Jednání o Sýrii v Astaně bylo bez Západu. Rusko posiluje svoji pozici proti USA a NATO

Nejdůležitější věc je, že Západ je zcela vyloučen z procesu vyjednávání. To se stalo poprvé za více než tisíc let od dob křižáckých tažení. Mír budou pro Sýrii předepisovat Rusko, Turecko a Írán.

V první řadě je důležité, že jednání o Sýrii bylo přesunuto z Ženevy do Astany. To je důkaz, že Západ byl ze syrského urovnání odstaven. V Astaně je přítomen pouze jako pozorovatel na úrovni odcházejícího amerického velvyslance a zvláštního vyslance OSN. Mezinárodní organizace v takových situacích významnou roli nehrají. Znamená to, že syrské urovnání převzaly Rusko, Turecko a Írán. Z mého pohledu je to dobře, protože Irán od počátku vystupoval jako náš situační spojenec v Sýrii, zatímco Turecko se v poslední době stalo velmi otevřené k domluvě.

Za druhé: Po hříchu, Turecko nyní fakticky vyčlenilo na sobě závislé bojovníky. O totéž jsme žádali Američany: Řekněte, kdo je dobrý a kdo je špatný; s dobrými budeme jednat, se zlými bojovat. Američané nedokázali oddělit dobré od špatných. Turecko to právě učinilo. Nyní máme příležitost – není to ještě fakt, ale možnost – dohodnout se, ne-li o plnohodnotném míru, přinejmenším o příměří s částí militantů. A zaměřit společné úsilí na ISIL, na Al-Nusru a na další zcela nemístné a v Rusku i v polovině světa zakázané organizace. To nám umožní soustředit své síly na hlavní úseky.

Dále: Každá z ručitelských zemí převezme odpovědnost za dobré chování svých svěřenců. Mimochodem, není náhodou, že 23. ledna prošla informace o tom, že ruské ministerstvo zahraničí napomenulo Sýrii, že její vládní síly ne vždy dodržují příměří. Oni ho však i v minulosti ne vždy dodržovali a totéž platí i pro soupeře. Ale v dané situaci byl učiněn předběžný krok. Poté bude možné říci totéž Turkům: „Vidíte, my odpovídáme za Syřany, tak vezměte odpovědnost za ty vaše. Pokud za někoho nemůžete zodpovídat, buďte srozuměni s tím, že je vyloučíme z příměří a srolujeme do asfaltu.“

Úkol je to náročný a nikoliv triviální. Rusko a Turecko se mohou dohodnout, Putin a Erdogan se mohou dohodnout, ale je jasné, že v Sýrii probíhá občanská válka. Vládní síly a rebelové bojovali po dlouhou dobu proti sobě a nahromadilo se mezi nimi mnoho vzájemné averze a o nic méně krve – pro srovnání dokonce mnohem více než nyní na Donbasu mezi ozbrojenými silami Ukrajiny a armádami DLR a LLR.

A zkuste si představit, že by nyní mělo dojít k dohodě o nějakém dlouhodobém míru mezi DLR, LLR a současnou Kyjevskou vládou – to by bylo věru velmi obtížné. Pochopitelně je to obtížné i v současné Sýrii. Ale i když úkol není triviální, je řešitelný, protože každá ze zemí garantujících dohodu přijala zodpovědnost za své chráněnce.

Jelikož všichni, Turecko, Írán i Rusko, mají zájem na tom, aby tento mírový proces, z něhož byl vyloučen Západ, byl úspěšný, myslím, že pravděpodobně bude dosaženo příměří, byť ne úplné, ale mnohem udržitelnější, než jaké bylo uzavřeno v Ženevě. Ne hned, jednání budou velmi obtížná, ale míru lze dosáhnout.

Znovu opakuji: nejdůležitější věc je, že ​​Západ je zcela vyloučen z procesu vyjednávání. To se stalo poprvé za více než tisíc let od dob křižáckých tažení. Mír budou pro Sýrii předepisovat Rusko, Turecko a Írán (vzhledem k tomu, že Rusko má v Sýrii velmi dlouhodobé zájmy, a vzhledem k tomu, že Sýrie je dnes skutečně klíčem ke Střednímu východu) a to je velmi důležitá okolnost z pohledu upevnění ruské pozice na Středním východě. Nezávisí to ovšem pouze na tom, jak dopadla jednání v Astaně. Skutečnost, že vůbec začala a probíhala v daném formátu, je velmi důležitá.

Samozřejmě řada otázek zůstává nezodpovězena. Říká se, že Turecko získalo mnoho bodů pro sebe, protože u jednacího stolu nebyli Kurdové, a jak vyřešit problém bez Kurdů? Ale radikálové, včetně teroristické islamistické organizace „Jaish al-Islam", jednání Turků protahovali. Mělo snad dříve Turecko na této straně bílé koně?

Patrně se shodneme na tom, že Kurdové by tam byli nepříjemní pro každého. Kurdové jsou samozřejmě lidé dobří. Ve své době byli dlouhodobými spojenci Sovětského svazu a nemáme k nim podle staré dobré paměti špatný postoj. Ale přesto, Kurdové nyní způsobují bolesti hlavy jak Turecku, tak potenciálně Íránu (protože projekt Kurdistánu zahrnuje íránské území), tak i Sýrii (protože Kurdové v severní Sýrii vytvořili svůj vlastní stát), a Iráku rovněž.

Zároveň jsou Kurdové poslední rok, nebo polovinu roku, jasní spojenci USA. Američtí chráněnci nebyli připuštěni k jednacímu stolu – to je také důležité. Chcete přijít k jednacímu stolu? Změňte své patrony a budeme s vámi hovořit. Nyní s vámi jednat nebudeme, protože máte za zády Američany a ty tady nepotřebujeme. Možná časem Trump projeví ochotu k domluvě, najde nějaký dobrý kompromisní návrh, pak možná Kurdové zasednou k jednacímu stolu. Ale proč sem teď pouštět Kurdy? Je to stejné, jako kdybychom pustili Poláky do normandského formátu.

O bojovnících: Pro nás je v této situaci důležitý kompromis s Tureckem. To znamená, že dnes bez Turecka udržitelného urovnání v Sýrii nedosáhneme. Potřebujeme klid v severní Sýrii, potřebujeme klid v centrálních oblastech. Tudíž je pro nás důležité, aby všichni bojovníci kontrolovaní Tureckem podléhali mírovému procesu.

Pak se syrská armáda bude moci soustředit na samotný IS dobývající Deir ez-Zor, kam syrská armáda nemůže převést vojáky, protože bojují jinde. Na tentýž IS, který nedávno přešel do útoku v Palmyře. Zdá se, že Kurdové nastupují na Rakku, ale to nebrání IS přesunout odtud vojáky pod Deir ez-Zor. To je nyní pro nás hlavní fronta.

Samozřejmě musíme dělat určité ústupky, ale ne jednou provždy. Je to, jako kdybyste přišel a řekl: Já ty kluky mám pod kontrolou. A já řeknu: dobrá, posadíme je k jednacímu stolu. Pokud se po nějakém čase ukáže, že tyto lidi nemáte pod kontrolou, zeptám se vás: Tak promiňte, ale máte nad nimi kontrolu? Jste za ně zodpovědní? Řekli jste jim, že mají zase střílet? Ale v případě, že střílejí na vlastní pěst, znamená to, že je nekontroluje. Potom je mi líto, ale musíme je vyloučit.

Svého času po konci občanské války v Rusku byla milionům lidí udělena amnestie. Protože pokud by všechny popravili, obyvatelstvo by se snížilo o polovinu. Bojovala polovina země proti druhé polovině země. I mnoho kolaborantů bylo na konci druhé světové války amnestováno. Někdo si odseděl deset let, někdo pět, někdo patnáct. Mnozí z těch, jimž se dostalo odpuštění takřka od Boha, měli ruce po loket potřísněné krví, a přesto jim bylo odpuštěno.

Proto je volba velmi jednoduchá: je možné vést nekonečnou válku ... i když ne nekonečnou, snad 10, 15, 20 let, ale znamená to ztrátu životů, prostředků, jež požírá stát, není možné na takových územích zavést normální život. Pokud žijete v nedaleké vesnici, pak vám opravdu nebude jedno, že se nemůžete klidně projít krajinou, že nemůžete odejít od domova deset metrů, abyste se každou minutu neotřásli, kdy narazíte na bandity, protože u každého domu hlídku nepostavíte. Armáda nemá na to zřídit v každé vesnici posádku.

Proto chceme-li dosáhnout alespoň nějakého počátečního uspořádání, musíme jednat tak, jako v Astaně. Zde nehovoříme o nějakém uspořádání jednou pro vždy. Jde pouze o první krok, první, tak říkajíc, zkouška pera. Shromáždily se tři strany a jedna druhé se ptá: „Za koho odpovídáte?“ Stejně jsme se ptali Američanů: Koho si berete na zodpovědnost? A oni odpověděli: Inu, víte, musíme se zamyslet – a dva roky přemýšleli. Ale Turci řekli: Za ty, za ty a za ty odpovídáme, ale za tyto ne. Pojďme, teď pobijeme ty, za něž neodpovídají, ale pak se ptám, jestli opravdu odpovídají za ty, za něž převzali zodpovědnost.

Máme jeden problém. Rusko se Spojenými státy byly po dlouhou dobu ve stavu globální konfrontace, ve skutečnosti vedly válku. Včetně otevřené, horké války, protože válka v Donbasu a válka v Sýrii, to nejsou jen nějaké skupiny banditů proti normálním lidem. To je také válka USA proti Rusku. Nyní máme šanci dosáhnout nějakého kompromisu. Přinejmenším věříme, že pokus o kompromis může přijít ze strany Spojených států. Potenciálně se na taková jednání připravujeme.

Chcete-li získat více, musíte přijít ke stolu s rukama plnýma trumfů. Pokud dojdeme k jednacímu stolu se Spojenými státy po Astaně, kde nebyli Američané a Evropané, a přitom se podařil alespoň jeden měsíc příměří v Sýrii – je to dobrá věc. Máme problémy s Turky i s Íránem, ale dohodli jsme se, urovnání existuje i bez vás. Chcete se připojit? Můžeme pomoci. Ale pak ustupte tady, tady a tady, vyřešte takový a takový problém.

To je mnohem lepší, než kdybychom přišli k jednacímu stolu, zatímco v Sýrii bude v plné síle zuřit občanská válka a my budeme nechápaví: Turci – a oni jak? Začnou válčit s Kurdy, nebo se Syřany? Nyní bojují s IS. A s kým budou bojovat zítra? Existuje pravděpodobnost, že když přijdeme k jednacímu stolu s USA, Američané řeknou: Vidíte, co se děje na Ukrajině? A Ukrajinu máte pod nosem. Pomůžeme vám dát tam věci do pořádku (přivřeme oči nad tím, jak to zařídíte), a vy nám za to tady a tady ustoupíte.

Čím více oblastí máme pod kontrolou, nebo vyloženě stabilních, tím silnější je naše pozice. Potom můžeme Američanům říci: „Ne, my jsme nyní se situací v Donbasu spokojeni, jistě, jsou tam přestřelky, ale přinejmenším platí dohoda z Minsku, neexistuje žádná otevřená válka. Jsme spokojeni se situací v Sýrii. Dohodli jsme se tam, zbývá dovést toto dílo do konce a se vzájemnou podporou porazit IS. S Čínou nemáme rozpory, s Čínou máte rozpory vy. Co od nás tedy chcete? U nás je vše v pořádku. Potřebujete naši pomoc? No tak řekněte, co nám můžete nabídnout.“

Rostislav Iščenko

Zdroj: Zavtra.ru

Překlad: ralh

Foto: repro YouTube.com

Ohodnotit článek
(8 hlasujících)

Přečtěte si

 

 

 

Měny a komodity

Potřebujeme vaši podporu

EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků.   Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.

Vrátit se nahoru