Prezident Putin stojí proto před nelehkou volbou taktiky a operačních prostředků, nejenom co se týče vztahu k USA, EU a NATO. Bude muset rozhodnout a konat nejenom v zájmu Ruské federace, ale i v zájmu nevděčné Evropy.

Vladimir Putin při svém každoročním hodnocení práce ruského ministerstva obrany nedávno řekl něco, co v západních médiích rezonovalo jako „Putinova slova domácímu publiku“. Ve skutečnosti dal ruský prezident najevo, že jeho země je spolehlivým garantem budování multipolárního světa.

Dvě desetiletí trvající americká převaha v dalekonosných přesně naváděných střelách je téměř u konce.

Nejdůležitější věc je, že Západ je zcela vyloučen z procesu vyjednávání. To se stalo poprvé za více než tisíc let od dob křižáckých tažení. Mír budou pro Sýrii předepisovat Rusko, Turecko a Írán.

V případě syrského pádu by USA zcela ovládly Blízký východ. Zapomeňte pak na to, že by mohlo Clintonové uniknout vítězství v prezidentských volbách.

Nový rok začal celou řadou pozornosti hodných událostí, jejichž příčinu či základ je nutno hledat v roce minulém. Tak například vicepremiér Turecka Veysi Kaynak prohlásil, že Ankara teprve zvažuje další pobyt koaličních sil, účastnících se pod vedením USA leteckých útoků proti Islámskému státu, na základně Incirlik.

Vojenské jednotky věrné vládě vytlačily ze Syrty oddíly Islámského státu, jinak se ale situace v Libyi ještě vyostřila. V posledních dnech se výrazně zhoršily vztahy mezi armádou polního maršála Haftára a milicemi Misuráty, které podporují vládu v Tripolisu. Západ obviňuje Rusko z podpory Haftára a tvrdí, že by tato situace mohla vyvolat nové kolo napětí v již tak dost zkoušené a strádající Libyi.

2017 — rok zlomu. Období revize dohod, čas nových ujednání na mezinárodní scéně, změny souřadnic bodů napětí. Dříve bylo území Ukrajiny něčím významné, to bylo v prvních měsících konfliktu, kdy Západ ještě doufal, že vtáhne Rusko do války. Pak se však hodnota Ukrajiny dramaticky snížila a po Minsku-2 prakticky zanikla.