„Masa sníme o polovinu víc než za socialismu,“ píše Idnes. Je úplně mimo

Snaha za každou cenu přeformátovat myšlení lidí, vymazat jejich paměti, manipulovat s nimi a znevážit úsilí našich předchůdců už dosahuje absurdně komických podob.

„Maso vládne českému talíři. Sníme ho o polovinu víc než za socialismu,“ hlásá titulek článku „nejčtenějšího“ zpravodajského serveru Idnes.

Manipulaci v titulku – který většině čtenářů na rozdíl od obsahu neunikne – pak upřesňuje: „Jídelníček Čechů se za 66 let razantně proměnil. Každý dnes sní o třicet kilo víc masa než na začátku socialistické éry.“

Aby bylo jasno, „socialismem“ ve srovnání se zářnou přítomností má Idnes na mysli rok 1950. Data z jiných let socialismu pro srovnání v článku „z nějakého důvodu“ chybí.

„Maso je skutečně základem českého jídelníčku a potvrzují to i statistiky. Od roku 1950 jeho roční spotřeba na hlavu vzrostla z 48,6 kg na loňských 80,3 kilogramů,“ píše autor článku na základě dat Českého statistického úřadu.

Manipulace se slovy, fakty i čtenáři si tentokrát už všimlo i pravicově-liberální publikum Idnesu: „Autor je zřejmě absolvent Vysoké školy demagogie s červeným diplomem. Protože srovnávat současnou spotřebu masa za socialismu a nyní s použitím údaje z r. 1950, kdy bylo pět let po válce a maso volně nebylo, protože bylo jen ‚na lístky', tak to by normálně uvažující člověk nevymyslel ani náhodou,“ poznamenal v diskusi jeden z čtenářů.

A další perla z článku: „Demokracie přinesla boom drůbežího masa, zkonzumujeme ho jedenáctkrát víc.“ Citováno doslovně.

Takže nejenže za socialismu byli všichni stejně chudí, nic nefungovalo, nic nebylo k dostání, každý na každého donášel, furt se popravovalo, nikdo nic nesměl říct, každý byl v depresi, perzekuovaný a bez perspektiv – ještě navíc bylo o polovinu masa méně než dnes a jen díky demokracii zkonzumujeme jedenáctkrát více báječného kuřecího masa než v temné minulosti, kdy i slunce vycházelo jen výjimečně a pouze nad Rozvadovem.

Jak to bylo ve skutečnosti? Takto:

Tohle je tabulka, kterou v roce 2013 publikovalo Ministerstvo zemědělství ČR na základě stejných zdrojových údajů Českého statistického úřadu, jaké byly využity v článku Idnesu.

Za pozornost stojí obzvláště srovnání s rokem 1980 a pak s rokem 1990, kdy ještě dozníval vrchol ekonomických „hrůz socialismu“. Poté, až do roku 2011 celková spotřeba masa v ČR vytrvale každým rokem klesala… A přímo se zřítila v první dekádě kapitalismu mezi roky 1990 a 2000 – z 96,5 na 78,6 kilo na člověka a rok.

I ten blyštivý, vyzdvihovaný údaj za současnost (2016), totiž 80,3 kilogramů, je hluboko pod skutečností nejen roku 1990, ale i roku 1980 (90,3 kg) a při dynamice růstu spotřeby masa za socialismu odpovídá první polovině 70. let minulého století.

Z jedenáctinásobné spotřeby drůbežího masa v „éře demokracie“ je nakonec jen dvojnásobná. Zato hovězího se dnes jí ve srovnání jenom třetina – ne proto, že by bylo coby červené maso „nezdravé“, ale prostě proto, že je tak drahé.

Na pultech hovězí je, ne že ne, ale řada lidí si ho prostě nemůže dovolit a namísto něj si za pár šupek koupí anomálně gigantické stehno z mutanta zvaného v zemi svého původu „kurczak“.

Není zde řeč o tom, zda je konzumace toho kterého masa dobrá, nebo špatná, to je k diskusi nutričních expertů. Řeč je o tom, že článek využil spotřebu masa jako veličinu míry blahobytu „za socialismu“ a dnes.

Kdo ještě úplně nepodlehl systematickému retušování vzpomínek, nemůže si nepamatovat, že maso bylo. Bylo pravidelně ve školních jídelnách, v závodních kantýnách, více masa muselo být v uzeninách, a třebaže se ve městech stávaly nesmrtelné „fronty na maso“, nedostatkem masa, navíc často v „bio kvalitě“, celkově nikdo netrpěl.

A už vůbec ne venkov, jehož obyvatelstvo z velké části buďto pracovalo v zemědělství, (a) nebo prostě doma chovalo prasata a další zvířectvo, kdy na konci výkrmu byla zabíjačka – autenticky tradiční, rodinná a mnohem upřímnější, než jsou dnes komerční „zabíjačkové hody“.

Nic naplat, „maso vládne českému talíři. Sníme ho o polovinu víc než za socialismu.“ A basta.

Geo, Eurasia24.cz

Grafika: Eurasia24.cz

Ohodnotit článek
(43 hlasujících)

Přečtěte si

  • Každý Švéd zná někoho, kdo viděl ruskou ponorku

    Ještě nedávno nám bylo Švédsko předkládáno jako ideál sociální a ekonomické politiky. Dnes je spíše ideálním příkladem absurdity současné Evropy: zatímco země vědomě podporuje eskalaci „vnitřních“ hrozeb a v tamních městech raketově roste násilná kriminalita, švédská politická reprezentace prosazuje razantní zvyšování nákladů na armádu, protože se hystericky bojí Ruska. Neexistuje přitom smysluplné vysvětlení, proč by Rusové měli napadnout právě neutrální Švédsko.

  • A volím tak, jak volím, nikoli proto, že bych byl nějakým „Zemanovským fandou“, ale z čistě pragmatického důvodu. Prostě oceňuji to, jak „točí kormidlem“. Ve chvíli, kdy se Evropa sebevražedně sune ke středu víru, aby byla stažena pod hladinu, on kormidluje k jeho okraji a hledá místo pro kotvy, aby potopení toho našeho člunu zabránil.

  • Více než symbolické: kvůli přerušení financování byla uzavřena i socha Svobody

    V souvislosti s dočasným přerušením financování federální vlády byl v New Yorku uzavřen pro veřejnost jeden z hlavních symbolů města a Spojených států – socha Svobody.

  • Na maximum: MiG-31BM teď může létat rychlostí až 3400 km/h

    Nejrychlejší soudobé bojové letadlo může létat ještě rychleji. Ruskou záchytnou stíhačku MiG-31 vývojáři po čtyřiceti letech zbavili posledního limitu, aby mohla létat rychlostmi, pro které byla vyprojektována.

  • Ruské ministerstvo obrany odbourává Windows. Už má za ně náhradu

    Ruské ministerstvo obrany nechá do služebních počítačů nainstalovat programové vybavení vyvinuté tamními programátory. Počítače obranného resortu už nebudou využívat operační systém řady Windows. Místo „oken“ bude do počítačů nainstalováno ruské programové vybavení a operační systém Astra Linux.

 

 

 

Potřebujeme vaši podporu

EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků.   Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.

Vrátit se nahoru