla jsou přitom součástí Jednotného státního systému pro zjišťování hladinové a podhladinové situace (EGSONPO) a technicko-provozní charakteristiky jejich radioelektronického zařízení jsou přísně tajné, i když obecně jsou úkoly jednotlivých systémů REB známé.

Ironie, se kterou se Američané k Leonovovi vyjádřili, je buď ukázkou mizivých profesionálních znalostí těch amerických námořních důstojníků, na které se novináři obrátili s žádostí o komentář, nebo pokusem o zaretušování vlastního služebního selhání, protože umožnit lodi přiblížit se téměř až k Norfolku bylo jejich velkou chybou.

V předchozích případech americké lodi div že nepoužily proti „oceánografickým lodím“ projektu 864 taran (ty totiž pod záminkou „zkoumání dna světového oceánu pro vědecké účely“ postávaly přes půl roku před základnami amerického námořnictva a zásoby si doplňovaly na Kubě).

Jindy se zas americký raketový křižník Texas několik dní honil s Karélií (další loď Projektu 864; v současné době v doku na opravě a výměně průzkumného vybavení), ke které se výhružně přibližoval až na vzdálenost několika desítek metrů. Texas je přitom třikrát větší než Karélie, nehledě na to, že by ji v případě kontaktu mohl snadno potopit.  

Vraťme se zpátky k Viktoru Leonovovi. Je faktem, že tato loď nemá za úkol sledovat internetový provoz nebo se vlamovat do nejmodernějších systémů spojení. Jeho sonary (systémy GAR – гидроакустической разведки) a systém s charakteristickým názvem  Память (Paměť) zaznamenávají tzv. „hlukové profily“ hladinových a ponorných těles, tedy parametry zvukových vln šířících se vodou. Laicky řečeno – každá loď nebo ponorka vydává při pohybu zcela jedinečný a pro dané plavidlo charakteristický soubor zvuků. Vznikají tak zvukové vlny, jejichž průběh a změny je možno zachytit a převést do elektronické podoby.

Vzniká tak něco podobného kartotéce otisků prstů zločinců – jednou tě „sejmou“ a již nikdy se své identity nezbavíš. A takovou kartotéku „hlukových profilů“ mají ve svém vybavení všechny ruské válečné lodi a ponorky, což jim umožňuje na velkou vzdálenost a bez přímého kontaktu zjistit, které plavidlo se k nim blíží. A to je pro hladinovou i ponorkovou válku ohromně důležité.

Obdobným způsobem může zařízení instalované na Viktoru Leonovovi zaznamenat „profily“ konkrétních radarů potenciálního nepřítele a systémů jeho PVO, protože jejich elektromagnetické vyzařování je také jedinečné. Pro vojenskou rozvědku jsou takové údaje tou nejcennější trofejí.

Reklama

Běžný špion by se za nimi pachtil desítky let, skrývaje se před přísnými zraky námořní policie a příslušníků FBI, či by musel s pracovníky základny Norfolk vypít hromadu litrů levného rumu – aby nakonec zjistil, že všechny profily jsou již pět let k ničemu stejně jako jeho játra.

Poslední skenování kolem Norfolku a dalších základen na Atlantickém pobřeží USA proběhlo v roce 2015, takže je na čase kartotéku obnovit.

A co se týká běžného radiového spojení – i tady to Američané se svým sarkasmem přehnali. Vždyť i oni si, stejně jako celý zbytek světa, povídají prostřednictvím vysílaček, domlouvají se z lodi na loď na neutajených frekvencích, někdy i dnes dokonce pomocí Morseovy abecedy, přestože se koncem osmdesátých let zdálo, že „morseovka“ už patří historii. Žádné zvláštní prostředky komunikace Američané dosud nevymysleli a nezavedli – takže klasický rock není to jediné, co by mohlo odborníky na palubě Viktora Leonova zajímat.

Mimochodem samotní Američané podobné zpravodajské lodi nemají. Přibližně stejné úkoly má 10 lodí hydroakustické rozvědky (SGAR), polovina z nich byla postavena ve stejných letech jako Viktor Leonov a další lodě Projektu 864. Většina amerických lodí patří k menším – s posádkou cca 30 lidí – a jsou předurčeny k vyhledávání dieselových ponorek v malých hloubkách. Táhnou za sebou na laně bóji s radarem téměř jak za 2. světové války.

Jinak Američané ještě přestavěli jednu loď na středisko pro zjišťování a sledování startů balistických raket. Na konci 20. století dospěli k (mylnému) názoru, že tak specifický typ plavidel, jakým jsou zpravodajské lodi, už nebude zapotřebí, protože nebude co sledovat.

I to je důvod, proč se teď diví, že se Viktor Leonov objevil u jejich břehů a proč nejsou schopni nám podobný „trik“ vrátit u Severomorska, Gadžijeva nebo Petropavlovska-Kamčatského (první dvě místa leží v Murmanské oblasti a jde o hlavní základny Severního loďstva RF; Petropavlovsk-Kamčatskij leží na Kamčatce a jde o největší základnu Tichomořského loďstva; pozn. překl.).

USA se v elektronické rozvědce nejvíc spoléhají na skupinu výkonných špionážních družic, ale jejich možnosti jsou jen omezené. Většina radiofrekvencí se na oběžné dráze nedá zachytit a sestavit zvukový nebo elektromagnetický profil sledovaného objektu není reálné.

Mimochodem spojenci USA v NATO využití podobného typu lodí k rozvědce prozřetelně neodmítli. Většina jejich obdobných lodí byla postavena ve stejném období, ve kterém se realizoval Projekt 864. Má je například námořnictvo Německa (3 lodi typu „Ost“ projektu 423 o výtlaku 3200 tun, postaveny v letech 1988-89), Itálie (1 loď, 3180 t, od r. 2003), Španělska (1 loď, 2292 t, z r. 1982), Norska (7560 t, od r. 1994 jako náhrada za vyřazenou loď), Polska (2 lodě po 1677 t, postaveny v letech 1997-99), Řecka (1497 t, od r. 1960, získána z Německa), Francie (5195 t, od r. 1988), Švédska (1400 t, od r. 1980), nebo i námořnictvo Rumunska (1450 t, postavena v r. 1980).

V posledním období Američané a Britové zavedli povinnost zajišťovat úkoly rozvědky jak pro hladinové loďstvo, tak i pro ponorky. Za tím účelem jsou plavidla dovybavována dalším zařízením, které (společně s příslušnou obsluhou) jen ztěžuje běžný život na lodi. Opět příklad – flotila Jejího Veličenstva nainstalovala na ponorku Trafalgar jakési nové radary. Na to se ponorka porouchala a musela být odtažena do suchého doku.

Úkoly elektronického průzkumu pak přešly na dvě raketové fregaty; tím se zvětšila posádka o personál obsluhující elektroniku a současně se snížila bezpečnost provozu obou lodí, které jsou teď nuceny přiblížit se ke sledovaným objektům až na nebezpečnou vzdálenost.

Při podrobném posouzení vypadá reakce amerických námořníků na činnost Viktora Leonova spíš jako novinářský trik. Ještě před tím se však zpráva o cestě Viktora Leonova donesla prostřednictvím médií přímo k Donaldu Trumpovi. Ten pak na otázku, co se chystá s lodí udělat, odpověděl: „To vám neřeknu. Nemám žádnou povinnost vám vypravovat, co udělám se Severní Koreou. Nemusím vám nic říkat o tom, co udělám s Íránem. A víte proč? Protože ani oni to vědět nemusí. A když se mě ptáte, co se chystám dělat s ruskou lodí, také vám neodpovím. Předpokládám, že nic, ale říkat vám to nebudu.“ 

 A to je vše. Dělat nebude nic.  A nic k tomu neřekne.

Jevgenij Krutikov

Zdroj: politikus.ru

Překlad: mbi, Eurasia24.cz

Foto: mil.ru

Reklama

loading...

Ohodnotit článek
(17 hlasujících)
Reklama

Přečtěte si

Dnes je sobota 16. listopadu 2019 a svátek má Otmar.
 
Reklama

 

 

Reklama

Partneři

Měny a komodity

Potřebujeme vaši podporu

EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků.   Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.

Vrátit se nahoru
Reklama