Zvěrské plány USA na ovládnutí světa

Sergej Michejev hodnotí hanebnou roli USA ve válce v Sýrii a ve svém článku se zamýšlí nad tím, nakolik je politika USA zvěrským plánem zednářských lóží, jehož pravý smysl dostatečně nechápou ani představitelé americké administrativy ani vojenští velitelé.

Ráno 18. října oznámilo Ministerstvo obrany RF okamžité přerušení náletů Vzdušných a kosmických sil (VKS) a syrských vzdušných sil v oblasti Aleppa. Dočasné přerušení leteckých úderů bylo nezbytné pro přípravu vyhlášené „humanitární přestávky“ na den 20. října 2016. Tímto opatřením mělo být garantováno vytvoření šesti koridorů pro odchod civilních obyvatel z východní části Aleppa a evakuaci nemocných a raněných.

Podle ruského ministerstva obrany přišlo v den humanitární přestávky z východního Aleppa osm zraněných bojovníků. Dostalo se jim lékařského ošetření, bylo jim poskytnuto teplé jídlo a nové oblečení. Posléze odjeli za hranice města.

V tentýž čas ostřelovači z Džabhat an-Nusra (nyní Džabhat Fatah aš-Šám) rozpoutali střelbu do zástupů civilních obyvatel, kteří se shromáždili u vchodu do humanitárního koridoru v oblasti Bustan al-Qasr. Také zahájili palbu na humanitární koridory v Aleppu. Teroristická skupina Ahrar al-Sham popravila 14 zástupců místních samospráv v Aleppu za to, že vyzývali obyvatele opustit ozbrojenci kontrolované oblasti.

Přitom 20. října oficiální mluvčí ministerstva zahraničí USA John Kirby řekl na briefingu pro novináře, že boj proti „an-Nusra“ není hlavním cílem Američanů v Sýrii.

Sergej Michejev:

Rozhodnutí o humanitární přestávce v Aleppu vyvolává rozporuplný dojem. Nelze říci, že by bylo jednoznačně pozitivní či jednoznačně negativní. Na jedné straně dává příměří militantům oddechový čas a možnost přisunout nové lidi a zbraně. Pozitivní je, že Rusko dává příležitost každému dostat se pryč z Aleppa a ukazuje: my chceme vyřešit tento konflikt mírovou cestou. Je to jako odpověď na všechna sténání Západu nad humanitární katastrofou. Jedná se o náš nikým nevynucený krok ukazující dobrou vůli.

Najde pochopení ze strany tamních bojovníků? Nenajdete, ale do jisté míry tím házíme míč na stranu Američanů. Koneckonců, souběžně s vyhlášením příměří se Rusko opět obrátilo prostřednictvím Lavrova na Americké činitele s požadavkem, aby také plnili své závazky a oddělili radikální opozici – islamisty z Džabhat an-Nusra nebo ISIL (zakázaný v Rusku) – od těch, koho Američané považují za umírněné „bojovníky za demokracii.“ (Po kolikáté už…? – pozn. redakce.)

Nechť tito bojovníci odejdou z Aleppa – taková je naše výzva k Američanům. A skutečnost, že žádní militanti neodcházejí, ukazuje, že Američané buď nemohou, nebo nechtějí splnit své závazky, a my ještě jednou toto demonstrujeme před celým světem.

Jedinou otázkou zůstává, zda to někdo uvidí nebo uslyší? Co se týče Západu, slyší a vidí jen to, co chce slyšet a vidět. Možná, že pro zbytek světa půjde o významný krok: zastavili jsme útoky, zastavili jsme bombardování, dali jsme příležitost civilistům a ozbrojencům dostat se z Aleppa. Pokud se tak nestalo – není to naše vina. V souladu s tím není pro nás ani pro Asada jiné východisko, než dovést celou záležitost do konce vojenskými prostředky.

„Humánní“ osvobození východních čtvrtí Aleppa není možné. Žádná válka není humánní. Válka – to je zabíjení jedněch lidí druhými. Proto v případě, že příměří nebude využito ozbrojenci a jejich podporovateli, bude se i nadále v zemi bojovat a lidé budou umírat. Bohužel včetně civilistů. Myslím, že to je prakticky nevyhnutelné.

Bude mít syrská armáda společně s Íránci dostatek sil pro pozemní operaci a osvobození Aleppa? Možná nebude. Možná se tam ukrývá celá enkláva banditů. Pak otázka spočívá v jejich izolaci. Problém je v tom, nedovolit vnějším silám proniknout k enklávě, a to je těžký vojenský úkol. Teoreticky mohou být přisunuti noví radikálové z Iráku, z bojišť pod Mosulem. Mohou být nasazeni právě proto, aby prorazili obklíčení.

Možnosti Íránu vést vojenské operace v Sýrii jsou omezené. Při pohledu na mapu můžete snadno zjistit, že Sýrie a Írán nemají společné hranice. Proto se mi zdá přehnané tvrdit, že je pro Irán snadné vyhrát v Sýrii. Jestli vítězství nezískají Syřané sami, potom je naivní spoléhat na Íránce a na ruská letadla. Asadova vojska nemohou z různých příčin účinně bojovat, a to i přesto, že ozbrojenci z ISIL a z „an-Nusra“ nemají letadla, tanky, ani dostatek těžkých zbraní. Hovoříme tu totiž o pouličních bojích, a v nich se syrská armáda jeví velmi slabá. Taková je realita.

Proto otázka nespočívá v tom, co udělají Íránci, co budou dělat Rusové, ale v tom, co udělají sami Syřané proto, aby osvobodili Aleppo. Snaha přenést odpovědnost na Rusko nebo Írán vypadá jako únik od nepříjemné otázky: proč se syrská armáda nedokáže vyrovnat s úkolem pozemních bojů v Aleppu?

Vážnost situace v regionu je totiž vyhrocena destruktivní politikou USA. Mluvčí ministerstva zahraničí John Kirby řekl zcela jasně, že boj proti „an-Nusra“ není hlavním cílem Američanů v Sýrii. Jak tomu máme rozumět? Je nutné to pochopit tak, jak to Kirby řekl. On poodkryl oponu a ukázal, jak se Američané obecně staví k dané situaci. Soudím především, že boj proti ISIL není hlavním cílem Američanů, což Kirby prostě nemůže říci na rovinu, protože to by bylo příliš šokující.

A tak jednoduše potvrdil to, o čem mluví Rusové již dlouhou dobu: Američané tam hrají dvojí-trojí hru, ve skutečnosti jsou teroristé pro ně záminkou pro přítomnost v regionu, aby získali příležitost pokusit se vybudovat nové uspořádání sil v souladu se svými zájmy. Takže nic nového neřekl. A o co jde z hlediska situace v Aleppu, to by mělo být chápáno zcela jednoznačně: V Aleppu se nachází pouze řečená „an Nusra“. Kirby tak vlastně legalizoval přítomnost teroristů v Aleppu. Řekl, ano, jsou tam, ale to není náš hlavní cíl, vpravdě žádný cíl. Proto ve skutečnosti – držíme se přímočaré linie – není nutné bojovat za východní Aleppo.

Zdálo by se, v souladu s normální logikou, že „an-Nusra“ coby syrská odnož Al-Káidy, která podle oficiální verze provedla útoky 11. září, by měla být hlavním nepřítelem a hlavním cílem Spojených států. Jak se mohou Američané vykroutit z této trapné situace? Ale oni se nevykrucují, jednoduše na to kašlou. Veškerou odpovědnost přehazují na Rusko, na Írán a na Asada. Tato situace jim vůbec nepřijde nepřijatelná. Nepřijatelná je z ruského pohledu.

USA mají plně pod kontrolou domácí informační kanály. Tak o tom jednoduše nemluví, toť vše. A pokud se o tom nemluví, nikdo nebude nic vědět, nikdo o tom nebude přemýšlet, nikdo tomu nebude věnovat pozornost. Tudíž si nemyslím, že by se potřebovali z něčeho vykrucovat. Střední východ je pro ně vzdálená země, kde podle jejich názoru mají poměrně široké pole pro chybná rozhodnutí. Rozbombardovali toto město, nebo snad ne? Co je Američanům do toho? Jim je to obecně fuk, jich se to netýká.

Úplně stejně se chovají ve všech koutech světa. Předpokládají, že svět je místo pro jejich geopolitické experimenty, kde může docházet k omylům, kde může docházet k rozvratům, kde mohou nastat různé problémy, ale vše je vcelku přijatelné pro Američany, protože jich se to přímo netýká. Pokud by Američané bojovali v Aleppu, pak by řekli: „an-Nusra“ – to je hlavní nepřítel, a pak by si vzpomněli, že tito radikálové jsou vlastně syrská odnož Al-Káidy. Ale protože to netíží je samotné, není to pro ně důležité.

V tuto chvíli, zdá se, je nanejvýše zajímavá otázka: O co skutečně Američanům jde? Nelze se ubránit dojmu, že jim samotným nedochází, co je pro ně skutečně dobré. Rozhodli se pro jediné: zajistit si globální nadvládu. Když se ale přesuneme na nejnižší úroveň řízení, začíná zmatek. Američané se postupně stávají rukojmí vlastní supervize. Hlavním cílem této supervize je vynutit si globální dominanci, zabránit vzniku opravdu vážné konkurence a dostat pod kontrolu kritické oblasti.

Z toho plyne, že musejí být přítomni úplně všude, všude jsou nuceni provádět agresivní politiku. Avšak k tomu, aby vše řídili systematicky a s jednoznačným výsledkem, nemají jednoduše dost sil.

Obávám se, že u některých států přední Asie již ztratili jasnou představu. Kam to ve skutečnosti spěje? Potřebují snad totální chaos v celém regionu? Spočívá snad jejich skutečný zájem v tom, aby celé území zachvátil nějaký ISIL?

Možná někde existují zednáři 133. úrovně zasvěcení, kteří chápou celý tento zvěrský plán. To ovšem neplatí pro nevědomý zbytek lidí ve Spojených státech, pro onu „zvěř“ ovládanou z úrovně zednářských lóží. Valná část amerických úředníků nebo vojenských velitelů ztratila nit vlastního směřování. Vždyť svržení Asada povede určitě k ještě většímu rozšíření islámského radikalismu. A co potom?

Předpokládejme, že tento radikalismus by mohl zasáhnout Rusko. Zasáhne ale také Turecko, země Evropy a Izrael. Potřebují toto Američané a v jaké míře? To je otázka. Nevěřím, že mají plán na 300 let dopředu, jak se v Rusku leckdy dočteme. Když debatujeme o těchto problémech, utápíme se ve vlastní nenávisti vůči Spojeným státům a začínáme jim přičítat svrchovanou moc, svrchovanou moudrost.

A ono tomu tak není ze dvou jednoduchých důvodů. Za prvé, přes skutečnost, že Američané tisknou hory dolarů, jsou jen lidé a ne bohové. Chybili a prohráli mnohokrát. A za druhé, mají příliš velkou farmu na peníze. Tato farma má planetární rozměr. A zajistit všude, na každé úrovni ekonomiky, dostatečný pořádek a jasné stanovení cílů, aby se dosáhlo stoprocentního efektu, není v silách Američanů ani všech jejich spojenců dohromady.

Překlad: ralh

Zdroj: zavtra.ru

 

Ohodnotit článek
(19 hlasujících)

Přečtěte si

 

 

 

Měny a komodity

Potřebujeme vaši podporu

EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků.   Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.

Vrátit se nahoru