Mírový triumf a „černí psi“ Winstona Churchilla

Winston Curchill ve svém rusofobním a rasistickém projevu dne 5. března 1946 na půdě USA poštval proti sobě mocnosti Západu a Východu a dal tak impuls k rozpoutání studené války. Dnes se historie opakuje.

Aktem o kapitulaci Japonska, podepsaným na palubě amerického křižníku Missouri, byla dne 2. září 1945 ukončena druhá světová válka, která s sebou vzala desítky milionů životů a způsobila nevýslovné utrpení a strádání dalším stovkám milionů lidí.

Kapitulace poslední agresorské země na planetě znamenala pro válkou zmučené lidi skutečný mírový triumf. Tehdy, v září 1945, se veřejnost oprávněně domnívala, že se v letech boje proti fašismu utvořila široká protihitlerovská koalice států a společenských sil různého (často i diametrálně odlišného) zaměření, která bude v dlouhodobém horizontu garantovat mírový rozvoj lidstva. Nicméně mírový triumf se zvrhl v novou válku. Tentokrát studenou.

„Úcta a láska“ ve službě rusofobů

Druhá polovina 40. let byla počátkem prudkého ochlazení vztahů mezi vítěznými mocnostmi s jejich následným vtažením do dlouhé a vyčerpávající studené války. Podle doktora historických věd Valentina Falina měla změna mezinárodní situace po druhé světové válce příčiny v prohlubování destruktivního rozdělení světa do dvou znepřátelených sociálně-politický bloků, jež má kořeny už v roce 1917.

A počáteční impuls k otevřenému rozkolu spojeneckých vztahů mezi Západem a Východem (tj. SSSR a zeměmi socialistického bloku) dala slavná Churchillova řeč pronesená 5. března 1946 na Westminsterské universitě ve Fultonu, stát Missouri, USA. Byl to signál pro zahájení studené války.

Působení Churchilla, jeho řešení a snadnost, s jakou tak náhle vyměnil přízeň za nenávist vůči Kremlu, je nemožné pochopit, pokud zůstaneme u povrchu této anglické politické těžké váhy a nezaostříme pohled na jeho psychologické rysy.

Churchill podle odborníků dlouhou dobu, a to zejména při soumraku jeho politické kariéry, vykazoval všechny známky maniodepresivní poruchy, při níž se střídají období překotné a plně efektivní činnosti s obdobím ponoření do hluboké deprese. On sám si byl plně vědom, jaké jsou příčiny jeho lability, a své záchvaty deprese nazýval „časy černých psů“.

Titíž „černí psi“ trýznili duši anglosaského hrdiny po jeho neslavné rezignaci na funkci britského premiéra 27. července 1945. Nakonec ještě nedávno americký ministr války Henry Lewis Stimson ocenil vystupování britského politika jako „druh nespoutaného výtržnictví“.

Leč během podzimu a zimy v letech 1945-1946 byl Churchill schopen odehnat své „černé psy“. A čím vším se tehdy nezabýval: přijal vyznamenání za vítězství nad nacismem, cestoval, pracoval na svých pamětech, maloval své amatérské akvarely, avšak jeho myšlenky zaměstnávala především jedna věc: návrat do velkého politiky a boj proti nenáviděnému Rusku.

Zde je třeba poznamenat, že když přijde řeč na rusofobii, každý velký (i malý), evropský, americký či jiný politik se obvykle vyjádří v tom smyslu, že nikoliv, on jistě velmi miluje a respektuje velký ruský lid, oceňuje silnou ruskou kulturu, ale odmítá, prostě nemůže vystát, politický režim v Rusku.

Přitom je typické, že pro tyto „přátele“ ze zahraničí je bezpodmínečně nutné každý ruský režim oslabit nebo zcela zničit, a to bez ohledu na jeho politický charakter, ať by byl monarchistický, demokratický, komunistický atd. A jelikož jakýkoli politický režim, a to i totalitní jako ten stalinský, je založen nejen na bodácích, ale také na lidu, je nutno všemi prostředky a způsoby bít i národ – taková je „úcta a láska“ rusofobů všech dob.

Není tedy divu, že ve fultonském projevu Churchilla zazněla i tato slova: „Hluboce obdivuji a ctím hrdinský ruský národ.“ To, jak víme, bylo jen takové povinné protokolární zaklínání. Vždyť ani nikdo z dnešních politiků hlasitě neřekne, že cítí lítou nenávist k Rusům ... Prostě se jim na Rusech nelíbí jejich vůdce, vytvořená hierarchie moci, „neodůvodněné horování“ za zájmy Ruska, to je vše.

Kdo spustil železnou oponu?

Ale vraťme se k Churchillovi a jeho notoricky známém projevu. O čem hovořil 5. března 1946? Samozřejmě o železné oponě a o „sovětské hrozbě“ demokratickým zemím Západu. „Nevěřím, že Rusko chce válku,“ věštil Churchill.  „Co chce, je ovoce války a neomezená expanze své moci a doktríny.“ A dále: „Dospěl jsem k přesvědčení, že oni (Rusové) nic tolik neuctívají, jako sílu, a k ničemu nechovají méně respektu, než k vojenské slabosti. Z tohoto důvodu stará doktrína rovnováhy sil je nyní nepoužitelná.“

A co řekl o železné oponě? Mluvil o ní přímo? Doslova řekl toto:

„Od Štětína na Baltu až po Terst na Jadranu se na evropském kontinentu spustila železná opona. Za oponou leží všechna hlavní města starověkých států střední a východní Evropy – Varšava, Berlín, Praha, Budapešť, Bělehrad, Bukurešť, Sofie. Všechna tato slavná města a populace v nich se ocitly za hranicemi toho, co nazývám sovětskou sférou, všichni v té či oné formě podléhají nejen sovětskému vlivu, ale velmi významné a stále rostoucí kontrole Moskvy. Pouze Athény se svou nesmrtelnou slávou mohou svobodně určovat svoji budoucnost ve volbách za účasti britských, amerických a francouzských pozorovatelů. Polská vláda, nacházející se pod ruskou nadvládou, podněcuje k obrovským a nespravedlivým zásahům do věcí Německa, což vede k masovému vyhošťování milionů Němců v žalostném a nevídaném měřítku. Komunistické strany, které byly vesměs nepočetné ve všech těchto státech východní Evropy, nyní dosáhly výjimečné síly mnohokrát převyšující jejich početní zastoupení a všude se snaží získat totalitní kontrolu.“

Mohu být nařčen z podjatosti: strategický obrat zahraniční politiky Západu v čele s Británií a Spojenými státy do otevřené konfrontace se Sovětským svazem byl, údajně, do jisté míry podmíněn ideologií a politikou stalinského vedení. Do jisté míry. Nebudu popírat, že poválečné represe v Sovětském svazu, které postihly i některé národně demokratické státy, převrátily sovětský systém v očích mnoha lidí na Západě v jakéhosi politického strašáka. To značně usnadnilo práci pravicových konzervativních sil vystupujících za odmítnutí spolupráce se Sovětským svazem. Ale nezapomínejme, že diktaturu proletariátu v těchto zemích nastolily jejich vlastní komunistické strany, které – a tady měl Churchill pravdu – „dosáhly výjimečné síly“.

S odvoláním na postavení a roli Spojených států amerických Churchill řekl, že „Spojené státy jsou na vrcholu světové moci“. „To je slavnostní okamžik americké demokracie, ale také velmi zodpovědné postavení. Proti nám stojí dva úhlavní nepřátelé – válka a tyranie. To i ono po pádu nacistického režimu a japonského císařství nyní prý přichází ze Sovětského svazu.“

Po nelidském bombardování Hirošimy a Nagasaki nikoliv USA, ale Rusko, které ztratilo ve válce více než 25 milionů lidí, země, jejíž evropská část byla vystavena hroznému ničení, je najednou prohlášena za „zdroj, osu, království zla.“

V tom je založena kvintesence Churchillova světonázoru, sveřepého rusofoba a otevřeného rasisty. Je zajímavé, že ve svém historickém projevu britský premiér téměř nepoužil obvyklé názvy „Británie“ nebo „Velká Británie“. Ale „Britské společenství“ a „Říše“ – šestkrát, „anglicky mluvící národy“ – šestkrát, „soukmenovci“ – osmkrát.

Přiznejme panu Churchillovi, co mu patří: v celém svém projevu, napsaném a předneseném s obvyklou brilantností, aktivně využil nezapomenutelné obrazy a výstižná vyjádření. Je ovšem pozoruhodné, že jím vypůjčené pojmy jako „železná opona“ či „stín, který padl na evropský kontinent“, „pátá kolona“, „policejní stát“, „plná poslušnost“ a „bezpodmínečné prodloužení moci“ v onen čas používali politici po celém světě pouze ve vztahu k fašistickým režimům, a to především v Německu.

Použitím této terminologie Churchill zchytrale nahromadil proti SSSR negativní emoce americké a britské veřejnosti, a následně za ní celého světového společenství, a v mžiku tak z bývalého spojence udělal nového nepřítele. Není snad tatáž metoda používána i dnes?

Alexandr Pronin

Zdroj: chudesamag.ru

Překlad: ralh

Poznámka k překladu:

Stalin. Při vyslovení tohoto jména se většina lidí otřese hrůzou. Je málo osobností v lidských dějinách, jejichž pověst má tak špatný zvuk, jako je tomu v případě J. V. Stalina. Stalinovi je přičítána násilná socializace průmyslu, kolektivizace zemědělství a kruté zacházení s nepřáteli revoluce. Před druhou světovou válkou a těsně po ní byla ovšem pověst stalinského SSSR docela jiná. Dobový svědek, československý prezident Dr. Edvard Beneš, nešetřil obdivem k Sovětskému svazu a hledal v něm spojence pro obhajobu světového míru i potřebné sociální změny, na které ve své době čekala celá Evropa. Ve své knize „Paměti“ Dr. Edvard Beneš napsal:

„Sovětskou revoluci je možno nazvat revolucí vítěznou. Sovětský režim je pevný, je to režim, který definitivně proti starému Rusku svůj boj vyhrál a stabilizuje se. Vyhrál vnitřně, neboť nepadl ani v nejtěžší vojně, jakou kdy proti nějaké zemi jiný stát podnikl. Vyhrál mezinárodně, neboť si svými velikými činy a úspěchy své nové definitivní mezinárodní postavení vynutil. Stal se uznávaným a vojensky mocným spojencem největších říší světa, překonav pokusy o svou izolaci a připraviv se hrát po válce svou velikou světovou roli…. Některé změny v Sovětském svazu, které udivily v poslední době ostatní svět, byly přirozenými důsledky jednak války, jednak dovršeného již vývoje, jednak změny celého jeho postavení ve světě; rozpuštění komunistické internacionály, jeho nový postoj k pravoslavné církvi a k náboženství vůbec, jeho neuvěřitelně živý a hluboký život kulturní, umělecký a literární v Moskvě a v jiných centrech Sovětského svazu, jeho příznivý pohled na slovanskou politiku…“

Následně se Beneš táže: „Je možné soužití mezi sovětským socialistickým systémem a novou přebudovanou demokracií, která zásadně už princip zveřejňování výrobních prostředků a soukromého zisku přijala a která by jej v praktické politice vedle jiných tzv. socialistických cest a prostředků – odvážně a přitom rozumně a vývojově uplatňovala? Ano nebo ne? Odpovídám opět, že ano.“

 

Foto: repro YouTube.com

loading...

Ohodnotit článek
(6 hlasujících)

Přečtěte si

  • Jak se krade v Rusku a na Ukrajině

    Mezi „svidomými“ Ukrajinci panuje názor, že korupční problémy Ruska a Ukrajiny jsou totožné. Titíž oligarchové ze soupisu časopisu Forbes s jachtami a miliardovým jměním, nabytým kdovíjakým kouzelným způsobem, tatáž zlodějská sebranka, velí guberniím a oblastem. Ruským obyvatelům se dostane pouze o něco více peněz, protože k nim doletí více ropných krůpějí z panského stolu. A to je celá podstata jejich vyšší životní úrovně.

  • Ukrajinci se pokusili o vlastní „Terminator“. Moc se to nepovedlo

    Ukrajinský obranný průmysl v minulých dnech s velkou slávou představil „bojové vozidlo podpory Straž“. Koncepčně jde evidentně o nápodobu ruského bojového vozidla bojového vozidla podpory tanků (BMPT) Terminator, které se po mnoha letech vývoje dostává na výsluní. Lze prakticky s jistotou předpovědět, že ukrajinský „klon“ nic takového nečeká.

  • Ruský snajpr vytvořil světový rekord (VIDEO)

    Ruský odstřelovač Andrej Rjabinskij se svými pomocníky Jurijem Siničkinem, Jevgenijem Titovem a Vladimirem Grebeňjukemn vytvořil světový rekord ve vzdálenosti cíle zasaženého z odstřelovačské pušky.

  • Organizovaný přísun teroristů není nic platný. Syřané a Rusové dál směřují k vítězství

    Navzdory posilám teroristů z území pod kontrolou Američanů pokračuje vývoj syrské války směrem k jejich porážce. Syrské bojiště se za uplynulý měsíc výrazně proměnilo.

  • Prodat Ukrajinu a vyhnout se válce. K návrhu českého prezidenta

    Jsou mnohem „větší kluci“, jejichž myšlenky Zeman vyjádřil, či spíše předběžně odhalil, a tohle je jejich mínění o Ukrajině, která jim odevzdala subjektivitu a suverenitu a už je dál celkově nezajímá.

 

 

Nejčtenější články - Jak to je s...

  • Pentagon stahuje smrtící biologickou smyčku kolem Ruska
    V bezprostředním okolí Ruska, v celém pásu bývalých sovětských zemí, rostou jako houby po dešti americké biologické laboratoře.
    neděle, 23 červenec 2017 01:07 Přečteno 14515 krát
  • Solidarita s migranty? Přečtěte si, co dělala ČSSR, když Západ na chudých bohatl
    Zatímco francouzský byznys navážel do země „levnou pracovní sílu“ z bývalých afrických kolonií a se stejným cílem Západní Německo organizovalo příliv Turků, Československo a další země RVHP se nejenže nijak nepodílely na zárodku budoucí migrační apokalypsy, ale dělaly přesný opak: po desetiletí vynakládaly z vlastních zdrojů značné prostředky, aby lidé…
    pondělí, 25 září 2017 23:03 Přečteno 10554 krát
  • I toto je Severní Korea: čtvrť Ryoyong z první ruky (FOTO)
    Média se mohou přetrhnout v poukazování na všelijaké „šokující“ „hrůzy“, „absurdity“ a „bizarnosti“ Severní Koreje. Do čeho se jim ale vůbec nechce, jsou jakékoliv zmínky o reálných úspěších a projektech, které KLDR uskutečňuje navzdory dlouhodobým sankcím všeho druhu: zprávy tohoto typu se do mainstreamu zpravidla nedostanou nebo jsou přímo blokovány…
    pondělí, 28 srpen 2017 23:01 Přečteno 7519 krát
  • Co se děje s jádrem globální moci?
    V inteligentních prostorách českého internetu se v posledních dnech vede zajímavá polemika na téma „globální moc“. Jelikož jde o závažné téma, které se promítá do všech sfér života na Zemi v podobě „všudypřítomné krize“, publikujeme část cenného příspěvku, jehož autorem je ekonom a vysokoškolský pedagog Doc. Radim Valenčík CSc. Činíme…
    pátek, 25 srpen 2017 22:10 Přečteno 5618 krát
  • Sankce? Severní Korea je využila ve svůj prospěch
    Americké sankce proti Severní Koreji už trvají skoro sedmdesát let. I tak vstoupila do 21. století se slušnou dávkou úspěchů v oblasti průmyslu a již dnes je připravena na „post-ropnou“ éru.
    středa, 11 říjen 2017 23:02 Přečteno 4153 krát

Potřebujeme vaši podporu

EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků.   Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.

Vrátit se nahoru