Přijde zadostiučinění? Rusové chtějí oživit projekt kolmostartujícího stíhače (VIDEO)

Modernizace ruského palubního letectva nabírá nečekaný vývoj: směřuje k oživení projektu bojového letounu s kolmým vzletem a přistáním. Proč se objevují tyto úvahy právě nyní a jaký může nový letoun být?

Náměstek ruského ministra obrany Jurij Borisov před několika dny prohlásil, že do roku 2025 má začít stavba nového letadlového nosiče pro ruské námořnictvo.

„Na závěr programu vyzbrojování pro léta 2018 až 2025 je naplánováno založení letadlového křižníku. Domnívám se, že v tu dobu vznikne nezbytnost vývoje nového palubního letounu, možná s kolmým vzletem,“ řekl generál Borisov. Nový palubní letoun má být podle něj vyvinut „na základě Jaku“.

Zmrtvýchvstání Jaku 41?

Borisov měl na mysli Jak-41, projekt doslova revolučního bojového letounu ze sklonku existence Sovětského svazu. Proč revolučního? Jak-41 byl první plnohodnotně nadzvukový bojový letoun na světě, který se dostal až na hranici sériové výroby – o zastavení nadějného projektu v závěrečné fázi vývoje rozhodli stejní lidé, kteří se rozhodli potopit celý Sovětský svaz.

Do vývoje Jaku 41 přitom sovětští konstruktéři vložili bezprecedentní úsilí, které trvalo více než patnáct let od první poloviny sedmdesátých let až do konce roku 1991.

První letový prototyp se poprvé vznesl 9. března 1987. Vzlet i přistání proběhly klasickým způsobem. V červnu 1990 pak letoun provedl první let s vertikálním startem i přistáním.

Kolmo nahoru, kolmo dolů

Jak-41 představoval jeden z technologických vrcholů sovětského leteckého vývoje: kromě samotného letounu musela být totiž vyvinuta nesmírně komplikovaná pohonná a zdvižná soustava.

Její základ představoval dvouproudový motor R-79V-300 s přídavným spalováním a segmentovou otočnou tryskou a dále dvojice pomocných zdvihových motorů RD-41, umístěných tandemově za kabinou pilota. Hlavní motor byl první pohonnou jednotkou na světě, která dokázala fungovat s přídavným spalováním nejen ve vodorovném, ale i v kolmém režimu pohybu letounu. To byl pro Sovětský svaz obrovský úspěch.

Zdaleka to ale nebylo vše: nezbytné bylo vyvinout komplexní stabilizační mechanismus, který by umožňoval bezpečné visení letounu a tedy bezproblémové vzlety a přistání ve vertikálním režimu – a to vše sladit s dalšími systémy letadla, s mechanizací nosných a řídicích ploch, s aerodynamikou letadla a integrovat do elektroimpulzního řízení.

Pozemní i letové testy probíhaly sice se skluzem, ale byly korunovány celou řadou úspěchů. Jak-41 dosáhl celkem dvanácti dosud nepřekonaných světových rekordů FAI (Fédération Aéronautique Internationale) ve stoupavosti a v dostupu v kategorii letounů se svislým vzletem a přistáním. V letových parametrech (a patrně i v bojové efektivitě) spolehlivě překonával i nejpokročilejší verze britského (a britsko-amerického) Harrieru.

V hledáčku Američanů

Zkoušky prototypů Jaku 41 se chýlily do finální fáze, kterou byly palubní testy prototypů. Jenže v říjnu 1991 přišla pro celý projekt zničující rána: jeden z prototypů dosedl na palubu letadlového křižníku Baku tak tvrdě, že došlo k poškození podvozku, proražení nádrží, úniku paliva pod rozžhavené trysky a k okamžitému vznícení letounu i části paluby. Pilot se naštěstí katapultoval a nehoda se obešla bez újmy na jeho zdraví:

Havárie nahrála na smeč oponentům projektu v politickém vedení země, které nakonec rozhodlo o ukončení celého programu. Jako důvody byly uváděny rovněž škrty v rozpočtu a údajná nepotřebnosti letounu v „nových podmínkách ukončené studené války“.

Podle některých ruských zdrojů mělo velmi negativní vliv na osud projektu i chování nově samostatné Ukrajiny: všechny čtyři letadlové křižníky, pro které byl Jak-41 určen – Novorossijsk, Baku, Kyjev a Minsk – totiž postupně potřebovaly opravy, přičemž konstrukční a opravárenské kapacity pro tato velká plavidla byly v rámci SSSR umístěny v ukrajinském Nikolajevu – a Ukrajina za jejich využití požadovala úhrady, které byly pro tehdejší Rusko neúnosné.

Je fakt, že všechna uvedená plavidla už v 90. letech ukončila svoji službu v ruském námořnictvu: Novorossijsk byl rozebrán, Kyjev a Minsk prodány do Číny jako atrakce a Baku přestavěna na letadlovou loď Vikramaditya indického námořnictva.

Často zmiňovaná (ačkoliv občas zpochybňovaná – čemuž nemůže být divu) je informace, že Rusové v roce 1995 prodali technickou dokumentaci pohonného a zdvižného sytému Jaku 41 americké společnosti Lockheed-Martin, která ji později využila při vývoji segmentové otočné trysky letounu F-35B. Nezpochybnitelným faktem je, že SSSR dokázal vyvinout, vyrobit a otestovat technologii, která se Američanům nesmírně hodila.

Sovětský svaz za sedmnáct let vývoje dokázal nejen napravit všechny neduhy zatracovaného Jaku 38 (podzvukového sériově vyráběného, avšak v mnoha ohledech nedotaženého předchůdce Jaku 41), ale současně v dané oblasti také výrazně předběhnout Západ: F-35B provedl kolmý start až v roce 2013, tedy bezmála čtvrt století po Jaku 41!

Syrský případ

V Rusku existuje nemálo těch, kteří jsou silně roztrpčeni faktem, že jejich země v podstatě zahodila velmi sofistikované a nadčasové dílo.

Ačkoliv se v současné době pouští do vývoje bojových letadel nové generace stále více zemí – připomeňme Čínu, Indii, Koreu, Turecko či Japonsko – prověřenými technologiemi letounů s vertikálním startem a přistáním disponují jen Rusko, USA a Velká Británie.

Zatímco Spojené státy a Británie je uplatňují v plné míře, v Rusku se právě nyní začíná hovořit o resuscitaci projektu kolmostartujícího bojového letounu.

Nelze si nevšimnout, že se tak děje v době ruské vzdušné kampaně v Sýrii. Jedním z komponentů ruské intervence bylo i nasazení letadlového křižníku Admirál Kuzněcov s palubními letouny Su-33 a MiG-29K/KUB. Z vyhodnocení prvního bojového nasazení jediného ruského letadlového nosiče se do médií nedostalo prakticky nic.

Jako úspěšné lze totiž nasazení Admirála Kuzněcova hodnotit jen těžko: během pouhých dvou měsíců, listopadu a prosince loňského roku, Rusové přišli o dva bojové letouny, které havarovaly ať už nepřímo (MiG-29K), nebo přímo (Su-33) v důsledku přetržení záchytných lan na palubě nosiče.

Přitom jediná taková havárie je obrovský problém nejen s vzhledem k možné újmě na zdraví posádky, materiálním, finančním, politickým a jiným škodám, ale také zásadně narušuje plnění bojových úkolů – celý komplex de facto vyřazuje na určitou dobu z provozu.

Je velmi pravděpodobné, že velení ruských sil po provedené analýze příčin havárií zvažuje alternativy budoucího nasazení palubního letectva. Smysluplnou alternativou může být právě použití letounů s kolmým nebo zkráceným vzletem a vertikálním přistáním – a zřejmě právě to je zdrojem úvah vyřčených Jurijem Borisovem. Takové řešení už přijali a realizují Britové v podobě letadlové lodi HMS Queen Elizabeth a letounů F-35B.

Rozhodující výhoda?

Letouny s možností kolmého startu a přistání mají řadu výhod i nevýhod. Mezi negativa patří zejména fakt, že si s sebou neustále „vláčí“ zdroj zdvižné energie, což znamená vyšší hmotnost, méně prostoru pro palivo a menší nosnost zbraní a paliva v přídavných nádržích.

Právě hmotnost amerického F-35B, zejména v porovnání se „suchozemskou“ verzí, byla předmětem největší kritiky ze strany oponentů programu. Nicméně kritika utichá, projekt si postupně „sedá“ a F-35B je objektem stále většího zájmu.

Zatímco ještě nedávno na politické úrovni padaly úvahy o zrušení projektu F-35B, dnes se už napevno počítá s jeho službou nejen v ozbrojených silách USA, Velké Británie a Itálie. Zajímá se o něj řada dalších zemí, které buďto plánují nasazení velkých výsadkových plavidel – jako Turecko, Španělsko, Japonsko či Austrálie –, nebo disponují jen malou rozlohou území a poničení letištních ploch pro ně může být fatální. To je případ Izraele a Tchaj-wanu.

Ostatně i Rusko s obrovskou rozlohou, ale poměrně k ní řídkou sítí letišť vždy kladlo důraz na možnost provozu svých letadel v improvizovaných podmínkách (stačí si porovnat mohutnost podvozku ruského Suchoje T-50 a amerického F-22 Raptor).

Ale především: v případě letounů s kolmým vzletem a přistáním není potřeba palubních brzdných zařízení a záchytných lan, což se může v podmínkách reálného bojového nasazení ukázat jako rozhodující výhoda.

Odpadají i další rizika spojená s intenzivním plněním misí z palub letadlových nosičů, například hrozba odchlípení sítnice pilota, která vzniká v důsledku přetížení po prudkém dosednutí a brzdění na palubě.

Dlužno dodat, že i kolmostartující letouny mohou vzlétat a přistávat klasickým způsobem. Stejně tak mohou využívat zkrácených vzletů, a to bez nebo s využitím „skokanských můstků“.

Jedná se zkrátka o velmi flexibilní a univerzální bojové prostředky, což velmi dobře vědí za Lamanšským průlivem i za Atlantikem, a proto tyto technologie intenzivně rozvíjejí:

Jaký může být

Pokud se Rusové budou vracet ke kolmostartujícímu Jaku, rozhodně mají k čemu. Jak-41 představoval velmi nadčasový letoun nejen vzhledem k použitému pohonnému/zdvižnému systému, ale například i s ohledem na skutečnost, že více než čtvrtinu (26 procent) jeho hmotnosti představovaly uhlíkové kompozity – a to už v polovině 80. let minulého století.

Nebyl to sice žádný letecký krasavec – zejména v porovnání s „integrálními“ elegány MiG-29 a Su-27 – na druhou stranu i po aerodynamické stránce podle dostupných informací naplňoval očekávání.

Navíc v Jakovlevově konstrukční kanceláři vznikla řada projektů dalšího rozvoje letounů s kolmým startem a přistáním – a tyto projekty podle všeho zůstávají „v šuplíku“.

Nejznámější z nich je Jak-43. Ten se od Jaku 41 odlišoval mnohem propracovanější aerodynamikou s větším křídlem a mohutnějšími vírovými přechody či odlišnými vstupy vzduchu k motorům, ale také stealth prvky, jako byla částečná úhlová souměrnost:

Jedna z navrhovaných variant Jaku 43 předpokládala použití modifikace rozměrného, těžkého, ale extra silného motoru NK-321, určeného primárně pro nadzvukové strategické bombardéry Tu-160. Extrémní výkon motoru (245 kN) měl po modifikaci agregátu poskytovat dostatek energie pro vertikální zvednutí letounu a stabilní visení – část proudu vzduchu procházejícího kompresorem totiž měla být při kolmém startu a přistání odvedena k odděleným spalovacím komorám se samostatnými tryskami.

Takové řešení by částečně odstranilo hlavní neduh Jaku 41, totiž „mrtvou váhu“ zdvihových motorů při samotném letu, a současně by poskytlo jednomotorovému letounu impozantní tah. A ani dnes by nepostrádalo racionalitu: v Rusku jsou totiž právě nyní investovány miliardy rublů do výroby a vylepšení motorů NK-321 pro modernizované bombardéry Tu-160M2.

Je tedy docela možné, že právě touto cestou se bude ubírat vývoj nového ruského bojového letounu s kolmým startem a přistáním.

Pokud se dočká realizace, bude to nejen zadostiučinění za nedbale zahozené úsilí celé generace sovětských inženýrů, ale i opětovné srovnání kroku s potenciálním nepřítelem a smazání jeho současné výhody.

Geo, Eurasia24.cz

Foto: YouTube.com

loading...

Ohodnotit článek
(12 hlasujících)

Přečtěte si

  • Měkkou sílu už Americe nikdo nevěří. Nastává doba pravdy a brutality

    Znáte někoho, kdo si myslí, že USA mají ve světě málo vlivu? Pokud ne, pak vězte, že Donald Trump a jeho lidé takto uvažují. Měkká síla Spojených států přestává fungovat, a jestli někdo považoval Clintona, Bushe ml. a Obamu za hrdlořezy, bude se ještě hodně divit.

  • Co se teď děje v KLDR? Sankce silně působí, jenže ne podle představ jejich iniciátorů

    Desítky let trvající blokáda Severní Koreje nepřinesla iniciátorům sankcí nic než fakt, že se KLDR stala jadernou velmocí s mezikontinentálními raketami, což vedení země označilo za završení svého úsilí v této oblasti. Co bude následovat a jak sankce dopadají nejen na ekonomiku země, ale i na myšlení a chování obyvatel KLDR, popisuje profesor Ústavu cizích jazyků Pekingské univerzity Jing Jin-yi.

  • O vítězství nad Islámským státem

    Vlna sporů o to, kdo vlastně v Sýrii zvítězil nad Islámským státem, se zklidnila jak vodní hladina. Kromě vítězství v Sýrii Trump veřejně vyhlásil také vítězství ve dvou světových válkách a vítězství nad komunismem.

  • Spása ve zlatě. Vladimir Putin našel obranu před útoky dolaru

    Kurz dolaru, průběžně klesající během celého roku, podnítil dedolarizaci v Rusku. Boj s takzvanou petrodolarovou závislostí se projevil zejména zvýšenými nákupy zlata, což Ruské federaci umožní již v prvním čtvrtletí příštího roku překonat v objemu zlatých devizových rezerv Čínu.

  • BMMP: superrychlý plavec pro námořní pěchotu

    Pod kódovým označením Platforma BMMP v Rusku vzniká kolové bojové vozidlo námořní pěchoty, které nebude mít ve světě obdoby. Bude vynikat především rekordní rychlostí plavby.

 

 

 

Nejčtenější články - Vojenství

Potřebujeme vaši podporu

EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků.   Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.

Vrátit se nahoru