Nový přítel z Libye: chce Moskva udělat z Haftára chalífu?

Vojenské jednotky věrné vládě vytlačily ze Syrty oddíly Islámského státu, jinak se ale situace v Libyi ještě vyostřila. V posledních dnech se výrazně zhoršily vztahy mezi armádou polního maršála Haftára a milicemi Misuráty, které podporují vládu v Tripolisu. Západ obviňuje Rusko z podpory Haftára a tvrdí, že by tato situace mohla vyvolat nové kolo napětí v již tak dost zkoušené a strádající Libyi.

Ve středu 11. ledna navštívil Chalífa Belkasim Haftár těžký letadlový křižník Admirál loďstva Sovětského svazu Kuzněcov vracející se ze Sýrie. Námořníci Kuzněcova připravili pro velitele Národní armády Libye (NLA) exkurzi po celém křižníku a umožnili mu videorozhovor s ministrem obrany Ruské federace Sergejem Šojgu. Jak poté Ministerstvo obrany RF oznámilo, předmětem rozhovoru byl boj s mezinárodním terorismem na Blízkém a Středním východě. Ruští námořníci také Haftárovi předali léky pro zraněné libyjské vojáky i civilní osoby.

Jak oznámila ruská média, vyjádřil libyjský vojenský velitel připravenost nabídnout podle příkladu Sýrie ruským leteckým a námořním silám prostory pro vojenské základny k pokračování boje proti IS.

Mohutný hlas války

Itálie jako první ze západních zemí obnovila činnost svého velvyslanectví v Libyi, kterou přerušila v roce 2015. Italský velvyslanec spolu se svými kolegy z Velké Británie a Francie předal svoje pověřovací listiny ministerskému předsedovi vlády Národní jednoty (GNA) Fajiz as-Sarradžovi již koncem minulého roku, ale ani francouzský, ani britský diplomat zatím s návratem do Tripolisu nijak nepospíchají a zůstávají v Tunisu.

Pochopit jednání západních diplomatů není nic složitého. Situace v Libyi, která se podle všech předpokladů měla zlepšit po prosincovém vítězství nad džihádisty v Syrtě, tedy v největším opěrném bodě IS mimo Irák a Sýrii, stále zůstává mimořádně složitá.

Chalífa Haftár, který dostal v září v Tobruku od Sněmovny reprezentantů (HoR – parlament tobrucké libyjské vlády) na nárameníky hvězdy polního maršála, minulý týden uvedl, že Rusko bude trvat na zrušení embarga na dodávky zbraní do Libye.

Připomeňme, že Národní armáda Libye (NLA) vedená Haftárem se odmítá podřídit vládě Národní jednoty (GNA) podporované OSN a západními zeměmi a často se dostává do ozbrojených střetů s vojenskými jednotkami věrnými této vládě.

V samotném závěru loňského roku se vztahy mezi množstvím různých vojenských skupin a milicemi výrazně zhoršily. Místní pozorovatelé předpokládají, že po obsazení Syrty, kterou téměř dva roky kontroloval IS, narůstá pravděpodobnost, že země se znovu ponoří do chaosu a vzájemného vraždění.

Kmenové a další konflikty mezi ozbrojenými skupinami bojujícími o moc trýzní Libyi již pět let – od pádu režimu Muammara Kaddáfího. Mezinárodní pozorovatelé pokládají Chalífu Haftára – nesmiřitelného odpůrce Prezidentské rady Vlády národní jednoty – za jednu z hlavních příčin neutuchajícího konfliktu v Libyi.

Jak uvádí agentura AFP, domnívá se vedoucí analytik Severoatlantické rady Muhammad al-Dzareh, že situace v zemi se bude i nadále zhoršovat a že „hlas války“ momentálně v Libyi „přehlušuje všechny ostatní zvuky“. Jedinou šancí Západu, jak „zachránit Libyi před opětovným vzplanutím občanské války“, zůstává GNA. Moskva si podle všeho myslí něco jiného.

V daném okamžiku existují velmi vážné, zdánlivě nepřekonatelné rozpory mezi Prezidentskou radou, jejíž vojska po sedmiměsíčním obléhání vyhnala v prosinci IS ze Syrty, a Haftárovou armádou.

Vojenské oddíly věrné GNA chtějí až do vítězného konce bojovat s jednotkami polního maršála, které se zase již víc než dva roky snaží vyhnat islamisty z Benghází. Haftár obviňuje vlivné milice Misuráty z podpory Prezidentské rady. Jeho protivníci naopak tvrdí, že pod záminkou boje s terorismem zničil Benghází.

Nevraživost mezi Misurátou a Haftárem čas od času vyplave na povrch. Znovu k tomu došlo minulý týden. Stíhací letoun NLA ostřeloval letadlo C-130 s delegací kmenových vůdců a velitelů milic z Misuráty, letící do al-Yufru. Jeden z cestujících byl zabit, několik lidí bylo zraněno. Misurátské milice okamžitě přesměrovaly svoji podporu na Yufru a jih země, do oblasti Sabha, a požadovaly na GNA, aby na Haftárovo jednání tvrdě zareagovala.

Zostření vztahů mezi NLA a Misurátou není jedinou nepříjemností, která by se v Libyi přihodila v poslední době. Je zcela zřejmé, že válka s džihádisty ještě neskončila – že IS využívá rozpory mezi svými protivníky a po porážce v Syrtě se snaží svoje síly přeskupit. Další eskalace vnitřních konfliktů v Libyi půjde IS samozřejmě „na ruku“. Případná rozsáhlá občanská válka by mohla vést k jeho znovuzrození a posilování.

Al-Dzarech je přesvědčen, že boj mezi Misurátou a Haftárem může probíhat nejen v oblasti tzv. ropného půlměsíce – centrální částí středomořského pobřeží na východ od Syrty, kde se nachází většina zásob libyjské ropy – ale také na jihu Libye a v Tripolisu. Pokud by se boje rozšířily i na hlavní město, mělo by to nepříznivé dopady na celý západ země. Útok na letadlo rozhořčil v Misurátě i umírněné síly. Ostřelování umožní misurátským „jestřábům“ přesvědčit veřejné mínění o nezbytnosti tvrdé reakce na akce „východních“ sil.

Pomoc ze vzdálené Moskvy

Chalífa Haftár se snaží získat podporu jižních kmenů Libye s pomocí omezeného použití síly. Tato strategie mu v loni v září pomohla zmocnit se během tří dnů celého ropného půlměsíce.

Podle západních pozorovatelů pak má polní maršál Haftár ještě jeden zdroj podpory – ten se nachází tisíce kilometrů od Libye – v Moskvě. Řada západních politologů se domnívá, že Vladimír Putin zvolil jako cíl své podpory Haftára, jehož síly kontrolují velkou část libyjského území. Západ je přesvědčen, že Moskva chce s Haftárovou pomocí oslabit pozici GNA a obnovit svůj vliv na severu Afriky. Připomínáme, že prezident Putin nazval svého času vojenský zásah NATO v Libyi, který vedl ke svržení Muammara Kaddáfího, „křížovou výpravou“.

V druhém pololetí 2016 Chalífa Haftár dvakrát navštívil Moskvu a setkal se tam se Sergejem Šojgu, ministrem zahraničních věcí Sergejem Lavrovem a tajemníkem Výboru bezpečnosti RF Nikolajem Patruševem.

„Čím déle čekáme,“ tlumočí agentura Bloomberg vyjádření Riccarda Fabianiho, analytika londýnské poradenské agentury Eurasia Group pro Blízký a Střední východ a severní Afriku, „tím je vítězství Haftára (v Libyi) pravděpodobnější. Je zřejmé, že dostává vojenskou, diplomatickou i finanční podporu ze zahraničí.“

Ruské záměry jsou jasné a srozumitelné – posílit svůj geopolitický vliv v regionu. Patří k tomu samozřejmě i ekonomické hledisko – snaha získat smlouvy v hodnotě desítek miliard dolarů v okamžiku, kdy bude zahájena obnova země.

Bývalé velmi široké a silné vzájemné vztahy Ruska s Libyí byly v posledních téměř dvou desítkách let prakticky umrtveny. K přelomu došlo v roce 2008, kdy tehdejší předseda ruské vlády Vladimír Putin naznačil Kaddáfímu, že Rusko je připraveno odepsat část libyjského dluhu výměnou za nové obchodní dohody. Jejich objem nakonec dosáhl téměř 10 miliard dolarů. Žádné vojenské základny jako v Sýrii však Rusko v libyjské džamahírii nemělo.

Renesanci rusko-libyjských vztahů však udělaly konec události v roce 2011. Kreml (za prezidentství Dmitrije Medveděva – pozn. Geo) se velmi kriticky postavil k operaci NATO v Libyi, ani jednou však nevyužil právo veta při hlasování o rezolucích týkajících se Libye v Radě bezpečnosti OSN.

Podle agentury Bloomberg jen firma Rosoboronexport přišla v důsledku libyjských událostí minimálně o 4 miliardy dolarů. V oblasti energetiky byly ztráty ruských společností několikrát vyšší. Je tedy zcela pochopitelná snaha Moskvy alespoň částečně kompenzovat tyto ztráty prostřednictvím nových zakázek a smluv s novým libyjským vedením.

Poslední dva roky Rusko uvádělo, že podporuje politický dialog v Libyi a také jeho, z pohledu OSN hlavní, výsledek – Vládu národní jednoty (GNA). Západ si však myslí, že ve skutečnosti je Rusko více nakloněno k podpoře Chalífa Haftára a parlamentu v Tobruku než k podpoře prozápadní vlády v Tripolisu.

Pomoc vlasteneckému polnímu maršálovi však s sebou nese riziko zostření vnitrostátního konfliktu v Libyi. Toho samozřejmě nepodporuje pouze Moskva. Na Haftárově straně stojí také Spojené arabské emiráty a Egypt.

Nepřátel má ale polní maršál víc než přátel. Stojí proti němu vlivné milice a vojenské jednotky v centrální části a na západu země, kde je soustředěno 70 % obyvatel. Evropská unie a USA také podporují GNA vytvořenou pod záštitou OSN. Například 29. listopadu 2016 vyzval John Kirby Chalífu Haftára, aby se podřídil orgánům moci v Tripolisu.

Poradce Evropské rady pro mezinárodní vztahy  Mattia Toaldo věří, že Vladimír Putin a Donald Trump se mohou dohodnout na podpoře Chalífa Haftára na podkladu jeho boje proti islamistům a džihádistům. Ve prospěch možnosti, že nový americký prezident podpoří Haftára, hovoří nadšení, se kterým Trump přivítal prohlášení egyptského prezidenta Abdala Fattáha Sísího o zesílení války s terorismem.

Navíc pro Američany není 73letý Haftár nikým cizím. Po vážném konfliktu s Muammarem Kaddáfím žil několik desítek let v USA, kde podle tvrzení arabské televize Al Arabiya zajišťoval spojení mezi Kaddáfího odpůrci a CIA. Dost toho ovšem Haftára spojuje i s Ruskem, nebo lépe se Sovětským svazem, kde v sedmdesátých letech minulého století studoval. Není proto divu, že se během svých jednání v Moskvě obešel bez tlumočníka.

V roce 2011 se Chalífa Haftár vrátil do Libye a přidal se na stranu povstalců. Mnoho znalců libyjského prostředí pak věří, že již od prvních dnů pobytu ve vlasti se začal chystat na uchopení moci. V roce 2014 vydal Haftár prohlášení o zahájení operace „Důstojnost Libye“, jejímž cílem bylo obsazení hlavního města východní Libye – Benghází. Vyhnat z města islamisty se mu však přes veškeré úsilí a velké ztráty na obou stranách nakonec nepodařilo.

Za velký Haftárův úspěch lze naopak objektivně považovat obsazení ropného půlměsíce. A i když polní maršál zatím není schopen zabránit převodu peněz za vyvezenou ropu do centrální banky v hlavním městě, může snadno obrátit tok peněz na svou stranu. Nyní pro něj tato otázka, s ohledem na podporu SAE, zřetelně není natolik důležitá, aby se znovu pouštěl do křížku s Tripolisem a hlavně se Západem a OSN.

Haftár jako součást národního konsenzu a usmíření

Informace z Libye všeobecně – a spolehlivé informace obzvlášť – jsou nedostatkovým zbožím.

Můžeme dlouho přemítat o šancích jednotlivých soupeřů v boji o moc v této severoafrické zemi, bohaté na přírodní zdroje. Co ale nemůžeme nepřiznat je skutečnost, že Chalífa Haftár je jednou z hlavních figur na libyjské šachovnici.

„Realitu je třeba respektovat,“  je přesvědčen vědecký pracovník Centra pro Asii a Blízký a Střední východ Ruského institutu strategických studií (RISI) Rafael Enikejev. „Rozhodujícími faktory pro ovládnutí Libye jsou vojenská síla a kontrola nad těžbou ropy. Za současné situace může Haftár diktovat Tripolisu svoje podmínky.“

„Ve shodě s rezolucemi OSN může prodávat libyjskou ropu a nakupovat zbraně jenom GNA. Nesmíme ovšem zapomínat na velmi dobré vztahy Ruska s Egyptem. Káhira se klidně může stát jednou z cest pro dodávky zbraní haftárovské NLA,“ uvažuje vědecký pracovník Centra arabských a islámských studií Institutu orientálních studií Ruské akademie věd Oleg Bulajev.

Mimochodem – egyptský deník Egypt Daily News upozornil, že již loni v květnu prezident Sísí vyzýval ke zrušení embarga na dodávky zbraní armádě Chalífa Haftára, která bojuje s teroristy (ale na osvobození Syrty se nepodílela).

Bloomberg upozornil na to, že Rusko vytisklo na objednávku Centrální banky Libye 4 miliardy libyjských dinárů (2,8 mld. amerických dolarů) a předalo je polnímu maršálu Haftárovi. Ten pak peníze rozeslal do celé země s výjimkou Tripolisu a Misuráty, tedy hlavních ohnisek odporu proti NLA.

Samozřejmě, že Rusko může pomáhat Haftárovi v boji s GNA a Misurátou nejen dodávkami zbraní, ale i mnohem „jemnějšími“ metodami. Jak 2. prosince 2016 sdělil ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov v Římě svému italskému protějšku, Haftár „se v Libyi může a musí stát součástí národního usmíření“.

Pokud bude patová situace v Libyi ještě dlouho pokračovat, myslí si Haftárův příznivec a poslanec HoR Ali al-Tekbali, bude ruský zásah v zemi nevyhnutelný. Nazývá ho ovšem diplomaticky „podporou legitimní libyjské armády, která obnovuje stabilitu v zemi“.

Analytici Carnegieho nadace pro mezinárodní mír si myslí, že Moskva bude mít hodně práce s tím, aby v Libyi dosáhla na stejné úspěchy jako v Sýrii. „Ruská podpora Chalífa Haftára ve jménu boje proti terorismu může způsobit eskalaci vnitřního konfliktu v Libyi a překazit politický proces podporovaný OSN.“

Bez ohledu na to, že v prosinci byla poprvé za posledních pět let v provozu všechna centra těžby ropy, je hospodářství Libye ve špatném stavu. Není vyloučeno, že ekonomická krize a politická nestabilita přinutí předsedu libyjské vlády (v Tripolisu) přistoupit na spojenectví s velitelem NLA. Není však vyloučeno ani to, že polní maršál navzdory svým bojovným prohlášením alespoň formálně uzná GNA.

Rozhodující bude, co mu za to Tripolis nabídne. Je pravděpodobné, že s ničím menším než s vrchním velením libyjské armádě nebude Haftár souhlasit. Jak říká analytik Centra Rafíka Harírího pro Střední východ při Atlantické radě Karim Mezran, umožní mu to stát se faktickým vládcem Libye.

Vicepremiér Libye Ahmed Maytik, mimochodem narozený v Misurátě, tvrdí, že takováto „militarizace“ vlády nepomůže nastolit v Libyi mír a klid. „V Rusku na to ale mají jiný názor,“ říká generální ředitel Ruské rady pro zahraniční záležitosti Andrej Kortunov. Autoritativní vůdci typu Asada nebo Haftára mají podle Západu ke skutečné demokracii daleko – jsou ale schopni udržet si ve svých zemích pořádek. Proto se podle Kremlu vyplatí je podpořit.

Náměstek ministra zahraničních věcí RF Genadij Gatilov kritizoval ve svém interview pro Bloomberg News zvláštního představitele generálního tajemníka OSN v Libyi Martina Koblera za to, že ve své činnosti preferuje politiky z GNA – podle Moskvy naprosto slabé a neefektivní vlády. „Jsme přesvědčeni, že Libyjci musí najít kompromis a připustit jeho účast na vedení a správě země,“ vyjádřil se k Haftárovi tento vlivný a významný ruský diplomat. „Je (Haftár) mimo jakoukoli pochybnost vedoucí politickou a vojenskou osobností země.“

Kobler by podle Gatilova neměl za zády ostatních vstupovat do jednání s žádným z libyjských politiků, neboť taková praxe nenapomůže procesu urovnání situace v Libyi.

Martin Kobler naopak vyzval Rusko, aby podpořilo GNA a bylo ve svých postojích zdrženlivější k NLA. Jak uvedl v prosinci minulého roku v Tunisu, je konsenzus mezinárodního společenství (k řešení situace) v Libyi naprosto nutný.

Západ pospíchá?

I přes návštěvy Chalífa Haftára v Moskvě a přes vyjádření řady vlivných ruských politologů a veřejných činitelů to vypadá, že západní analytici příliš pospíchají se zařazením Haftára mezi spojence Ruska. Oficiální stanovisko Moskvy hovoří o tom, že Rusko udržuje v Libyi styky se všemi stranami, a to včetně předsedy (tripoliské) vlády Fajiz as-Sarradže a jeho náměstka Ahmeda Maytika.(O vnitřní krizi tripoliské vlády však svědčí skutečnost, že před několika dny z ní odstoupil další z místopředsedů – Músa Kúní. Svou abdikaci zdůvodnil neschopností vlády řešit problémy Libye – pozn. překl.)

Na rozdíl od Sýrie se Rusko v Libyi dosud zdrželo přímého zapojení do konfliktu. Za dané situace však i dodávky ruských zbraní a výcvik Haftárových lidí v Rusku mohou poměr sil v Libyi výrazně změnit.

Haftár podle webových stránek Al-Araby Al-Jadeed během setkání s Lavrovem řekl:

„Doufáme, že s vaší pomocí se nám v blízké budoucnosti podaří terorismus vykořenit.“ Putinův tiskový mluvčí Dmitrij Peskov ovšem odmítl, že by se Moskva chystala dodat Haftárovi zbraně. Zdůraznil, že Moskva udržuje v Libyi kontakty s různými stranami – a že setkání Lavrova s Haftárem bylo pouze jedním z těchto kontaktů.

K tomu zveřejnila i agentura ITAR TASS vyjádření Sergeje Lavrova, že Moskva hledá cesty k národnímu usmíření v Libyi ve shodě s návrhy RB OSN. Moskva očividně nechce dávat záminky k tomu, aby byla obviněna z narušování politiky OSN v Libyi.

Existuje ještě jedna okolnost, která vede Kreml k tomu, aby si v Libyi počínal s krajní obezřetností. Haftarovi již „táhne na osmdesátku“. Je zřejmé, že na politickém kolbišti se již příliš dlouho neudrží. Rusko se proto snaží zachovat si k jednotlivým stranám konfliktu vyvážený přístup a „nevsadit všechno na jednoho hráče“.

Pro události v Libyi je samozřejmě důležitá i pozice USA. Příznivce Haftára potěšilo vítězství Donalda Trumpa, neboť doufají, že bude spolupracovat jak s Putinem, tak se Sísím, a že jim pomůže v jejich boji s islamisty. Není však zatím zcela jasno, zda bude nový prezident USA plnit svoje předvolební prohlášení. Minimálně v otázce spolupráce s Ruskem v Libyi se zaručeně setká se silným odporem armády a tajných služeb.

Jak se zdá, ani Američané „nechtějí klást všechna vejce do jednoho košíku“. Libyjská média zveřejnila loni počátkem listopadu přepis komunikace mezi americkými piloty a dispečery letového provozu ze základny Banina u Benghází kontrolované armádou maršála Haftára. Podle katarské televizní stanice  Al-Džazíra pocházejí z období červen-srpen 2016. Pentagon se k přepisům odmítl vyjádřit. Pokud však přepisy nejsou zfalšované, svědčí to o tom, že také americká armáda udržuje kontakty se všemi účastníky libyjského konfliktu, a to včetně Chalífa Haftára.

Sergej Manukov

Zdroj: EurAsia Daily

Překlad: mbi, Eurasia24.cz

Foto: YouTube.com

Ohodnotit článek
(6 hlasujících)

Přečtěte si

 

 

 

Měny a komodity

Potřebujeme vaši podporu

EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků.   Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.

Vrátit se nahoru