Pochod nikam. Kyjev stvořil monstrum, které už nemůže zničit

Oficiální Kyjev stvořil strašlivé monstrum, které už nemůže zničit. Alexej Anpilogov uvádí důvody, proč kyjevská vláda sama vykopala hrob nezávislé ukrajinské státnosti.

14. října se konal v Kyjevě „Pochod národa“, organizovaný Pravým sektorem a Národním výborem (občanská struktura praporu Azov).

Tuto událost by bylo lépe nazvat „pochod nacistů“ – tak otevřeně fašistické bylo složení jeho účastníků. V Kyjevě pochod nacistů prošel od monumentální skulptury Matka-vlast na Sofijské náměstí. Z erbu monumentu na pochod nacistů zíral znak SSSR, ale je to jen otázka času, do konce roku 2016 chce úřad starosty v Kyjevě „dekomunizovat“ jednu z posledních sovětských památek, která ještě přežila v hlavním městě Ukrajiny v původním stavu.

Současně s fašistickým sabatem se na Ukrajině rozvíjely i politické události. Den před pochodem nacistů v Kyjevě ukrajinský prezident pozdravil bojovníky UPA (Ukrajinská povstalecká armáda Stepana Bandery) u příležitosti Dne obránce otčiny, který je nyní na Ukrajině oslavován 14. října. V jeho řeči zazněly všechny obvyklé ukrajinské mýty: O „ruské okupaci“ Donbasu a Krymu, o mnohatisícové ruské armádě bránící Doněck a Luhansk, o touze Kremlu rozdrtit a zničit ukrajinský národ a státnost.

Obecně platí, že tento druh rétoriky není až tak nový pro ukrajinského prezidenta: také v letech 2014 a 2015 vyjevil svému národu přesně totéž, a dokonce stejnými frázemi. Co se však změnilo v uplynulém roce?

Změnila se v první řadě vnější situace Ukrajiny. Jestliže ještě před rokem našly kyjevské lži o „ruské hrozbě“ své posluchače všude – od Washingtonu po Varšavu – potom v průběhu minulého roku dokázali ukrajinští politici a jimi zaštítění ukrajinští nacisté proti sobě postavit téměř každého, kdo je podporoval v minulosti. Taková je logika Kyjevem zvolené cesty: není možné neustále křičet „Medvěd! Medvěd!“ a přitom nezačít nevědomky klást skutečné medvědí pasti, v nichž se z důvodu absence medvědů chytí úplně jiná lesní zvěř.

Kurz k otevřenému nacismu, který de facto musel nabrat oficiální Kyjev na pozadí přetrvávající válečné hysterie, nevyhnutelně zvýšil svoji specifikou politickou váhu společně s nastupujícími radikálními nacisty a fašisty, o jejichž existenci se ještě před dvěma lety ukrajinská společnost jen dohadovala. A oni zatím, nepochopitelně, začali diktovat této společnosti svoji politickou agendu, která se znenadání ukázala jako nepřijatelná pro západní sousedy Ukrajiny, nakolik ji očekávali v osobě „východního bratra“ – medvěda.

S ukrajinským fašismem mají historický účet sice pouze nejbližší sousedé – Polsko, Rumunsko, Maďarsko a Bělorusko. Nicméně i zbytek Evropy byl Kyjevem zklamán v naději, že letargický, chromý, ale přitom jediný možný Minský proces nakonec přece povede k řešení ukrajinského konfliktu. Ve skutečnosti dnes Kyjev sám vlastníma rukama demontuje Minskou dohodu a činí tak pro Evropu v nejnevhodnější okamžik, kdy už se zdálo, že Donbas se sám vrací na Ukrajinu za podmínek pro Kyjev co nejpříznivějších.

Jak se ukázalo, Kyjev není vůbec schopen v otázce Donbasu zabezpečit vnitřní konsensus ukrajinské společnosti. Ve skutečnosti, zatímco vlastníma rukama vykrmil radikální nacisty, obdržel kyjevský režim „parkovací brzdu“ na jakoukoliv mírovou iniciativu, která v každém okamžiku hrozí proměnit se v běžící motor budoucí války.

Co se stane, pokud Kyjev nebude schopen udržet situaci v její vnitřní revoltě? Samozřejmě, že v takovém případě nemohou orgány Ukrajiny eliminovat mnohohlavé nacistické hnutí jako takové: to už začalo žít svým vlastním životem a pohltilo onu část politického spektra, kterou záměrně vytvořila a držela při životě mocná ukrajinská státní propaganda. Kromě toho za poslední dva roky ukrajinský nacismus v mnohém postoupil od „haličských zapadákovů“ a „venkovských balíků“ k silnému a mocnému, klasicky městskému fašismu – se svými vůdci, s ucelenou a silnou kanibalskou ideologií a s rozvětvenou strukturou podporující společenské a mládežnické organizace fašistických stran.

Ve skutečnosti oficiální Kyjev stvořil strašlivé monstrum, které není schopen nejen kontrolovat a tím méně řídit, ale které už nemůže ani zničit. V případě pokusu sprovodit ze světa ukrajinský nacionalismus narazí Kyjev nejdříve ze všeho na masový odpor způsobený hněvem lidu, hněvem, který tentokrát už nebude živen mytickou „ruskou okupací“, ale v první řadě protinárodní politikou samotného Kyjevského režimu.

Z téhož důvodu vyvstane nutně další problém: výsledkem Kyjevské hry s ohněm bude rychlá nebo pomalá, ale téměř nevyhnutelná konfrontace s Donbasem a s Ruskem, které na Ukrajině při každé příležitosti obviňují nejen z donbaských, ale také z krymských událostí roku 2014. A existuje, bohužel, prakticky jediná varianta možné ukrajinské reakce v případě eskalace fašismu, totiž kombinované zostření postupu kyjevské vlády, a to jak v podobě otevřené agrese, tak ve formě komplexu teroristické a podvratné činnosti namířené proti Donbasu, proti Krymu i proti Rusku.

Žel z objektivních příčin se tak Ukrajina dostane do slepé uličky jako nezávislý stát, protože žádnou „válku s Ruskem“ nemůže ustát. Nicméně davy pochodující do kárné uličky válečných běsů to podle všeho nezastavilo.

Alexej Anpilogov

Zdroj: Zavtra.ru

Překlad: ralh

Foto: YouTube.com

Ohodnotit článek
(10 hlasujících)

Přečtěte si

 

 

 

Měny a komodity

Potřebujeme vaši podporu

EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků.   Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.

Vrátit se nahoru