Rusko zbrojit musí, protože čelí tlaku. A zbrojí efektivně

Ruská federace čelí obrovskému politickému, informačnímu a ekonomickému tlaku ze strany Západu. Tento tlak je dlouhodobý, avšak v posledním období dosahuje takových úrovní a často až absurdních podob, že vzbuzuje více či méně pochybovačné otázky dokonce už i mezi příjemci informací z médií hlavního proudu.

Zvyšující se síla tohoto tlaku souvisí mimo jiné se stále odhodlanějším, avšak vlivem okolností vynuceným přístupem Ruské federace k zajištění vlastní bezpečnosti. Způsoby zajištění bezpečnosti Ruské federace jsou rámcově zaneseny do aktualizované Vojenské doktríny Ruské federace.

Zvyšující se úsilí Ruska zajišťovat svoji bezpečnost ústí ve státní program přezbrojení Ozbrojených sil Ruské federace, který je však taktéž spíše otázkou nutnosti s ohledem na stanovenou životnost a technickou zastaralost značné části výzbroje pozemních, vzdušných i námořních sil. Tato výzbroj byla vyrobena ještě v časech Sovětského svazu nebo je založena na technologiích vyvinutých v SSSR.

Přestože jedním z cílů protiruských sankcí je nabourat rozvoj konvenčních ozbrojených sil Ruské federace, a to jak omezením dostupnosti finančních prostředků, tak omezením dostupnosti technologií, zastaralost výzbroje ruských ozbrojených sil se zanedlouho stane minulostí.

Zásadním bude v tomto ohledu období let 2015 až 2020, kdy Rusko dokončí anebo v plné míře rozvine některé stěžejní projekty. Tato skutečnost bude pro Rusko mimořádné významná jednak proto, že dojde ke generační obměně výzbroje za zcela novou, vyvinutou v Ruské federaci po rozpadu SSSR, a současně bude znamenat obrovský posun v kvalitě výzbroje a přinejmenším srovnání kroku se Západem v oblasti vyspělosti technologií, provozní a bojové efektivity.

Rok 2015 znamená začátek tohoto významného období, podívejme se proto, jaké projekty konvenční výzbroje ono zásadní zvýšení kvality přinesou.

Moderní ruský voják

Ty tam jsou doby, kdy spíše než respekt vyvolal politování pohled na ruského vojáka, špatně obutého, oděného, s padajícím plechovým „blembákem“ na hlavě, spíše překážejícím než chránícím. Zlepšení kvality výstroje není otázkou posledních měsíců, avšak ruská armáda nyní pomalu začíná přebírat zcela nové soupravy, vyvinuté v programu Ratnik, které přináší další zlepšení komfortu i možností ruského vojáka. Rusko se tak přidalo k prozatím nemnoha k zemím, které v praxi uplatňují koncept „vojáka budoucnosti“.

Ratnik, to není jen nové odění, jehož základem je speciální kombinéza z aramidového vlákna, či prvky ochrany, jako jsou kvalitní a lehká přilba, balistická vesta, taktické brýle a podobně. Nový komplex bojové výbavy vojáka zahrnuje také informační a komunikační vybavení včetně elektronického zařízení Strelec s malým taktickým počítačem či satelitní navigací s příjmem signálu z ruského družicového systému GLONASS. Dodávky komplexu Ratnik se rozběhnou na plné obrátky v roce 2015, kdy spolu s novou výstrojí začnou ruské ozbrojené síly přebírat i novou osobní výzbroj, jejímž základem budou nové moderní automatické pušky AK-12 a(nebo) A-545.

Nová obrněná vozidla

Ještě rozsáhlejší prezentaci nové výzbroje přinesla Přehlídka vítězství, která se uskutečnila letos v květnu u příležitosti oslav 70. výročí konce Velké vlastenecké války. Představen byl mj. T-14, tank zcela nové generace, jaký mezi sériově vyráběnými stroji dosud nemá obdoby. Nový tank je součástí programu Armata. Jedná se o zcela novou platformu bojových vozidel, jejichž nepsaným králem bude právě vyvíjený tank. Stroj disponuje celou řadou unikátních prvků; nejpodstatnějším z nich je bezosádková věž, dálkově ovládaná posádkou umístěnou v extrémně chráněném prostoru v robustní korbě. Právě tento konstrukční přístup dokazuje zájem o maximální ochranu toho nejcennějšího, co se na bojišti vyskytuje – lidí.

Tank je vybaven vícevrstvým kompozitním pancířem, novým pohonným ústrojím zaručujícím značnou mobilitu, novými zbraněmi, z nichž hlavní je 125mm kanón (prozatím – kanón bude v budoucnu nahrazen ještě účinnější zbraní s ráží 152 mm), sofistikovaným systémem řízení palby a především senzory, které mají spolu s výše uvedenými prvky zajistit „Armatě“ převahu a vyšší schopnost přežití v boji, než mají americký M1A2SEP Abrams či německý Leopard 2A7.

Přehlídka vítězství byla současně veřejnou premiérou pásových bojových vozidel vyvíjených v rámci programu Kurganěc-25, které v nebližších letech doplní stále ještě špičková bojová vozidla pěchoty BMP-3. Prezentovány byly rovněž výsledky programu Bumerang, což jsou nová kolová obrněná vozidla. Také produkce těchto vozidel začne v průběhu následující „pětiletky“, což bude znamenat plné srovnání kroku Ruska se Západem v této oblasti. (Starší ruské kolové obrněnce totiž mají kvůli zvolené koncepci s výstupem na boku – a tím zbytečným ohrožením výsadku – značné nevýhody oproti západním protějškům).

Nová generace letadel

Rusko, přestože zubožené ekonomickou a sociální krizí, se na přelomu tisíciletí pustilo do vývoje bojového letounu páté generace. Hlavními aspektem nového pokolení stíhaček je mimo jiné jejich obtížná zjistitelnost radary protivníka, schopnost létat nadzvukovou rychlostí bez „forsáže“ a extrémní manévrovací schopnosti, zaručující převahu nad protivníkem v blízkém vzdušném boji. Program dostal název PAK FA (Перспективный авиационный комплекс фронтовой авиации).

Vývoj nové „superstíhačky“ byl svěřen konstrukční kanceláři společnosti Suchoj, jíž se podařilo vyprojektovat a postavit prototyp letounu Suchoj T-50. Letoun se poprvé dostal do vzduchu 29. ledna 2010 a Rusko se tak stalo po USA druhou zemí na světě, která otestovala stroj páté generace. Podle dostupných informací letoun splňuje všechna rámcová zadání a v jeho vývoji jsou uplatňovány výsledky vývojových prácí v perspektivních oborech, jako jsou nanotechnologie, kybernetika, robotika a další. Právě v tomto kontextu markantně pokulhává oblíbené rusofobní tvrzení o „propastné ruské zaostalosti“, obzvláště, uvědomíme-li si, že evropské země, ať samostatně či formou společného projektu, něco podobného nezvládnou ani s desetiletým(!) zpožděním. Je pravda, že Evropa je v tomto ohledu svázána rovněž politicky a ekonomicky, ale výsledek je jasný: Rusové to zvládli.

Na letošní rok jsou naplánovány další zkoušky prototypů letounu Suchoj T-50, první sériové stroje by letectvo mělo převzít v příštím roce.

Následujících pět let bude významných také pro další technicky vysoce vyspělé letecké projekty. Zatímco o programu PAK FA je toho známo již poměrně dost, prakticky žádné informace nejsou dostupné o novém strategickém bombardéru, vyvíjeném v rámci projektu PAK DA (перспективный авиационный комплекс дальней авиации), který má na starosti legendární konstrukční kancelář Tupolev. PAK DA bude odpovědí na kroky Spojených států, kterým nestačí „stealth“ bombardér B-2 na bázi samokřídla, a proto vyvíjejí nové strategické prostředky včetně zbrusu nového bombardovacího letounu, jenž vzejde z programu Long Range Strike-Bomber. Prototyp PAK DA má být zalétán již v závěru tohoto desetiletí.

Stejně tak Rusové v reakci na vývoj na Západě realizují celou řadu projektů bezpilotních letounů, z nichž největším bude těžký úderný stroj z dílny společnosti Suchoj, který bude těžit z technologií vyvinutých pro stíhačku T-50.

Připomeňme, že Rusko už v uplynulých pěti letech kvalitativně velmi významně posílilo své vzdušné síly zavedením strojů, jako jsou Jak-130, Su-30SM, Su-35S, MiG-29K/KUB, či rozsáhlou modernizací starších letadel.

A ani ve sféře bojových vrtulníků Ruská federace nespí. Impozantním způsobem dohání ještě nedávné obrovské zaostání za Spojenými státy, když se přes všechny problémy podařilo dostat do plné operační způsobilosti a v obdivuhodných počtech špičkové bitevníky Mil Mi-28N Night Hunter a zejména Kamov Ka-52 Alligator, které byly z velké části vyvinuty ještě v časech SSSR. Přes to již nyní v Rusku probíhá vývoj nového úderného vrtulníku, o němž bylo zatím publikováno jen naprosté minimum informací, nicméně jestliže má být kvalitativně novým doplněním a posléze náhradou za výše uvedené typy, rozhodně to bude prvotřídní stroj.

Rusko vs. USA

Ve výčtu nových ruských zbraní, jejichž výroba má začít právě v roce 2015, bychom mohli pokračovat v oblasti protivzdušné obrany (např. systémy S-500) anebo námořních sil (což by bylo ovšem na celý příspěvek). Každopádně si uvědomme, že Rusko na zbrojení vydává oproti USA jen zlomkový rozpočet: okolo 70 mld. USD versus 585 mld. USD(!) a k mohutnému přezbrojení jej více méně nutí okolnosti v podobě dlouhodobého a systematického svírání kleští okolo prakticky celého území RF.

Jenže zatímco Spojené státy v uplynulých dvou dekádách unipolárního světa soustředily většinu prostředků z armádního rozpočtu na (nyní už křečovitou a stále zbytečnější) snahu o udržení světové hegemonie, na řadu uměle vyvolaných, rozvratných a strategicky často neúspěšných kampaní, Ruská federace z podstaty svojí existence zůstala oproštěna od podobných bezsmyslných dobrodružství a prostředky investovala do posílení vlastní obranyschopnosti.

Výsledkem je stav, kdy Rusové v některých oblastech vývoje, resp. jeho praktických realizacích předběhly Spojené státy, ocitnuvší se v zajetí kultu efektivity a „spirálových smrtí“. Příkladem je letoun Lockheed F-35 Lightning II, který měl být páteří USAF v příštích desetiletích: namísto levného, ale přitom výkonného a agilního letounu, jaký v minulé generaci představoval legendární typ F-16, se Američanům „podařilo“ vyvinout těžkopádný, nevýkonný, ale především extrémně drahý stroj, jehož zařazování do výzbroje navíc kvůli technologické složitosti neustále provázejí někdy až absurdní problémy.

Podobných příkladů nejspíš bude přibývat – Američané v současnosti například prakticky rezignují na vývoj nového středního tanku. Ano, Rusku příliš nehraje do karet zhoršená ekonomická situace a je možné či pravděpodobné, že některé programy budou upraveny, zejména pokud jde o harmonogramy dodávané techniky. Nicméně Rusko disponuje obrovskými zdroji a stabilní vědecko-technickou základnou, kterou nezničila ani řízená devastace v 90. letech minulého století. A z minulosti také dobře víme, jak Rusové umí svého potenciálu využít i v kritických podmínkách. Rozhodně tedy nelze očekávat, že ve snaze o posílení obranyschopnosti svého historického území poleví.

 

Ohodnotit článek
(1 hlas)
Reklama

Přečtěte si

Dnes je pátek 18. října 2019 a svátek má Lukáš.
 
Reklama

 

 

Reklama

Partneři

Měny a komodity

Potřebujeme vaši podporu

EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků.   Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.

Vrátit se nahoru
Reklama