Proč si chce Západ podrobit Rusko? Proč je Rusko neustále démonizováno s použitím těch nejpodlejších lží? Jaké jsou principiální rozdíly mezi takzvanou západní a ruskou civilizací? Na tyto a řadu dalších otázek jasně odpoví půlhodinový dokument Значение истории – Význam historie, nyní s českými titulky.
Při masáži CNN ji tehdy většina z nás vnímala jako jediný způsob, jak odčinit „bezpráví páchané agresivním Irákem na malém nezávislém Kuvajtu“. Jako „boj demokracie proti diktátorskému režimu Saddáma Husajna“. O smrti desetitisíců iráckých civilistů se dodnes nemluví, stejně jako o faktu, že i tato válka byla jednou z událostí, které působí dnešní evropský zmar.
Zatímco se ČTK a další média působící v tuzemsku snažila vykreslit demonstraci k připomínce výročí smrti ruského liberála Borise Němcova coby projev lidí, kterým jde o dobro ruské země (viz pečlivě vybrané fotografie zde a zde), jiné záběry ze sobotní akce vypovídají o tom, že účastníci demonstrace šli zcela proti zájmům Ruska.
Ruský prezident potřetí za poslední tři roky zabraňuje nejen další eskalaci lokálního konfliktu, ale i vypuknutí velké války. Po zastavení příprav amerického útoku na Sýrii, po „Minsku“ i po nynějším vyjednání příměří následovalo vždy to stejné.
„Když se navíc podíváme na strukturu uprchlíků, kde většinu tvoří mladí muži, jde o část populace, kterou ekonomové a sociologové nazývají pracovní silou. Část z nich je navíc elitami svých zemí. Je to obrovský pozitivní impuls pro celý stárnoucí evropský kontinent.“ Ne, nepomátli jsme se, jen citujeme názor Luboše Palaty. Proč? Aby bylo zřejmé, z jakého důvodu mu vadí Nikolaj Starikov.
Francouzský dokumentarista, autor filmu „Ukrajina: Masky revoluce“ v rozhovoru vypráví o svém novinářském vyšetřování událostí na Ukrajině obecně a zejména v Oděse 2. května 2014.
Prvního února francouzský kanál Canal+ uvedl dokumentární film Paula Moriery „Ukrajina: Masky revoluce“ o válce v Oděse a roli ultrapravých hnutí na Ukrajině po revoluci. V předvečer uvedení poskytl režisér rozhovor L’Humanité.
Další ze setkání ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova s jeho americkým protějškem Johnem Kerrym, které se uskutečnilo v minulých dnech ve švýcarském Curychu, bylo zajímavé nejen obsahem jednání týkajících se Sýrie a Ukrajiny či americkým trapasem s ruskou vlajkou.
Metropole České republiky a Slovenska čeká v prvních únorových dnech letošního roku mimořádná návštěva. Do Prahy a Bratislavy zavítá ruský spisovatel, publicista, analytik a bez nadsázky vycházející hvězda ruské politiky Nikolaj Starikov. S jeho názory vás průběžně seznamuje také Eurasia24.cz, kde můžete vidět rovněž nejnovější film, v němž Nikolaj Starikov vystupuje.
Šestadvacetiminutový ruský dokument o jednom z nejnebezpečnějších a přitom téměř neznámém incidentu, který se odehrál v roce 1988 v Černém moři.
Rusko už brzy posune schopnosti své protivzdušné a protiraketové obrany na mnohem vyšší úroveň. A to doslova: do mobilního komplexu S-400 bude integrována nová zbraň, schopná zasahovat cíle i v kosmickém prostoru. Její testy jsou právě nyní v závěrečné fázi.
Ačkoli je pravda, že američtí neokonzervativci neuspěli s masivním útokem tak, jak chtěli, a ačkoli je pravda, že americký útok byl tak nepřesvědčivý a chabý, musíte úplně zapomenout na tyto skutečnosti. Na faktech jednoduše nezáleží. Ani na logice. Záleží pouze na tom, jak je to vnímáno.
Práce na radikálním vylepšení provozních charakteristik tanků T-80BV, poháněných plynovou turbínou, vyvolaly nervozitu vojenských činitelů za oceánem a představitelů NATO.
S proudem informací v západních, ruských i arabských médiích přichází stále víc náznaků, že nedávná agrese západních zemí proti Sýrii byla více fiaskem než úspěšnou prezentací schopností „krásných a chytrých střel“, jak před útokem hlásal americký prezident Donald Trump.
Nejen na Blízkém východě, ale i v afrických zemích Rusko posiluje své pozice, ztracené s rozpadem Sovětského svazu, a obnovuje s nimi spolupráci na všech úrovních včetně vojenské. Jednou z těchto zemí je Mosambik.
EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků. Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.