Na syrské obloze začíná válka bez pravidel

Americké letectvo, které sestřelilo letoun syrské armády, bylo prohlášeno za legitimní cíl ruských stíhačů a protivzdušné obrany.

V pondělí 19. června se prudce zhoršila situace v oblasti Středozemního moře a v Sýrii. Jasně to vyplývá z oficiálního prohlášení Ministerstva obrany RF zveřejněného právě v pondělí. Hlavní podstata prohlášení je obsažena v jeho posledních dvou odstavcích, které znějí:

- počínaje dnešním dnem ruské vojenské velení na neurčito přerušuje spolupráci s Pentagonem v rámci Memoranda o předcházení incidentům a zajištění bezpečnosti leteckého provozu během operací v Sýrii;

- od téhož dne bude každé letadlo, vrtulník nebo bezpilotní létající prostředek koalice vedené USA, který se odváží proniknout do prostoru západně od řeky Eufrat, považován za legitimní vzdušný cíl našich systémů PVO umístěných na základně Hmeimim (bojové stíhací letouny a protivzdušné systémy S-400) a v blízkosti centra materiálně technického zajištění Vojenské námořní flotily RF v přístavu Tartus (systémy S-300).

V jakém případě bude po uvedených cílech zahájena zničující palba, se v prohlášení nepíše. Ministerstvo obrany ale předpokládá, že ruským prostředkům PVO bude vyhlášena bojová pohotovost a že budou sledovat stroje západní koalice od okamžiku jejich přeletu nad Eufratem. To zcela určitě vyvolá nervozitu amerických a dalších pilotů koalice, neboť v kokpitech jejich letounů se okamžitě zapne signalizace ozáření letounu či vrtulníku radary ruských systémů PVO.

Taková tedy je odpověď Moskvy na další agresivní americkou akci proti Sýrii. Připomeňme si, že před několika málo dny, 18. června, byl poblíž osady Al-Rasafa raketou vzduch-vzduch sestřelen americkým letounem F-18 syrský stíhací bombardovací letoun Su-22 (exportní verze sovětského letadla Su-17 přijatého do výzbroje SSSR v roce 1970). Stalo se tak cca 40 km jihozápadě od Rakky, o kterou v současné době probíhají těžké boje.

Pentagon okamžitě prohlásil, že letoun byl zničen poté, co napadl pozice kurdských povstalců. A protože v oblasti Kurdové bojují bok po boku se západní koalicí proti IS, jsou Američané přesvědčeni, že sestřel provedli „zcela v souladu s pravidly vedení boje a s cílem zajistit kolektivní bezpečnost“.

A nejen to. Z vyjádření Pentagonu vyplývá, že ruské velení bylo před útokem na Su-22 informováno. Tady je na místě dotaz: Kolik minut před vypuštěním raket proti syrskému letadlu? Pokud by ruské velení mělo dostatek času, zcela určitě by informovalo Damašek. Odtud by bylo s pilotem letounu navázáno spojení a ten by ještě před útokem „ef-osmnáctky“ odletěl. Podle průběhu událostí však pilot o hrozícím nebezpečí nedostal žádnou zprávu. Byl sestřelen a katapultoval se nad pozicemi teroristů.

Ukázalo se, že Američané dodržují pravidla Memoranda pouze formálně. V praxi nemají v úmyslu oznamovat nikomu nic. Na co je potom podobný dokument? V tom případě jej nemusí dodržovat ani Rusko – což vlastně konstatuje i prohlášení Ministerstva obrany RF.

Čím tento agresívní akt vyvážíme? Od dnešního dne bude bojová činnost dvou zdánlivě spolupracujících, ve skutečnosti však proti sobě stojících velkých leteckých sil řízena samostatně.

Na jedné straně to budou letecké síly Ruska, Sýrie a Íránu, na druhé straně pak síly USA a jejich západních a arabských spojenců. Letouny jak jedné, tak i druhé strany každodenně vzlétají do vzduchu plně vyzbrojeny. Pokud třeba i jen jednomu z pilotů té či oné strany povolí nervy – je hrozné pomyslet na to, co se může stát.

Je důležité si uvědomit, že k tak nebezpečné hranici se válka v Sýrii přiblížila podruhé během posledních dvou a půl měsíců.

Poprvé k takové situaci došlo 8. dubna, kdy americké torpédoborce napadly 59 raketami Tomahawk syrskou leteckou základnu Šajrat v provincii Homs. I tehdy byla Moskva krajně pobouřena. A také tenkrát prohlásila, že „Memorandum“ přestane dodržovat.

Zato Američané zůstali (alespoň navenek) zcela v klidu. Washington byl pravděpodobně přesvědčen, že kromě vyjádření krajní nespokojenosti se Moskva na nic jiného nezmůže.   Čtyři dny po útoku na Šajrat, 11. dubna, se ministr obrany USA James Mattis pokusil uklidnit bouřící se veřejnost. Prohlásil, že samotná Moskva nemá žádný zájem na tom, aby se situace v Sýrii vymkla kontrole. „Jsem přesvědčen, že Rusové budou jednat ve svém vlastním zájmu. A zájem na tom, aby se situace vymkla kontrole, rozhodně nemají,“ prohlásil tehdy Mattis.

V podstatě se ukázalo, že měl pravdu. Celkem brzy se to v Sýrii mezi Rusy a Američany tak nějak urovnalo. 26. dubna náčelník Hlavního operačního velení Generálního štábu armády RF Sergej Rudskoj přiznal, že bez ohledu na strohé diplomatické nóty pokračují vojenští činitelé Ruska a USA v kontaktech „na pracovní úrovni“. Ne tedy v předchozím rozsahu, ale vzájemná výměna informací pokračuje – a to proto, že nebezpečí přímé vojenské konfrontace mezi jednotkami obou států bylo třeba alespoň částečně omezit.

A nyní další otázka: Co bude teď, po tragédii se syrským Su-22? Memorandum je napůl mrtvé již od dubna. Takže, jednoduše řečeno, vystoupit dnes už nemáme z čeho. Z prohlášení ministerstva obrany ale vyplynulo, že něco nového se přijmout bude muset. Jinak by se současné varování Moskvy ukázalo jako mlácení prázdné slámy.

Pokud dnes nebudou přerušeny i ony „pracovní kontakty“ ruských a amerických generálů, co jiného se ještě zachovalo až do 19. června? A pokud přerušeny budou, posune se patrně situace až k nebezpečné hranici a v Sýrii „bude všechno špatně“.

K rozhodnosti ruských vojáků je nutno dodat, že až nyní jsme přijali závěry k útoku na Šajrat. Vzpomeňme si: jak se tehdy ukázalo, nebylo v sestavě stálé operační skupiny námořní flotily ve Středozemním moři ani jedno větší skutečně bojové plavidlo.

Ještě 7. dubna disponovalo Rusko v oblasti bojových akcí pouze dvěma většími výsadkovými plavidly Korolev (projekt 775) a Nikolaj Filčenkov (projekt 1171), námořní minolovkou Valentin Pikul (projekt 266M), protidiverzním člunem Junarmejec Kryma (projekt 21980), střední průzkumnou lodí Kildin (projekt 861), plovoucí dílnou  PM-138 (projekt 304) a námořním remorkérem  MB-174 (projekt 733). Veškerou výzbroj této „armády“ tvořily jedno 76mm a jedno 57mm dělo, reaktivní granátomety a kulomety.

Vytvořit tedy v dubnu v prostoru mezi Sýrií a Krétou těmito silami americkým torpédoborcům, vysílajícím Tomahawky na Sýrii, třeba jen hypotetickou hrozbu prostě nebylo možné – nebylo čím.

Dnes je všechno jinak. Kromě uvedených plavidel hlídkují v této oblasti nejmodernější fregaty projektu 11356 Admiral Grigorovič a Admiral Essen. Spolu s nimi pak teprve nedávno převzatá dieselelektrická ponorka projektu 636.3 Krasnodar. Všechna tato plavidla nesou na palubách celkem 20 vysoce přesných křídlatých raket Kalibr velkého dosahu.

Řeknete si možná, že to není příliš mnoho v porovnání s třemi útočnými námořními skupinami 6. flotily USA, které vedou letadlové nosiče Harry Truman, Dwight Eisenhower a George Bush a které má dnes USA k dispozici ve Středozemním moři. I tak však musí američtí admirálové při plánování dalších operací v Sýrii s přítomností ruských plavidel v tomto prostoru počítat.

Věnujme nyní pozornost dalším okolnostem. 19. června, tedy druhý den po incidentu se syrským letadlem, rozeslalo ministerstvo obrany  NOTAM (z angl. Notice(s) To Airmen – upozornění pro letecký personál; pozn. překl.) a navigační upozornění pro námořní plavbu, ve kterém se uvádí, že v době od 18. do 30. června bude ruské námořnictvo v mezinárodních vodách u pobřeží Sýrie provádět raketové střelby (v pátek 23. června byly odpáleny střely Kalibr na pozice Islámského státu – pozn. edit.).

To znamená, že v zájmu bezpečnosti se rozsáhlá oblast Středomoří zcela uzavírá pro lety i námořní plavbu. A to pro všechny – tedy i pro americké letadlové lodě. Ani tuto skutečnost nemůže 6. americká flotila ignorovat.

A ještě jedna zkušenost z „případu Šajtar“: než na základnu zaútočili, Američané dlouho čekali, až se na svoji základnu z prostoru Latakija – Tartus vrátí ruský letoun A-50U dálkového radiolokačního průzkumu a velení DRLOU (дальнего радиолокационного обнаружения и управления – ruská obdoba systému AWACS; pozn. překl.), který tam několik hodin hlídkoval.

Až do útoku bylo schéma jeho letů do prostoru Středomoří stále stejné: start z území RF – přelet nad Íránem a Irákem do Sýrie – hlídka ve vzduchu – návrat zpět do Ruska. Samozřejmě, že za těchto podmínek nešlo trvalou kontrolu vzdušného prostoru na Sýrií zabezpečit. A s tím také západní „partneři“ počítali.

Samozřejmě, že posádky torpédoborců svými radiolokačními prostředky ruské letadlo sledovaly. A jen co zahájilo přistávací manévr, byly Tomahawky odpáleny. Závěry si z toho ruský generální štáb vyvodil neprodleně. Již 30. dubna byl jeden letoun A-50U přesunut z Ruska na základnu Hmeimim.

Od toho okamžiku startuje k hlídkovým letům odtud – levněji a bez časových ztrát. Efektivita takových letů podstatně vzrostla. Přesto je však řada ruských vojenských autorit přesvědčena, že v Sýrii by měly být minimálně dva letouny DRLOU. V takovém případě by totiž mohly hlídkovat nepřetržitě, a to přinejmenším v době ohrožení. Podle dostupných údajů k tomu však z nějakého důvodu zatím nedošlo.

Co ještě může Moskva udělat, aby přiměla Američany na Středním východě vrátit se k dodržování pravidel? Tak například podstatně urychlit naplnění z nějakého důvodu pozastavené dohody s Damaškem o dodávce 36 moderních cvičných a bojových letadel Jak-130, výborně přizpůsobených mj. pro vedení protipovstaleckých operací.

(Tato letadla jsou stejně tak schopna vést velmi účinně blízký vzdušný boj na hranici viditelnosti – takový, jaký proběhl 18. června mezi americkým F/A-18E a prakticky bezbranným syrským Su-22M4. Důvodem pozastavení kontraktu jsou především finance, stejně jako v případě víceúčelových nadzvukových letadel MiG-29M/M2, které rovněž nebyly do Sýrie dodány – v obou případech se jedná o nově vyrobené letouny, na které nyní Sýrie přirozeně nemá vlastní prostředky, ovšem obě strany hledají řešení, aby se kontrakty mohly uskutečnit a syrské vzdušné síly tak mohly být výrazně posíleny – pozn. edit.)

Jako další možnost se jeví vyslat do Sýrie skupinu komplexů S-300 nebo také S-400 doplněnou systémy Pancir. Není žádným tajemstvím, že jednání s Asadem v této věci již delší dobu probíhají. Syrský prezident je dokonce považuje za „součást každodenních vztahů“. Zdůrazňuje přitom, že teroristé již Sýrii zničili přes polovinu prostředků PVO, takže vzniká naléhavá potřeba je doplnit – a to může učinit jen Rusko.

Pozoruhodný detail: 22. dubna, několik týdnů po raketovém útoku amerického námořnictva na Šajrat, prohlásil předseda výboru Rady federace pro obranu a bezpečnost Viktor Ozerov: „Potřebné množství (prostředků PVO) může být (Asadovi) dodáno přednostně. Nevyvolá to mimořádné nároky na náš obranný průmysl“. Kdo k tomu připraví potřebné výpočty? Samozřejmě Rusko. Tak, jak se to již nejednou stalo během konfliktů a válek na Středním východě nebo svého času ve Vietnamu (autor má na myslí fyzickou přítomnost ruských expertů u systémů protivzdušné obrany – pozn. edit.)

Je proto víc než pravděpodobné, že všechno proběhne dostatečně rychle. Není vyloučeno, že příslušná smlouva je už připravena nebo dokonce leží na stole vedení obou zemí – k velké nelibosti Západu.

Až k tomu dojde, bude pro koaliční letce velmi nepříjemné létat nad Sýrií nejen západně od Eufratu.

Proč by to ale mělo být jinak? Kdo zval tyto letce do Sýrie? Formálně tak vznikne další konflikt Asada se Západem. A Rusko … Co bude dělat dál?

Z obsahu Memoranda

Memorandum o porozumění mezi Spojenými státy a Ruskou federací o předcházení konfliktů a zajišťování bezpečnosti letecké dopravy v průběhu operace v Sýrii bylo podepsáno 20. října 2015. Úplné znění nebylo dosud zveřejněno. Lze však uvést, že reguluje činnost ruského a koaličního letectva vedeného USA ve vzdušném prostoru nad Sýrií. Jeho účinnost se vztahuje na všechny typy

létajících prostředků včetně prostředků bezpilotních (s výjimkou prostředků Sýrie). Americká strana se zavázala, že zajistí respektování dohodnutých pravidel všemi členy jí vedené koalice.

Dokument obsahuje mechanismy součinnosti smluvních stran včetně poskytnutí vzájemné pomoci při vzniku krizových situací. Jsou popsána pravidla, kterými se musí řídit posádky letadel. Jak oznámil 20. října 2015 tiskový mluvčí Pentagonu Peter Cook, musí piloti zejména dodržovat bezpečnou vzdálenost ve vzduchu a používat předepsané frekvence spojení.

Dokument také předpokládá vytvoření pozemního spojení mezi Rusy a koalicí, které by bylo využito v případech, kdy bude z nějakého důvodu znemožněna komunikace mezi piloty ve vzduchu. Nepředpokládá se přitom vytváření oblastí spolupráce, výměna zpravodajských informací ani výměna poznatků o cílech v Sýrii.

Sergej Iščenko

Zdroj: svpressa.ru

Překlad: mbi, Eurasia24.cz

loading...

Ohodnotit článek
(16 hlasujících)

Přečtěte si

 

 

 

Měny a komodity

Potřebujeme vaši podporu

EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků.   Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.

Vrátit se nahoru