Krize ve Francii: od žalostné statistiky k sociální vzpouře

„Naše generace bude první od konce druhé světové války, která bude žít hůře, než jejich rodiče a prarodiče.“

Před několika dny byla zveřejněna statistika o chudobě ve Francii. V roce 2014 bylo 8,8 milionu chudých Francouzů – 14,1 % populace. Jejich průměrná životní úroveň se blíží 805 EUR měsíčně. Více než třetina nezaměstnaných (37 %) a osamělých matek (36 %) jsou pod hranicí chudoby (1008 EUR měsíčně). Čísla ukazují stabilní stav: chudých přibyla jen desetina procenta oproti roku 2013, takže životní úroveň Francouzů zůstala zachována. Tato statistika je ovšem zavádějící: ve skutečnosti chudoba ve Francii neúprosně roste.

Ze stejné statistiky lze vyčíst zajímavé informace: polovina francouzů od 15 do 64 let žije za 1679 € měsíčně a méně. Částka se zdá působivá v porovnání s ruskou (českou) realitou, ale jsou v tom jisté háčky. Pokud žijete v pařížské aglomeraci nebo přímo v hlavním městě, po zdanění a umoření plateb za bydlení, za životní náklady a další nutné potřeby zůstává pro život velmi, velmi málo.

„Když zaplatím nájemné, elektřinu, daně, dopravu a za jídlo, nezůstane vůbec nic,“ říká Gilles, který žije na východě Paříže a dojíždí na západ od hlavního města za prací. „Žiju tak, jak jsem žil, když jsem byl ještě student: doslova od výplaty k výplatě. Když prý vydělávám více než 1300 €, jsem podle vlády bohatý, tudíž na státní podporu nemám nárok. Ale ukazuje se, že jsem příliš bohatý, aby mi pomohli, a příliš chudý, abych se obešel bez této pomoci.“

5,3 milionů Francouzů žije z výplaty minimálních sociálních dávek

Zbídačování velkého počtu pracujících Francouzů v důsledku daňové zátěže a vysokých cen nepředstavuje úplný obraz. Také roste počet chudých a velmi chudých, jako například ti, kdo pobírají minimální sociální dávky. V roce 2009 úřady schválili RSA (revenu de solidarité active / fond akční solidarity) pro občany, kteří nemají vůbec žádný příjem. Počet lidí, kteří dostávají RSA, se zvýšil o 71 % od roku 2009 a v roce 2015 zahrnoval 2,53 milionů rodin. Z nich 1,6 milionu domácností dostává základní RSA (pro ty, kteří nemají žádný příjem), u ostatních jde o podporu, kterou vláda platí těm, kdo sice pracují, ale jejich měsíční příjem nepřekročí 1000 EUR.

Podle vládních odhadů 5,3 milionů Francouzů pochází z rodin, kde dostávají RSA. Více než 40 % z nich ke konci roku 2015 pobírá RSA déle než čtyři roky, dalších 12 % přibylo v posledním roce. Ve dvaceti francouzských správních okrscích více než 60 % populace ve věku 15 až 64 let pobírá RSA: z nich můžeme jmenovat Seine-Saint-Denis v blízkosti Paříže, okrsky bývalého průmyslového a hornického severu Francie (Nord, Pas-de-Calais, Somme, Aisne), některé oblasti na jihu (Aude, Hérault, Bouches-du-Rhône) atd. V některých z těchto oblastí se usadil poměrně velký počet přistěhovalců z Afriky a arabských zemí.

Zvyšující se počet lidí, kteří mají nárok na RSA, klade další zátěž na regiony, kde se tyto sociální dávky vyplácejí. Dotčené okrsky se potýkají s celou řadou problémů souvisejících se zbídačováním populace a zhoršováním celkové hospodářské situace. K chudým občanům je třeba ještě připočítat ty, kdo pobírají podporu zdravotně postižených – jde o více než 1.040.000 lidí na konci roku 2014, jejichž příjem dělá 808,46 € na osobu. V roce 2010 jich bylo „pouze“ 710 tisíc. Zbývá doplnit starobní důchodce, kteří musejí vyžít z minimálního důchodu (800 € za osobu, 1200 pro rodinu) – těch je od roku 2015  430.865.

Úpadek a sociální degradace v centru pozornosti prezidentské kampaně pro rok 2017

Krizi však nevyjadřují pouze suché statistiky. Je také v lidských hlavách. Jasné vědomí úpadku a sociální degradace celé společnosti v zemi se stalo ústředním tématem prezidentské kampaně dominujícím nad hrozbou terorismu a rostoucím počtem imigrantů, jmenovitě muslimů v historicky katolické zemi.

Bývalý prezident a současný kandidát na prezidenta pro stranické primárky „pravice“ (LR) Nicolas Sarkozy se na mítinku v Paříži dne 9. října nevyhnul této tíživé otázce: „Francie prožívá všemožný regres: sociální, diplomatický, křesťanský, medicínský. Pracovní místa, střední třída – vše je deklasováno. Jsem si jist, že Francie si zaslouží lepší budoucnost. Já nechci být pasivní svědek jejího úpadku.“

10. října v časopise Direct Matin, žurnalista Jean-Marie Colombani, blízký socialistům, kteří jsou nyní u moci, projevil snahu bránit Hollanda proti útokům pravice a krajní pravice: „Francie je mistr světa v pesimismu. Zevnitř ji podkopává představa vlastního úpadku a všechny společenské třídy, nebo téměř všechny, mají strach z degradace. Prvním důsledkem tohoto kolektivního pesimismu je nedostatek důvěry ke všem současným politikům, a zejména ke všem zastupitelským orgánům.“

„Naše generace bude první od konce druhé světové války, která bude žít hůře, než jejich rodiče a prarodiče,“ prohlašuje Jérôme, specializovaný zaměstnanec dceřiné firmy společnosti Airbus v Saint-Nazaire na západě Francie.

Sociologové došli ke stejně smutnému závěru již v roce 2010. O dva roky později v časopise Libération, blízkému socialistům, v září 2012 se dva publicisté, novinář a hudebník, podepsali pod autorský sloupek s halasným titulkem: „Mladým Francie: Vaše spása je v jiné zemi – začněte balit!“

Výkřik se rozlehl po celé Francii. Článek mimo jiné ostře kritizoval francouzskou „stagnující“ společnost, „kde elita, skládající se z několika tisíc mužů, s průměrným věkem 60 let, rozhoduje téměř o všem. Společnost, která dopustí, že 1 ze 4 mladých je nezaměstnaný (...) Taková je bolestná realita: poprvé v této části světa, minimálně jedna generace – vaše – bude žít hůř, než ta předchozí, a vy to víte.“

Od roku 2012 se nic nezměnilo, jen zhoršilo. Na pokračující nesnáze si stěžuje i další společenský stav – živnostníci. Vysoké zdanění jim ponechává pro život velice málo. Christine, majitel malé drůbežárny v západní části Francie, si stěžuje: „pokud jsou zaplaceny odvody na sociální zabezpečení a daně, zůstává jen na jídlo pro rodinu. Naštěstí jsou kuřata. Jenomže, každé snědené kuře musí být zaevidováno, jinak hrozí daňová penalizace, je to prý majetek firmy, a proto musí být zaúčtováno ke zdanění."

Daně změnit nelze: když nižší třídy platit nemohou, a horní... také

V řadách pravice a krajní pravice (Národní fronta / FN) panuje názor, že je možné jakoby kouzelnou hůlkou snížit daně, a rozhostí se pravé štěstí, jako v té písni: „nemocní se uzdraví, opustí lůžka, 300 násobně se všem zvýší platy, kariérní žebřík nahradí eskalátor, vzdělání a zdravotnictví budou zadarmo.“ Stejnou ideu „magického receptu“ na řešení hospodářské krize se snaží prosadit v prezidentské kampani.

Žel, Francouzi jsou pesimističtí a ničemu už nevěří. Problém je v tom, že se v zemi nakupily obrovské deficity. Sociální systém je v hlubokém deficitu – 9 miliard € pouze za všeobecný systém sociálního zabezpečení, nepočítaje v to správní okrsky, které vyplácejí sociální dávky na sociální minima (RSA) imigrantům. Dluh země obecně překročil 2 biliony € a blíží se 100 % HDP. V roce 2007, kdy se Sarkozy stal prezidentem, překročil státní dluh hranici bilion €; Sarkozy a krize v letech 2008-2010, přidali 600 miliard €, zatímco Hollande zbylých 400 miliard €. K francouzskému dluhu je nutné ještě připočítat 1,753 bilionu € na výplaty důchodů, 200 miliard € dluhů garantovaných vládou a 1 bilion € zamrzlých nedoplatků souvisejících se sociálními a důchodovými výplatami.

„Při pomalém růstu HDP o 1 % ročně a takové hromadě dluhů není snížení daní vůbec možné. Mohou být pouze přerozděleny, například z živnostníků na rodiny, nebo z nižších stavů střední třídy na více bohaté, jak to dělá Hollande. Dluhy se splácet musejí, platit sociální závazky je rovněž nutné, není proto jiného východiska, než postupně zvyšovat daně pod hrozbou politické a společenské exploze,“ – vysvětluje finančník, který pracuje na ministerstvu financí Francie, pod podmínkou zachování anonymity. „Existují pouze dva způsoby, jak se dostat ven ze slepé uličky, která hrozí zhroucením sociálního systému – zastavit rozklad průmyslu a hospodářství, nebo najít viníka.“

Přerozdělení je velmi nutné. V důsledku reforem socialistů (s Hollandem) a pravice (se Sarkozym) je zcela narušeno rovnoměrné rozložení sociálních závazků a odvodů. Živnostníci a zemědělci, kteří tvoří méně než 10 % pracující populace, mají snížené sociální záruky a platí „za sebe a za ty druhé“ v podmínkách neustálé krize. U daní z příjmů je situace ještě horší: v roce 2016 1 % populace platí 38 % z celkových daňových odvodů státu a 10 % populace více než polovinu. Bohaté lidi taková situace otravuje, a tak opouštějí zemi.

Liberální blogger H16 napsal ve svém blogu: „Být na straně sociálních příživníků je výhodnější, než namáhat se a pracovat. Neždímá tě vláda, nemusíš platit nekonečné daně a dávky, které létají do sociální propasti. Pokud tě omrzelo platit, máš dvě východiska – přejít na stranu zla a žít na účet druhých, nebo padej za hranice.“ Mimochodem emigroval. Do Belgie.

Stejně jako 200 tisíc Francouzů, většinou mladých specialistů, za posledních deset let. Počet lidí, kteří podle oficiálních statistik opustili Francii a utekli do zahraničí – především do Velké Británie, Belgie, Švýcarska – se zvýšil od roku 2014 do roku 2016 na 4,14 % (na 1,7 milionů v roce 2016).

Kolaps hospodářství mezitím pokračuje. Jestli byly v roce 2007 uzavřeny 2 závody za týden, nyní je to jeden závod každý den. Také neustále roste počet zkrachovalých podniků: 63 159 v roce 2015, proti 62 430 v roce 2014 a 49 351 v roce 2005. Většina z nich bankrotuje kvůli neschopnosti platit za sociální závazky.

Zato viník nezáviděníhodné sociální a ekonomické situace byl už nalezen. Podle levice je to neochota dělit se o zisky, jež kapitalisté a podnikatelé ulívají do daňových rájů. Podle pravice – imigranti, kteří přicházejí masově do Francie užít si sociálních dávek, na něž mají nárok ve vyšších částkách, nežli chudí Francouzi. Nebo také samotná chudina, jíž liberálové navrhují ořezat část sociálních jistot, což je ovšem nemožné z politických důvodů: chudí také hlasují.

V rozhořčení nad sociálními a ekonomickými potížemi jsou Francouzi ochotni věřit kde komu. Byť jen proto, že je každému jasné, nakolik v zemi s ochablou ekonomikou a při stále více pociťovaném ekonomickém úpadku krmit chudé a k tomu imigranty je zhola nemožné. Na tomto poli vláda se svými obyvateli křivě manipuluje, místo aby řešila nahromaděné ekonomické problémy. Za hlubokou krizí nazrávají výbušné sociální nepokoje.

Zdroj: EADaily – redakce pro Evropu

Překlad: ralh

Ohodnotit článek
(5 hlasujících)

Přečtěte si

 

 

 

Měny a komodity

Potřebujeme vaši podporu

EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků.   Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.

Vrátit se nahoru