Střípky ze světového konfliktu

„V Ghútě se hraje mimořádně nebezpečná hra a anglická událost umísťuje oázu u Damašku do středu Evropy. Protože v dohodnutém hysterickém představení nyní Rusové a Syřané útočí chemickými zbraněmi jak v Asii, tak v Evropě. A tohle představení vážně riskuje, že nebude dramatem, ale tragédií.“

Mnoho nezávislých hlasů vyvrací ve Spojeném království napsané a zahrané drama o otrávení bývalého špiona Sergeje Skripala a jeho dcery Julie.

První hlas se ozval z agentury Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW), která v září loňského roku prohlásila, že důsledně ověřila kompletní zničení celého ruského programu chemických zbraní, včetně výroby nervových látek se zvláštním ohledem na základnu Kizner, kterou do této kauzy zapletla vláda T. Mayové.

Prohlášení bylo tehdy podepsáno i Angličany, kteří jej ale ze zřejmých důvodů nyní rozporují, za což si vysloužili pokárání ze strany generálního ředitele OPCW.

Naopak je známo, že ve Velké Británii vyráběli nervový plyn z období Sovětského svazu v Porton Down's Defence Science and Technology Laboratory.

Připomněl to bývalý diplomat pracující na britském ministerstvu zahraničních věcí, známý svými protiruskými postoji (například ke Krymu), který ale zjevně nechce upadnout pod hranici minimální slušnosti.

Murray předložil tato fakta k úvaze:

1) Rusko už nemá možnost vyrábět tyto plyny; jinak struktura použitého nervového plynu je pochybná. Mohl by to být „Novičok“ (v Rusku neznámé jméno), ale jeho jediné výrobní místo, v Uzbekistánu, bylo zlikvidováno právě jednou americkou firmou.

2) Rusko nemělo žádný politický zájem vytvořit tento případ ani nějaký zvláštní důvod zabít po osmi letech života v Londýně nějakého bývalého špiona, již zatčeného a odsouzeného v Rusku nikoliv na doživotí, ale na 13 let (tedy nepovažovaného za příliš nebezpečného) a pak propuštěného kvůli výměně mezi ruskými a britskými špiony (protože Sergej Skripal byl britský špion a ne ruský).

3) Naopak je známo, že nejméně dva státy, které vyrábějí nervový plyn a mají velký zájem diskreditovat Rusko a Putina, jsou Spojené státy a Izrael. Pokud se tohoto týká, bývalý diplomat připomíná dlouhý seznam zavražděných v zahraničí Mossadem.

Konečně můžeme dodat: je možné, že se tady nikdo nezeptá, jak je možné, že by ruské tajné služby byly tak nešikovné nebo neschopné odstranit nějakého špiona (který je nezajímá už několik let) a provedli to způsobem tak těžko pochopitelným a nejistým, který zanechává více stop než rajské jablko? Pokud je tohle všechno, co Rusové dokáží, tak mi říkejte, že jsou tak nebezpeční.

Ve skutečnosti zjevný protimluv (nebo evidentní hovadina) se jeho autorům zdál být hodně lišáckou inscenací: Rusové provádí chemické útoky ve Velké Británii stejně jako Assad používá chemické zbraně v Sýrii.

Tohle je rámec, o kterém nás chtějí přesvědčit, nakolik vědí, že všichni zapomněli, že jak USA, tak Spojené království potvrdily, že v Rusku a v Sýrii již nejsou chemické zbraně. A vědí, že ten kdo na to nezapomněl, to nechá běžet: švindl to je, to je velmi dobře vidět, ale to nikoho nezajímá.

Tedy, imperiální představení a slova britského velvyslance nás přivádějí přímo do Sýrie, kde můžeme ověřit poslední bod úvahy CraigaMurraye. Osvobození východní Ghúty je viděno v USA a v Izraeli vskutku jako neštěstí.

Před několika dny otiskl Jerusalem Post palcovými titulky následující: „The fall of Ghouta threatens Israel, U.S. interests and the West" (Pád Ghúty ohrožuje Izrael, zájmy USA a Západu).

Je obtížné se vyjádřit jasněji. Teď se mě ale neptejte, zda to byl Mossad, CIA nebo MI6, kdo to provedl, protože já to nevím. Ale na druhé straně ani Mayová „ví“, že to bylo Rusko, ale tvrdí, že „pravděpodobně“ to bylo Rusko.

 

Tehdy s tímto „pravděpodobně“ byly pozabíjeny statisíce civilních obyvatel Iráku: „pravděpodobně má Sadám zbraně hromadného ničení... Ne, mýlili jsme se, mrzí nás to!“

Dnes Mayová s tímto „pravděpodobně“ spustila velmi vážnou mezinárodní krizi, jedním takovým typicky západním způsobem jednání, silně politicky a diplomaticky neslušným, které nás učinily zcela nedůvěryhodným v očích celého světa a které skrývají cosi vážného a temného.

Temného a urgentního vzhledem k tomu, že mezinárodní dohody podepsané členskými státy Konvence o chemických zbraních (mezi které patří jak Rusko, tak Velká Británie) předpokládají, že stát, který vznese obvinění, musí sdílet důkazy s obviněnou zemí, a ta má 10 dní na odpověď – a ne ultimativních 24 hodin premiérky Mayové, která se již jen z tohoto důvodu ocitla mimo mezinárodní zákony.

Nejen to, ale Mayová dává jasně najevo, že nečetla sněmovně lordů dvě doporučení od maršála Mongomeryho, anglického vítěze ve II. světové válce:„Nikdy nepochodovat na Moskvu a nikdy nepochodovat na Peking.“

Proč tedy nyní takové pošetilé chování?

Jsme znova tam, v Sýrii. V Sýrii se hraje o něco mnohem většího, než je odpor proti tzv. „šíitské ose“ a „za bezpečnost Izraele“, jak (chybně) tvrdí Jerusalem Post. Nejedná se ani o pouhý zákrok proti novým čínským hedvábným stezkám. Je tu něco důležitějšího, epochálního.

Jinak nelze pochopit, proč riskovat právě tam, v Sýrii, světové válku na všech bojištích.

Viděli jsme, že se znovu pustili do práce specialisté na útoky pod cizí vlajkou a na nejdrsnější provokace a válečnou propagandu, počínaje Bílými přilbami, přes Amnesty International, až po Lékaře bez hranic. Jejich práce, spočívající v odporu proti pravdě a ve vytváření „fakeworlds“ (falešných světů), se kterými omamují masu stále více zmenšovanou na neochvějné, je neutuchající.

V době, kdy byly otevřeny ve Východní Ghútě tzv.„humanitární koridory“, přeměnily se na „koridory úprku“, přes které se převalily z území kontrolovaného hrdlořezy do území kontrolovaného vládou 3000 lidí z celkového počtu 50 000 osob.

Jejich svědectví bylo přepečlivě zamlčeno mainstreamovými médii. Pokud chcete vědět, kdo jsou „umírnění rebelové“, kteří drží Ghútu jako rukojmí, přečtěte si například rozhovor s bývalým ředitelem časopisu Famiglia Cristiana  Fulviem Scaglionem.

Na článek Scaglioneho navazuje další úchvatný článek zveřejněný v Giornale.it.

Il Giornale? Jistě, tato svědectví nenajdete v žádném „levicovém“ tiskovém orgánu, neboť levice už dávno hlasovala pro bezpodmínečnou podporu imperiálních válek. Od mohutných manifestací proti válkám Bushe jr. do dnešních dnů neuběhlo 15 let, ale celá geologická epocha. A mezi jednou a druhou geologickou epochou zanikne mnoho věcí.

V Ghútě se hraje mimořádně nebezpečná hra a anglická událost umísťuje oázu u Damašku do středu Evropy vedle Donbasu. Protože v dohodnutém hysterickém představení nyní Rusové a Syřané útočí chemickými zbraněmi jak v Asii, tak v Evropě. A tohle představení vážně riskuje, že nebude dramatem, ale tragédií.

Páni impéria, poplašení, když vidí své řezače hlav v nesnázích, a když jsou stále méně schopni nalézt odpovídající strategii na záchranu jejich nadvlády (což je věc opravdu nemožná), se rozhodli k jediné věci, kterou mohou udělat. To znamená dát x-tou otáčku rozkouskované světové válce, která se bojuje v Sýrii.

Zachovejte si pro bezprostřední budoucnost v mysli tyto body:

1) Vojenští poradci ze Spojených států, Francie a Velké Británie instruují hrdlořezy v Ghútě, jak připravit chemické útoky pod cizí vlajkou přesně tak, jak se to stalo v roce 2013.

2) Rozdíl oproti roku 2013 je, že tehdy Obama, který nebyl neo-liberal-cons efektivní, velmi váhal vyzvat Rusko útokem na Damašek. A nejen to. Bostonský technik z MIT prokázal, že chemický útok byl proveden z území kontrolovaného „rebely“ a tyto důkazy byl předány Obamovi a jeho poradcům pro otázky zpravodajských služeb. Útok se v roce 2013 nekonal.

3) Kdežto dnes vidíme akceleraci protiruské propagandy s otevřenými pobídkami k odpovědi, jako „po Pearl Harboru a 11. září“, to znamená vojensky, zatímco souběžně s protiruskou propagandou a pokusy o antisyrskou„chemickou provokaci“ Spojené státy rozmísťují skupiny pro odpálení křídlatých raket ve Středozemním moři, Perském zálivu a Rudém moři.

Dnes je tedy situace mnohem nebezpečnější než v roce 2013.

A teď na chvilku opusťme zahraniční politiku, protože do hry vstupuje vnitřní politika Ruska a Spojených států.

Rusko

Situace byla brilantně shrnuta Pierluigim Faganem v jeho nedávném článku Putin a problém tří těles. Dodáváme pouze, že aktuální forcing západního impéria proti Putinovi vyvolává nebezpečí, že urychlí procesy také v ruské vnitřní politice. A to v tom smyslu, že se obrátí proti prozápadnímu uskupení, které je zatím silné z ekonomického hlediska, ale hodně slabé z hlediska podpory obyvatel, protože po zkušenosti s Jelcinem žádný rozumně uvažující Rus nemá žádnou náklonnost vůči prozápadním oligarchům. A mladým, zatím, Putin nevadí.

Tato drastická změna ve vnitřní politice by se mohla odrazit v odpovědi, tentokrát vojenské, na významný americký útok, to znamená ne jako ten v dubnu 2017 proti základně Šajrát nebo v září 2016 proti syrské armádě v Dajraz-Zauru, který sloužil jako přímá podpora ISIS. Také proto, že věci se od té doby hodně zhoršily s americkým bombardováním z počátku února proti vládním silám v Dajraz-Zauru, kde byli zabiti mnozí ruští bojovníci, a pokračujícími útoky na ruskou základnu Hmímím.

Vystoupení Putina z 1. března mělo právě tento cíl: upozornit USA, že nová eskalace v Sýrii nezůstane bez následků.

Podíváme se teď na vnitřní problémy USA.

USA

Zdá se, že Trump je nyní zablokován neo-liberal-cons. Střídání na Státním departmentu (ministerstvu zahraničí – pozn. edit.) nebylo defenestrací ministra-holubice, ale předznamenání změny kurzu. Rex Tillerson byl určitý druh „váhavce“, který směřoval k dlouhé opotřebovávací válce na blízkovýchodním bojišti. S Mikem Pompem „in office“ lze očekávat eskalaci. Proč tedy tento krok?

Jakou hrozbu vidí USA v Sýrii? Tady máme, co píše deník The Conservative:

„Stejně jako je to s většinou dnešní americké zahraniční politiky, ohrožení Spojených států v Sýrii je zhruba úměrné rozsahu, v jakém se mu rozhodneme nás vystavit. Žádná z pěti misí, které stanovil Tillerson pro americké vojenské úsilí v Sýrii – porážka ISIS a al-Kájdy, nastolit post-asadovský stát, omezit íránský vliv, usnadnit návrat uprchlíků a zbavit Sýrii zbraní hromadného ničení – není zásadní pro ochranu amerického bohatství a fyzické bezpečnosti.“

Neboli, blahobyt a fyzická bezpečnost Spojených států úzce nezávisí od jejich světové hegemonie. A to je pravda. Fyzická bezpečnost USA nebyla nikdy uvedena v pochybnost nikým a nikdo nemá zájem tak učinit. Ne Rusko, ne Čína (které jsou jedinými státy, jež by tak mohly udělat) a tím méně Sýrie.

Co se týká blahobytu, je třeba se zeptat: blahobyt koho? Pokud se hovoří o enormních a stratosférických zájmech elity, která jezdí sem a tam mezi Washingtonem a Wall Streetem, tak tedy pro ně by ztráta světové hegemonie Spojených států byla smrtelným úderem. Ale nebylo by tomu tak pro běžné lidi, už i proto, že 90 % těchto mastodontských zájmů jsou moc + makulatura („bezcenné papírky“ – pozn. edit.).

Vím, že je to nebezpečné srovnání, ale bere se v úvahu, že i po pádu Západořímské říše roku 476 měla Itálie i nadále nejvyšší HDP na hlavu až do XVII. století, kdy byla předstižena Holandskem. Porovnání, které je nám bližší, je ztráta postavení světového hegemona Velké Británie po I. světové válce, což neznamenalo ztrátu jejího vůdcovství v ukazateli HDP na hlavu v Západní Evropě (pokud se nepočítá Švýcarsko) alespoň do konce padesátých let minulého století, aby se nakonec umístila mezi prvními.

Co je odlišné, velmi odlišné v USA? Snad je to stupnice zájmů (i když si tím nejsem tak jistý), ale zcela jistě skutečnost, že situace v USA je sociálně, politicky a ekonomicky zvláštní a z nemilých příčin pro Spojené státy – tj., protože podle mnoha projevů je jejich střední třída mimořádně zranitelná i při malých proměnách blahobytu mnohem vyšších vrstev obyvatelstva.

Má se za to, že Giniho koeficient USA, tedy index nerovnosti, je mezi nejvyššími z rozvinutých zemí, počet vězňů je největší na světě – vzhledem k tomu, že s 5 % světové populace mají USA 25 % z počtu všech uvězněných – a veřejné zdravotnictví je podle zprávy časopisu Lancet z roku 2015 nejhorší ze všech s vysokými příjmy. Jsou to vzájemně propojené fenomény a individuálně svědčí o stavu rozkladu americké společnosti, která dnes drží pohromadě spíše díky mýtům.

To je klíčový bod a je třeba se pečlivě rozebrat v problému, co je to impérium, jaké jsou typy impérii, a jaké jsou jejich limity. Prozatím se omezíme na posouzení, jaký je Trumpův problém, a na skutečnost, že jeho masová základna se nachází v této snadno zranitelné střední třídě, která je kulturně a dokonce i geograficky v rozporu s velkými městy nacházejícími se pod kulturně a finančně-ekonomickým vlivem liberálů (liberal-cons).

Ale Trump nikdy nemůže dodržet ani jeden slib, pokud se nedohodne s finančními, s politickými a s řídícími (Deep State) elitami, nebo naopak, nezahájí proti nim otevřenou bitvu. Je obtížné, aby něco takového nastalo. Možné je to jedině za mohutné pomoci ze strany ...ano, právě konkurentů USA, v první řadě Ruska. V tomto případě by mohl zachovat mnohem více, pokud se dohodne s domácími elitami, bude to jen pantomima, jako je evropský „Social Pillar“, předložený ze ztráty paměti a plísni po „populistických“ otřesech v Evropě.

A „mid term“ volby v USA jsou za osm měsíců.

Vnitropolitické situace Ruska a USA jsou tedy téměř zrcadlové. Rusko je ve výhodě díky možnosti velmi širokého rozvoje a vyšší politické schopnosti. Pravděpodobně i větší „ideologické“ pevnosti, kde pod tímto termínem myslíme systém hodnot a víry, která drží pohromadě určité společenství (což má pochopitelně i konzervativní a konzervační aspekty), velmi užitečné pro národ na který někdo útočí, jak to dobře věděl Stalin, který implicitně stavěl svaté ikony před srp a kladivo, když se země bránila nacistickému útoku).

Proti Trumpovi hraje skutečnost, že USA jsou velké impérium minulosti a doposud žádné impérium nepřežilo sebe sama ani po krvavých válkách. Nachází se v této historické situaci, jako by se dostal mezi kovadlinu a kladivo, mezi Russiagate a sliby svým voličům, zoufalým a naštvaným z finančního a neoliberálního kapitalismu a jeho pohrdáním svými oběťmi.

Není první, ani poslední, kdo se dostal do podobného problému. Berlusconi tak učinil před ním v malé Itálii při přechodu od první do druhé republiky (což byl další důsledek světové krize), když přijal téměř podobné politické chování. Skončil rozemletý mezi hrozbami soudního procesu ze strany levice a slibu Obamovi, že když udělá to, co se od něho žádá, „tak to ustojí“. A protože měl před sebou jediný horizont – sebe sama – udělal, co se po něm žádalo: zradil Kaddáfího a vstoupil do války proti Libyi. Pak se kál se slzami v očích, za které by se nemusel stydět ani krokodýl.

Ale válka s Ruskem není válka s Libyí. Je mnohem nebezpečnější, to chápe každý. Myslím, že i ve Spojených státech mnohé kruhy, nevyjímaje vojenské, jsou znepokojeny zlomem, který nabrala světová krize a rozkouskovaná světová válka. A navíc Trump tam byl vržen jednou částí severoamerických elit právě jako kontrapozice proti válečnickým plánům Clintonové.

Doposud ale vidíme sekvenci Trumpových ústupů od svého programu (počínaje uvolnění s Ruskem) nahrazené několika pokusy o protiútok. V USA je určitý druh dualismu moci, který funguje již od doby druhého prezidentství Obamy.

Žádný dualismus moci nemůže trvat příliš dlouho. Něco se musí stát. Nějaký show-down. (konfrontace, vyložení karet)

Bůh nás ochraňuj od tímto show-down.

Ale nestačí nám věřit v boha. Musíme tlačit na naši vládu (pokud bude existovat, nebo na strany, když existovat nebude) a na evropské vlády v jedné jasné věci: jestliže nějaký blázen v USA hodlá zahájit válku proti Rusku, my ho nesmíme následovat. My v Itálii jsme už své dali v době Hitlera a Mussoliniho a nehodláme to znovu dopustit. Naopak, světové společenství a my-spojenci jako první můžeme pomoci USA akceptovat multipolární svět, aby zdravý rozum a lidský smysl převážil ve Washingtonu.

I toto by byla světová novinka, nový způsob jak chápat a praktikovat mezinárodní vztahy. Je to výzva, kterou je třeba zvednout, protože to je otázka života a smrti.

Všichni musíme jednou zemřít, ale mě dopaluje a nelíbí se mi zemřít pro ubris držitelů miliard prázdných slov.

Piotr

Zdroj: megachip.globalist.it

Vyšlo na: ksm.cz

Ohodnotit článek
(24 hlasujících)

Přečtěte si

 

 

Nejčtenější články - Jak to je s...

  • Ahojte, oni vám o Íránu lžou!
    Zvažovali jste někdy možnost, že téměř cokoliv, co vám o světě říkají západní masmédia, je lež a smyšlenka?
    středa, 10 říjen 2018 23:06 Přečteno 7607 krát
  • Život v USA – komu stojí za to?
    Pracuji v moskevské pobočce jedné z největších amerických průmyslových korporací. V práci jsem často jezdil na služební cesty do USA, a mám proto alespoň představu o práci ve velké americké inženýrské firmě.
    neděle, 11 listopad 2018 00:01 Přečteno 7017 krát
  • Bruce Gagnon: Trump je jen herec, americkým oligarchům jde o přístup k Arktidě
    Korporace budou tlačit na zničení Ruska stále víc i s postupujícím oteplováním planety a táním ledu v Arktidě. V rozhovoru s ruským novinářem Konstantinem Sjominem to uvedl dlouholetý americký bojovník proti válce Bruce Gagnon.
    pondělí, 05 listopad 2018 22:54 Přečteno 4271 krát
  • Západ prohrává, a tak doslova útočí na Čínu a Rusko „zleva zprava“
    Šílenost a odpornost západní protičínské propagandy přivedly některé mé přátele z Číny až k pláči. Pomatenost toho, co se tvrdí a píše v USA a Evropě o Číně (a samozřejmě i o Rusku), nyní jasně odráží frustraci a hrubost navztekané poražené strany. Člověk by měl dokonce chuť západní impérium politovat,…
    čtvrtek, 01 listopad 2018 21:56 Přečteno 3205 krát
  • Od roku 1945 až do dneška: USA zabily 20 až 30 milionů lidí
    Je to fakt, nikoliv analýza, ani názor – „svobodné a otevřené mezinárodní uspořádání“, které Spojené státy podporují od roku 1945, stálo životy 20 až 30 milionů lidí na celém světě. Žádnému prezidentovi, bez ohledu na to, kdo jím byl, se nepodařilo zpomalit rytmus této smrtící mašinérie.
    neděle, 02 prosinec 2018 17:32 Přečteno 3026 krát

Měny a komodity

Potřebujeme vaši podporu

EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků.   Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.

Vrátit se nahoru