Kam míří Bělorusko?

Bělorusko, roky politicky i hospodářsky stabilní země, se může snadno dostat na práh sociálních otřesů, jaké postihly Rusko v 90. letech a jaké postihují Ukrajinu nyní. Stabilitě země nijak neprospěla nedávná návštěva prezidenta Alexandra Lukašenka v Kyjevě.

Kyjevská návštěva prezidenta Běloruska Alexandra Lukašenka vyvolala protichůdné reakce patriotické části ukrajinské společnosti.

Nacionalisty rozvášnily státní vlajky Běloruské republiky vyvěšené po městě. Vlajky podle nich cynicky porušily tzv. „zákon o dekomunizaci“; současná běloruská vlajka je pro ně jasným následovníkem Běloruské SSR – dominuje na ní rudá barva, která na ulicích hlavního města Ukrajiny zvlášť bije do očí, protože symbolizuje „krev prolitou účastníky revolučního hnutí v Ruském impériu“.

Již pouhá skutečnost, že sousední země i dnes žije pod takovým praporem, a to navíc země mnohem úspěšnější než Ukrajina, nemůže „nevytočit“ ideové následníky Vladimira Vjatroviče (ředitel Institutu národní paměti Ukrajiny, jenž nazval osvobození Oděsy od Němců v roce 1944 „tak zvaným“ – pozn. edit.), kteří vyvěšené běloruské vlajky vnímají jako ideologickou diverzi a špatný příklad pro ukrajinské obyvatelstvo.

To všechno tím spíš, že místní nacionalistický facebook zveřejnil proti Lukašenkovi celou řadu tvrdých výhrad. Vadí v první řadě to, že Bělorusko pokračuje v aktivní vojenské spolupráci s Moskvou, že jsou na území Běloruska přítomny ruské vojenské jednotky nebo i to, že tam v nejbližší době proběhne velké, stotisícové cvičení ruské a běloruské armády.

Bez ohledu na to však ukrajinská pravice nebyla schopna zorganizovat větší protestní akce zaměřené proti návštěvě běloruského prezidenta na Ukrajině.

Ve svých vystoupeních určených ultrapravici hovořili představitelé úřadů o tom, že ekonomické a politické kontakty s Běloruskem jsou pro budoucnost Ukrajiny velmi významné a že pokusy o jejich narušení jen hrají Kremlu do karet.

Tento postoj se mnoha lidem může zdát jako velmi zvláštní. Vždyť již od roku 1994, kdy v čele Běloruska stanul jeho současný prezident, se k němu ukrajinské nacionalistické kruhy stavěly s přehnaným a neskrývaným nepřátelstvím: Bělorusko hanlivě označovali jako „rudou rezervaci“, „hlavního vazala Kremlu“ či „poslední diktaturu Evropy“.

Běloruská opozice využívala Kyjev jako svoji pevnou základnu při plánování a organizaci akcí proti „diktátorskému režimu“. A její ukrajinští spojenci od UNA-UNCO (Ukrajinské národní shromáždění-Ukrajinská národní sebeobrana – neonacistická polovojenská politická strana, někdy uváděná jako „nacionální ukrajinská armáda“, dnes již vystupuje pod jiným názvem; pozn. překl.) až po FEMEN byli noční můrou běloruského velvyslanectví na jinak tiché Kocjubinského ulici. Pravidelně také vyráželi na eskapády do Minsku, což zpravidla končilo zadržením a deportací zpátky na Ukrajinu.

Po jednom takovém nájezdu, který (jako téměř vždy) skončil pro nájezdníky naprostou katastrofou, pronesl Dmitrij Korčinskij (ukrajinský krajně pravicový politický aktivista a veřejný činitel, spoluzakladatel UNA-UNCO; pozn. překl.) větu, která vstoupila do dějin:

„Problém je v tom, že v Bělorusku je pouze jeden revolucionář – a tím je Alexandr Lukašenko.“

S postupem času pak ukrajinští nacionalisté tuto myšlenku převzali a dále rozvinuli. Když vysvětlovali, proč se jim „majdany“ v Bělorusku nedaří, mluvili o „otrockém duchu“ či „sovětském komplexu“ Bělorusů, kteří na rozdíl od svých svobodomyslných sousedů poslušně trpí pod „okupační mocí“.

A v Kyjevě rostl počet radikálních běloruských nacionalistů, kteří ještě před Euromajdanem opustili svoji vlast, aktivně se podíleli na střetech v jeho průběhu a vytvořili si svého vlastního „světce“ v osobě Michajla Žizněvského, který zemřel během majdanu za dosud nevyjasněných okolností. (M. Žizněvskij – Bělorus, který jako pachatel násilné trestné činnosti utekl před zatčením z Běloruska již v roce 2005. Byl zastřelen neznámými pachateli v Kyjevě v lednu 2014, pravděpodobně měla jeho smrt sloužit k další eskalaci událostí; pozn. překl.). Titíž Bělorusové se následně zapojili do ATO, kde vytvořili samostatnou bojovou jednotku.

Je skutečností, že selhání „barevných revolucí“ v Bělorusku mělo své zjevné příčiny vyplývající z vývoje země po příchodu nového prezidenta k moci.

Na rozdíl od většiny postsovětských států, jmenovitě pak především Ukrajiny, se Bělorusko vyhnulo radikální privatizaci státního majetku, která byla hlavní příčinou vzniku vrstvy oligarchie aktivně zasahující do politiky státu.

Tato situace umožnila zemi vyhnout se velkým sociálním a ekonomickým otřesům. Většina podniků a družstev zůstala neporušená – dávaly lidem práci a udržovaly při životě sociální infrastrukturu; často na tyto své aktivity získávaly i dotace od státu.

Život Bělorusů se nedal nazvat jako bohatý, ale určitá ekonomická stabilita velmi dobře vyznívala v porovnání s šokovými reformami Gajdara nebo Kravčuka (Gajdar – „otec“ ekonomických reforem v Rusku po rozpadu SSSR, ministr a krátkodobě i předseda vlády Ruska; Kravčuk – ukrajinský politik a první prezident samostatné Ukrajiny; pozn. překl.), kteří ve svých zemích způsobili rozpad průmyslu, nezaměstnanost a hospodářský kolaps.

Obyvatelé Běloruska neviděli žádný smysl v tom odvracet se od svého prezidenta na výzvu radikálních nacionalistů, kteří v zemi vládli v prvních letech po rozpadu SSSR a kteří jim v paměti neutkvěli ničím kromě inflace, chaosu a rabování.

Stát v Bělorusku přísně kontroloval politický systém země. Neexistovala tam vlivná oligarchická síla, která všude jinde (v očekávání budoucích výhod) vystupovala jako jeden z hlavních sponzorů a podporovatelů „barevných revolucí“.

Prezident nedával ostatním vysoce postaveným funkcionářům země možnost, aby oslabili jeho pozici, periodicky nahrazoval ve vysokých funkcích staré harcovníky novými, jemu osobně oddanými tvářemi. A běloruské tajné služby „si dovedly pohlídat“ prozápadní nevládní organizace a představitele radikálních nacionalistů, kteří jinak veřejně a bez překážek působili na sousední Ukrajině.

Díky stabilitě systému se Bělorusku podařilo zachovat a tu i onde dokonce znásobit výdobytky sovětského období. Země úspěšně exportovala produkci zachovaného národního strojírenství, lehkého průmyslu a zemědělství a svými výrobky doslova zaplavila pulty kyjevských obchodů.

Armády tankových hraček běloruského IT-průmyslu (World of Tanks – pozn. edit.) pak „dobyly“ celý bývalý Sovětský svaz a již dávno se pohybují mimo prostor postsovětského trhu.

Z velké části se stabilitu režimu dařilo udržet díky politice běloruského vedení, které opatrně manévrovalo mezi Moskvou a Bruselem.

Formálně Lukašenko vždy zůstával hlavním spojencem Kremlu – to mu umožňovalo dovážet do Běloruska energii za velmi výhodné ceny a udržovat tak konkurenceschopnost běloruské produkce na zahraničních trzích.

Současně však Minsk všemi možnými způsoby veřejně demonstroval nezávislost svojí politiky a postupně normalizoval vztahy s Evropskou unií. Obdobně postupoval i ve vztahu k novému ukrajinskému vedení, které se zmocnilo vlády v roce 2014.

To se samozřejmě muselo projevit na určitém ochlazení vztahů s Moskvou, která přehodnotila cenu do Běloruska dodávaného plynu ve prospěch cen běžných na mezinárodním trhu. Vyjádřila také svoji nespokojenost s nelegálními dodávkami (Ruskem) sankcionovaného zboží, které se z EU dostávalo na ruský trh otevřeným bělorusko-ruským obchodním koridorem.

Mezi vlivnými Rusy se začaly objevovat hlasy požadující, aby byly s Minskem nastoleny pragmatičtější vztahy a aby s ním bylo jednáno podobně jako s ostatními sousedními státy – bez ohledu na společnou historii a zvláštní „bratrsko-slovanské“ partnerství.

Nárůst ceny plynu způsobil běloruské ekonomice těžkou ránu a přinutil Lukašenka k nepopulárním protisociálním opatřením, která v zemi vyvolala poměrně značné protesty.

A tak se stalo, že zdánlivě „pasivní“ Bělorusové vyrazili do ulic, aby hájili svá ekonomická práva.

To vše přitom bez účasti zahraničních nevládních organizací.

Co dalšího teď Bělorusko čeká? Hlavním faktorem je skutečnost, že stabilita současného systému je spojena s osobou běloruského prezidenta.

Není žádným tajemstvím, že představitelé běloruských politických a hospodářských elit se se závistí ohlížejí na svoje kolegy – funkcionáře a činitele kyjevských úřadů, kteří celkem snadno dávají dohromady milionové a miliardové kapitály.

Běloruský státní sektor je v tichosti privatizován a ti, kdo dnes mají v zemi vliv a v rukou moc, čekají jen na okamžik, kdy dostanou možnost vztáhnout ruku na nahromaděný národní majetek. Jsou si totiž vědomi, že Evropa takové změny jen přivítá.

Pak ovšem bude země čelit ještě silnějšímu opakování sociální katastrofy jelcinovsko-kravčukovských časů.

Samozřejmě, že tato změna ekonomických vztahů bude provázena restaurací běloruského nacionalismu, a to v podobě nové státní ideologie, jak o tom sní velká část běloruské liberálně-patriotické inteligence. To vše rovněž s vyplývajícími důsledky pro bělorusko-ruské vztahy.

Na to pravděpodobně spoléhá Kyjev, když se snaží vyvolat co největší rozpory mezi Moskvou a Minskem.

Alexandr Sokurenko

Zdroj: ukraina.ru

Překlad: mbi, Eurasia24.cz

Foto: YouTube.com

loading...

Ohodnotit článek
(6 hlasujících)

Přečtěte si

  • Obkličování Ruska pokračuje, hlasování v OSN však o „izolaci“ nesvědčí

    Slábnoucí pozice Spojených států a poněkud iluzorní představa o údajné izolaci Ruska. I to lze o současné mezinárodněpolitické situaci vyčíst z nedávného hlasování v OSN o stažení ruských mírových vojsk z Podněstří. Na druhou stranu v samotném „blízkém zahraničí“ nevypadá situace pro Rusko růžově, když obkličování země politickým i vojenským vlivem NATO nadále postupuje.

  • Je Putin opravdu připraven „hodit“ Írán přes palubu?

    Ve svém dalším znamenitém rozboru analytik Saker přináší odpovědi na otázky, které musely přijit na mysl každému, kdo sleduje situaci na Blízkém východě. Rozkrývá mimořádně komplexní hru, kde věci nejsou zdaleka takovými, jakými se zdají být, ať už se týkají vztahů Ruska a Izraele, pozic Íránu a šíitských sil, prostředků a především konečných cílů nejvýznamnějších účastníků syrského konfliktu. Článek vyšel v českém překladu na serveru Zvědavec.

  • Ruští experti: Sestřelené Tomahawky důkladně zkoumáme, výsledkům přizpůsobíme vývoj

    Zachovalé celky, ale i fragmenty západních raket sestřelených nedávno nad Sýrií jsou „velmi zajímavé“ pro ruské experty, kteří se zabývají vývojem vojenských radioelektronických prostředků. „Poznatky získané během prozkoumání amerických křídlatých raket Tomahawk, které před nedávnem předala Rusku Sýrie, budou využity při konstrukci nových prostředků radioelektronického boje (REB),“ prohlásil poradce náměstka generálního ředitele koncernu Radioelektronické technologie (KRET) Vladimir Michejev.

  • Rostislav Iščenko: „Stalinistickým kurzem“

    Naši západní partneři jsou při svých pokusech o zkrocení ruské vlády, která se stala příliš nezávislou, vynalézaví, ale ne důslední. Ještě před několika lety bojovali proti Kremlu pod heslem „Putin je dnešní Stalin“. Ale Obama ještě nebyl „chromou kachnou“ a ani nejpokročilejší experti CIA a NSA netušili, že Trump se bude ucházet o post prezidenta, když se počátkem roku 2016 ukázalo, že Putin nejen že není „Stalinem dneška“, ale je kritizován, že v domácí a zahraniční politice nepoužívá stalinistické metody.

  • Jedno slovo pro pět let vývoje Číny: Průlom

    Zatímco významná část světa se v uplynulých pěti letech potácela v důsledcích vrcholu globální ekonomické krize, Čínská lidová republika prodělávala nebývale pozitivní změny nejen v hospodářské či sociální sféře, ale například i v oblasti inovací. Podrobněji o těchto změnách hovořil ve svém projevu čínský premiér Li Kche-čchiang.

 

 

 

Nejčtenější články - Analýzy

  • Obkličování Ruska pokračuje, hlasování v OSN však o „izolaci“ nesvědčí
    Slábnoucí pozice Spojených států a poněkud iluzorní představa o údajné izolaci Ruska. I to lze o současné mezinárodněpolitické situaci vyčíst z nedávného hlasování v OSN o stažení ruských mírových vojsk z Podněstří. Na druhou stranu v samotném „blízkém zahraničí“ nevypadá situace pro Rusko růžově, když obkličování země politickým i vojenským…
    neděle, 01 červenec 2018 23:13 Přečteno 3786 krát

Měny a komodity

Potřebujeme vaši podporu

EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků.   Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.

Vrátit se nahoru