Libyjská trasa. Jak nelegální migranti překonávají Středozemní moře

Nelegální migrace stovek tisíc Afričanů a Asijců do Evropy se dávno proměnila v ziskové podnikání. Obohacují se na ní zločinecké skupiny, policejní služby a dokonce i mezinárodní teroristické organizace.

Krátce před svým tragickým koncem varoval libyjský vůdce Muammar Kaddáfí Evropskou unii, že libyjská džamáhíríe je jednou z hlavních překážek masové nelegální migrace Afričanů do Evropy. V té době se stovky tisíc Afričanů ze západní, střední a severovýchodní Afriky usadily v Libyi, přičemž přínos příjmů z ropy umožnil zemi tyto běžence zaměstnávat jako cizí pracovníky. Pro přesídlence z méně rozvinutých zemí v Africe se tak v Libyi našla práce a přístřeší. Kromě toho džamáhíría svou samotnou existencí pomohla ke stabilizaci politických režimů v problémových zemích Sahelu.

Například mnoho malijských Tuaregů odešlo do Libye, kde se nechali najmout pro vojenskou službu. Po pádu džamáhíríe se Tuaregové vrátili zpět do Mali. V důsledku toho v Mali začala krvavá občanská válka, protože navrátilci z řad libyjské armády, lidé s bojovými zkušenostmi a ambicemi, vstoupili do řad národně osvobozeneckého hnutí bojujícího za zřízení nezávislého Azavadu – státu saharských Tuaregů.

Libye plnila roli jakési bariéry v pronikání migrantů dále do Evropy. Dokud byl Kaddáfí u moci, libyjské donucovací orgány se dokázaly účinně vypořádat s nelegálními migranty. Samozřejmě vždycky někdo pronikl do Evropy, ale rozsah dřívější migrace se nemůže srovnávat s tou dnešní.

Naproti tomu po svržení Kaddáfího se Libye stala hlavní tranzitní zemí pro ilegální africké a dokonce i asijské přistěhovalce do Evropy. Na počátku všeho byly agresivní útoky NATO, jež fakticky zničily ústřední vládu této severoafrické země. Současná libyjská vláda nekontroluje situaci v zemi. Na území Libye operuje celá řada ozbrojených skupin, včetně frakcí mezinárodních teroristických organizací, které zde kontrolují celé oblasti. Z toho důvodu nemůže být ani řeč o tom, že by se vytvořily nějaké překážky pro nelegální přistěhovalce směřující do Evropy přes libyjské území.

Nedávno vyšlo najevo, že evropské orgány chtějí pořádat školení pro 78 libyjských důstojníků námořních sil a pohraniční stráže. Podle všeho se tak děje pouze za účelem zajištění kontroly nad libyjským pobřežím, z něhož odplouvá do Evropy bezpočet bárek a kocábek s nelegálními přistěhovalci na palubě. Ale cožpak 78 lidí je dostatečné uskupení na to, aby bylo schopné se vypořádat s nelegálními přistěhovalci? Zničením Kaddáfího režimu země NATO prakticky vypustily příslovečného džina z láhve.

Prozápadní libyjští vládci, kteří vystřídali charismatického vůdce džamáhíríe, nebyli schopni nastolit pořádek v zemi. Od Kaddáfího smrti uplynulo pět let a v Libyi je stále válka a chaos. Taková situace je ideální živnou půdou pro rozmach všech druhů zločineckého obchodu. Jestliže dříve byl hlavním zdrojem příjmů zločineckých gangů obchod s drogami a prodej zbraní, nyní je nejvíce ziskovým podnikáním přeprava nelegálních migrantů do Evropy. Na tento způsob podnikání přešli včerejší drogoví dealeři, zbrojní magnáti a dokonce i polní velitelé radikálně fundamentalistických skupin, které řídí oddělené části libyjského území.

Na pobřeží Středozemního moře, ve staré provincii Kyrenaika, leží malé město Derna. Nachází se 252 km od Benghází a patří mezi největší města v zemi. Už ve středověku se v Derně usadili muslimové – uprchlíky ze Španělska. Po dlouhou dobu byla Derna jednou z hlavních opor slavných „berberských pirátů“ – severoafrických korzárů okrádajících evropské lodě a přinášejících teror do pobřežních oblastí Itálie, Francie a Španělska. Nakonec, v roce 1805, v Derně přistály jednotky americké námořní pěchoty, které piráty porazily. Mimochodem jednalo se o jednu z prvních zahraničních operací mladých Spojených států amerických.

Následně, po italské kolonizaci Libye v letech 1912-1943, byla Derna pod italskou koloniální správou, dokud se roku 1951město nestalo součástí nezávislé Libye. V polovině let od počátku druhého tisíciletí to nebylo nijak zvlášť pozoruhodné město s populací čítající asi 80.000 lidí. Probíhalo zde shromažďování a export citrusových plodů, jakož i výroba cementu.

Tři roky po svržení Kaddáfího, v říjnu 2014, obsadila Dernu jedna z jednotek libyjské větve „Islámského státu“ (zakázaný v Rusku). Od té doby je město v rukou IS. Ve světových zpravodajstvích zaujímá Derna již dlouho významné místo jako jedno z center pašovaní nelegálních migrantů z libyjského pobřeží do Evropy. Klíčovou roli v pašerácké organizaci hrají struktury IS.

Podle kusých informací, jaké lze načerpat od korespondentů, kteří hovoří s migranty, jsou na rozdíl od jiných „obchodníků s lidmi“ velitelé IS považováni za „slušné“ – mnoho migrantů proto sní o tom, že se dostanou do Derny a jejich přepravu do Evropy bude řídit IS. Faktem je, že IS se snaží kontrolovat situaci, například nedopustit přetížení plavidla převážející migranty, což snižuje riziko havárií.

Lodě s migranty se vypravují do Evropy každý večer a nesou stovky lidí. Migranti jsou utečenci z různých afrických zemí, z Mali a Gambie, obyvatelé Čadu a Súdánu, Somálci a samotní Libyjci. Přistěhovalci ze zemí v subsaharské Africe přijíždějí do Libye přes Saharu na nákladních automobilech. Někteří z nich umírají ještě na cestě z důvodu nemoci, podvýživy či nehody. Po příjezdu do Libye se všemi prostředky snaží dostat na dlouho očekávané místo na jedné z lodí vypravených do Evropy. Dopravci slibují rychle dovézt migranty na jeden z italských ostrovů, obvykle na Sicílii. Někdy je cílem cesty Malta.

Nicméně prakticky každou noc dochází ke ztroskotání lodi, což má za následek tonoucí lidi. Před nedávnem přinesla OSN přibližná čísla: každý den při pokusu překročit Středozemní moře umírá třináct lidí. Podle jiných zdrojů na začátku roku 2016 při pokusu překročit Středozemní moře zahynulo asi 4200 lidí, většinou občané afrických a blízkovýchodních států. V honbě za ziskem skupiny, které kontrolují přepravu migrantů, posílají lidi na mořskou plavbu i v nafukovacích gumových člunech neuzpůsobených pro tyto účely.

Z libyjského pobřeží do Evropy je to od 400 do 800 kilometrů, v závislosti na místě v Libyi, odkud vyplová loď s migranty. V zásadě je možné překonat tuto vzdálenost za den, ale v případě migrantů díky lodím, na nichž jsou přepravováni, trvá cesta do Evropy několik dnů, v horším případě asi týden. A to v případě, že budou mít štěstí a loď neztroskotá. U italského pobřeží čekají na hromady mořeplavců motorové čluny pobřežní policie. Na ostrově Lampedusa se nachází největší tábor, kam se umísťují migranti, kteří se přepravili přes Středozemní moře.

Ostrov Lampedusa, jenž kdysi sloužil jako základna berberských pirátů, se od počátku druhého tisíciletí stal hlavním tranzitním uzlem afrických migrantů na cestě do Evropy. Od druhé poloviny let po roce 2000 přijede každoročně na Lampedusu v průměru 20 až 30 tisíc nelegálních přistěhovalců. Italská vláda byla nucena vytvořit na Lampeduse přijímací centrum.

Ve Středozemním moři každý den hlídkují lodě a čluny pobřežní stráže Itálie a dalších zemí EU. Jejich hlavním úkolem je zachránit nelegální migranty plavící se v loďkách přes moře a doručit je do tábora na Lampeduse. Nicméně ani tato opatření nezabrání pravidelným tragédiím ztroskotání bárek, při nichž umírají desítky či dokonce stovky lidí. Například 2. listopadu 2016 došlo k dalšímu ztroskotání malého plavidla převážejícího migranty. Potopilo se ještě u libyjského pobřeží. Do doby, než k místu havárie dorazili pracovníci záchranných služeb, utonulo 240 lidí. Zachránit se podařilo pouze třicet lidí. To je jen jedna z mnoha tragických epizod na této „cestě smrti“.

V organizaci přepravy nelegálních přistěhovalců do Evropy jsou samozřejmě zapojeny nejen četné kriminální gangy, ale také zástupci libyjských orgánů. Vždyť je to byznys, kde si můžete vydělat hodně peněz. Podle některých západních zdrojů přijde afrického migranta jedno místo na lodi průměrně na jeden a půl tisíc Euro. Vzhledem k tomu, že jen z úseku libyjského pobřeží mezi Dernou a Tobrúkem jsou každý den vypraveny stovky lidí, není těžké si představit rozsah příjmů pašeráků lidí.

Italská novinářka Loretta Napoleoniová napsala a vydala knihu „Pašeráci lidí.“ V ní se uvádí, že „migrační business“ zaujímá důležité místo v příjmech zakázané organizace „Islámský stát." Podle Napoleoniové jsou migranti zainteresováni na tom, aby jmenovitě IS organizoval jejich přepravu přes Středozemní moře. Napoleoniová píše, že jednotky IS vybírají daň od nezávislých pašeráckých gangů operujících na pobřeží Libye. Nyní, pokud lodě s migranty chtějí mít možnost odplout z území kontrolovaného IS, musejí pašeráci odvést asi 30 až 40% svých příjmů do pokladny organizace IS.

Tisk uvádí přibližné hodnoty příjmů, jaké struktury IS v Libyi mohly obdržet v minulém roce 2015 z toho titulu, že řídí „podnikání“ s migrací. Jedná se zhruba o 88 mil. Euro, zatímco celkové příjmy z přepravy migrantů z Afriky do Evropy činily zhruba 300 milionů Euro. Tyto peníze ovšem nepocházejí pouze z libyjského transportu, nýbrž i z toku migrantů směřujících do Evropy z alžírského a tuniského pobřeží. V Alžírsku a Tunisku je situace přirozeně mnohem lepší, než v Libyi, ale ani zde není vláda s to zcela zabránit nelegálním přistěhovalcům vydat se na nebezpečnou cestu přes Středozemní moře. V posledním roce se k africkým migrantům připojili přistěhovalci ze zemí Středního východu. Pro migranty a uprchlíky z Afghánistánu, Iráku či Sýrie je dnes snazší se dostat do Libye a vydat se na moře odtamtud, než se snažit proniknout do Evropy přes Turecko.

Evropské vlády jsou v obtížné situaci, protože jednoduše nemohou najít efektivní řešení problému nelegální migrace. Svržení Kaddáfího režimu se ukázalo jako bomba, kterou si Evropa nastražila sama pod sebe. Italský premiér Matteo Renzi se na konci října 2016 k tomu vyjádřil zcela jasně. Podle jeho slov se země EU neměly účastnit ozbrojené operace na svržení Muammara Kaddáfího.

V důsledku kolapsu džamáhíríe se politická situace v Libyi kompletně destabilizovala a to vytvořilo podmínky pro další růst ilegální migrace, která nabrala pro Evropu katastrofální rozměry. Itálie již utratila za příjem a zaopatření migrantů ne méně než miliardu eur. V průběhu deseti měsíců roku 2016 přišlo do země alespoň 150.000 migrantů. Většina z nich jsou občané Libye, kteří uprchli před chaosem, který následoval po svržení Kaddáfího. Ve skutečnosti jsou to ovšem stále velmi skromná čísla. Vždyť pouze v sobotu 5. listopadu 2016 italská pobřežní stráž „vylovila“ a přivedla na pevninu asi 2200 lidí – nelegálních přistěhovalců z Afriky, kteří překonali Středozemní moře v gumových člunech.

Matteo Renzi požaduje po východních zemích Evropy, aby se rovněž podílet na přijímání afrických a blízkovýchodních migrantů a rozmístili je na svém území. Ale východoevropské státy nejsou těmito požadavky nikterak nadšeny. Maďarsko, Česká republika, Slovensko a Polsko se staví k návrhu na rozmístění migrantů na svém území velmi negativně. Spory o přijímání migrantů jsou další klíčový faktor krize a rozpadu Evropské unie.

Odpor proti přistěhovalcům je velmi vysoký i v takových „oporách“ Evropské unie, jako jsou Francie a Německo. Mnozí evropští politici se obávají, že společně s uprchlíky mohou do Evropy proniknout i radikální živly, včetně ozbrojenců a teroristů, kteří mají zkušenosti z ozbrojených konfliktů v Libyi, Sýrii a Iráku. Tyto obavy nejsou daleko od pravdy – v evropských městech se pravidelně odehrávají teroristické činy, jejichž pachateli jsou právě přistěhovalci ze severní Afriky a Blízkého východu přicházející do Evropy jako běženci.

Mezitím vlády v zemích, jako je Turecko, Libye, Tunisko, využívají problém uprchlíků a přistěhovalců jako skvělý nástroj nátlaku na země EU. Nyní je Evropa nucena vyčlenit velké finanční prostředky na údajnou prevenci nelegální migrace. Přitom turecká vláda nevytváří žádné vážné překážky proti migrantům mířícím do Evropy, což platí i pro méně stabilní Tunisko a zejména Libyi. Evropské orgány si začínají uvědomovat, že jediný způsob, jak zastavit nebo alespoň výrazně snížit migrační toky, je zpřísnění režimu pohraniční a pobřežní stráže. Tak německé Ministerstvo vnitra předložilo návrh na deportaci všech nelegálních migrantů „vylovených“ pobřežní stráží ve Středozemním moři zpátky do Afriky, a to nejen do Libye, ale také do Tuniska a Egypta. V těchto zemích by migranti mohli v souladu se schváleným postupem podávat žádosti o azyl v Evropě – tvrdí němečtí úředníci.

Ilja Polonskij

Zdroj: topwar.ru

Překlad: ralh

Ohodnotit článek
(6 hlasujících)

Přečtěte si

Dnes je neděle 21. července 2019 a svátek má Vítězslav.
 

 

 

Nejčtenější články - Analýzy

Partneři


Měny a komodity

Potřebujeme vaši podporu

EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků.   Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.

Vrátit se nahoru