Stopy velké říše Slovanů

Senzační archeologické nálezy naznačují, že naši dávní slovanští předci měli co do činění s vyspělejší civilizací, než je ta současná. A mluvili ruským jazykem.

Vyspělé civilizace se neobjevují ze vzduchu. Aby bylo možné dosáhnout něčeho význačného, ​​například vybudovat něco grandiózního, co přežije tisíce let, musí civilizace překonat miliony let vývoje a vytvořit odpovídající technologie. Protože motyka ani lano nepomohou vytesat ze skály tisícitunový blok, přesunout ho do požadované oblasti a osadit na připraveném místě. To vyžaduje technologie, o nichž dnes nemáme často ani tušení! Takové technologie na naší planetě existovaly a byly používány ještě nedávno, před pár tisíci lety.

Naši velcí předci pochodem Titánů prošli celým eurasijským kontinentem a v různých časových obdobích po sobě zanechávali stopy hodné jejich velikosti. Bohužel, tyto stopy jsou nyní obecně známé pouze z dávných megalitických památek v Evropě. Největší popularizaci se z nich těší Stonehenge ve Velké Británii a hrobka Newgrange v Irsku. Méně známá je už neolitická mohyla La Hougue Bie na ostrově Jersey v Anglii; kamenné kruhy v Carrowmore v Severním Irsku; stojící kameny ve skotském Stennessu; ardgroomský megalit v Irsku; caldenský dolmen v Německu; megalitická mohyla v Cueva de Menga ve Španělsku; megalitické chrámy na Maltě; carnacké kameny ve Francii; kamenné čluny ve Skandinávii a mnoho dalších, ale jsou stejně pečlivě chráněné a štědře financované jako první dva.

Na obrovském území Ruska se nacházejí materiální stopy našich dávných předků také v dostatečném množství, ale jsou pečlivě zakrývány a často záměrně ničeny. Stačí připomenout, jak se úřady snažily zatopit Arkaim – město starých Slovanů-Árjů, kteří ho podle konzervativních odhadů postavili na přelomu 3. až 2. tisíciletí před naším letopočtem při pravidelném přesídlování rodů našich předků na území jižní Sibiře. Současník krétsko-mykénské civilizace a střední egyptské říše měl štěstí: na rozdíl od mnoha jiných starověkých památek, měst a obcí, které všechny byly zaplaveny nádržemi přehrad, nadšenci z řad vědců dokázali uchránit jeho objev.

Nebo připomeňme, jak byl v roce 2010 zničen jedinečný megalitický komplex složený ze 13ti žulových kamenů (menhirů) pravidelného čtyřbokého tvaru poblíž vesnice Achunovo v Baškirii. Vše připsali neznámým vandalům-satanistům. Zničili zde pět menhirů a následně z rozbitých kamenů složili kolem hlavního menhiru obrácený kříž a namalovali převrácenou pěticípou hvězdu. Ve skutečnosti menhirů bylo mnohem více, ale místní obyvatelé nechápali, co znamenají, a proto je odvlekli do různých stran traktorem. Říká se, že pozoruhodný památník měl ještě štěstí, protože toto místo není vhodné pro polnohospodářství.

Další metoda, jak skrýt informaci o našem dědictví, je přidělení exkluzivních práv na archeologické vykopávky cizincům. Například v roce 2003 ruská vláda prodala výhradní práva k průzkumu jedné z největších mohyl v Barsučem Loge (sibiřská Chakassie). Nachází se 30 kilometrů od „Údolí mrtvých králů“, což je grandiózní komplex skládající se podle různých odhadů z 20-50 pohřebních mohyl, z nichž největší je megalitická pyramida „Velký salbykský kopec“ stejně stará jako Stonehenge. Němci vyčlenili na práci 4 miliony rublů a za to požadovali nevpustit nikoho na místo vykopávek, včetně novinářů. Všechna práva na fotografie a videa byla již dříve prodána Američanům. Mnoho senzačních objevů, které osvětlují skutečnou velikost našich předků, bylo pohřbeno ve zprávách archeologických expedic publikovaných mizerným tiskem pro úzký okruh odborníků a nedostupných veřejnosti.

Nicméně jitro Svaroga (den a noc slovanského boha Svaroga jsou podle slovanské mytologie světlé a temné cykly lidských dějin) plane jasněji a jasněji a je stále těžší a těžší zamlčovat informace o tom, že starověké základy všech známých kultur, zejména evropských, byly položeny na území Ruska. S pomocí internetu se dostávají k lidem, i když ani zde vše neprobíhá zcela hladce. Mnozí vědci si všimli, že spousta šokujících záběrů z různých míst na planetě získaných z programu Google Earth, například pyramidy a město na dně Severního ledového oceánu, zmizelo nebo je nahradily takové, které nemají co ukázat.

O to je cennější úsilí vědců a nadšenců, jimž se podařilo zachránit a poskytnout lidem výsledky archeologických a jiných studií, které potvrzují přítomnost starověkých vyspělých civilizací před 10 tisíci a více lety na území Ruska.

Jedním z takových nadšenců je amatérský archeolog a profesionální architekt Michail Vasiljevič Efimenko, který popsal senzační výsledky svého výzkumu v knize „Náš Babylon.“ V ní předložil veřejnosti i některé výsledky archeologické expedice Chabarovského státního muzea na dálném východě, která v říjnu 2004 pronikla do vesnice Šeremetěvo ve Vjazemské oblasti a objevila tam jedinečné kamenné naleziště. Jedním z těchto unikátních nálezů byly mohutné starobylé stěny neznámého původu postavené z megalitických bloků na hoře Šaman poblíž vesnice Nižnětambovskoje.

Tyto a další nálezy a studie vedly autora k ohromujícímu závěru: území Sibiře a ruského dálného východu bylo kolébkou všech známých civilizací – babylonské, egyptské, helénské a indické. Nicméně území bylo lidmi opuštěno a změnilo se v pustinu vlivem klimatických změn a ochlazení probíhajících v dávné minulosti, takže národy severovýchodní Asie se stěhovaly na jih a na západ kontinentu, kde vytvořily nová centra civilizace.

Michail Vasiljevič Efimenko nalezl v Přímořském kraji (Přímořský kraj je federální subjekt Ruské federace, jenž se rozkládá především podél pobřeží Ochotského moře) toponymy a hydronymy starověkého Řecka, vzorky zpracování kamene s obrubou ve tvaru přerušovaného rámečku, jaké bylo použito v Řecku při stavbě chrámů, a ukázal vzorky střepů keramiky s Védickým (svastickým) meandrem, které se našly při archeologických vykopávkách v okolí obce Kondon v údolí řeky Děvjatka a jejich stáří je 3,5 - 4 tis. let př.nl. – doba, kdy ještě neexistovala řecká civilizace. V Přímořském kraji nalezl také indické toponymy a hydronymy.

Na mapách Ptolemaia, vydaných Sebastianem Münsterem přibližně v roce 1540, našel celé tři Indie: první – tu všichni známe, druhá «India extra», která leží na východ od ní, a třetí «India Superior» se nachází v severovýchodní části našeho kontinentu podél současného Ochotského moře. Mimochodem tato hlavní Indie sousedila se zemí z názvem Kataj, která je uvedena například v Atlasu Nicolase Sansona z roku 1653 jako provincie Velké Tartarie. (Kataj – Катай zní podobně jako Китай – rusky Čína, Tartaria Magna je latinský název pro říši Slovanů, jež zahrnuje území dnešního Ruska, uváděný ve starších a málo dochovaných středověkých mapách v západní Evropě.)

Michail Efimenko tvrdí, že v oblasti současného hlavního města ruského dálného východu existovala starověká vyspělá civilizace stará nejméně 10 tisíc let. Tato civilizace disponovala dobře rozvinutou metalurgií, jaká v těchto krajích podle nám předkládané historie nikdy nebyla a ani být nemohla. Autor tvrdí, že předchůdce mezopotamského Babylonu, který je všeobecně známý jako Severní Babylon, se nacházel na území Ruska.

Objevil stopy technologie řezání obrovských kamenů ze skalných masivů podobné těm, jaké se vyskytují v Egyptě a v blízkosti Asuánu, kde se těžily v žulových lomech obrovské kameny pro stavbu obelisků. Tam dosud leží nedokončený obelisk 42 metrů dlouhý a vážící asi 1150 tun. Předpokládá se, že jeho výroba se vztahuje k období 1500 – 1400 před naším letopočtem. (Současní ruští badatelé nacházejí po celém světě na řezných plochách megalitických kamenů a staveb vědecky prokazatelné stopy obloukových pil na řezání kamene s průměry několika metrů a dalších stavebních strojů.) Nalezl rovněž stopy neznámé technologie tavení čediče (velmi tvrdého) do měkkého plastického stavu a někdy i změny struktury a chemického složení kamene či vypalování průchozích otvorů v kamenech.

Ukázal silnice z přírodního kamene, o nichž nikdo neví, kam vedly, a také popsal starověkou silnici v tajze Amurské oblasti, postavenou z kmenů obrovských stromů, jež se dochovala jen díky permafrostu. Zajímavé je to, že průměr těchto stromů vůbec neodpovídá současným podmínkám v oblasti a tudíž pocházejí z dob, kdy v ní převládalo teplé klima. Dále odhalil existenci starobylého podzemního města v okolí obce Šeremetěvo s podivným kanálem, nyní zasypaným, vedoucím do nitra pusté hory; podzemní labyrint obložený modřínem; opevněné místo na útesu s dvojitým příkopem a dvojitým valem; a také zatopené staré město 15 – 20 km od obce Žuravlёvka. Mnoho podobně úžasných a senzačních věcí popsal Michail Efimenko v knize „Náš Babylon.“ Na ukázku uveďme část 6. kapitoly z této vzrušující knihy. Ta je nadepsána „Babylón velikánů":

„Pokud tento nadpis vyvolá rozpaky, bude to jen následkem převládajících předsudků, které pokládají za domov civilizace jiné oblasti světa, ale k tomu nedávný příklad: v roce 2001 Mezinárodní slovanská akademie pořádala expedici do Přímořského kraje za účelem hledání stop „Ussurijské proto-civilizace." To znamená, že problém není nový, a po druhé je znám i z jiných zdrojů a pranostik. Pokud je toto známé i v samotném Petrohradu, může nám být vše jasnější a srozumitelnější. Ze všech objevů expedice bych rád zmínil, že není možné popřít existenci technologických znalostí jiné mnohem starší civilizace a že její úroveň vývoje ve srovnání s námi by měla být považována za vyšší.

V 80. letech zde byly nalezeny zbytky neznámých staveb, a když je expedice dala prozkoumat do laboratoře stavebních materiálů, odezva byla naprosto neočekávaná: vzorek sestával z velkých fragmentů miossanitu – minerálu karbidu křemíku, přičemž jeho obsah ve vzorku nebyl nižší než 70 % hmotnosti vzorku. Je třeba dodat, že umělý karbid křemíku se používá jako brusivo a jeho tvrdost je na druhém místě za diamantem, přičemž moissanit je v přírodě vzácnější než diamant.

Ruský Přímořský kraj není jedinou oblastí, kde můžeme vidět podobné nálezy – v Chabarovském kraji v obci Tyr existovala stěna, jejíž ostatky je bezesporu možné ještě nalézt. Tato zeď byla postavena z cihel modré barvy – barvy miossanitu, tj. karbidu křemíku. Podle vyprávění obyvatel obce byly cihly tvrdé jako železo a byly obyvateli používány ke stavbě pecí. Takže: z velmi tvrdých a vzácných nerostů byly položeny základy a postavena obrovská zeď neznámého účelu, a to mluvím pouze o potom, co nám samo padlo do rukou a stalo se známým.

Jak vysokou úrovní technického rozvoje je nutné disponovat, aby z takového minerálu a umělého kamene bylo možné udělat běžný stavební materiál. Pro mě, jako stavitele a architekta, je tato skutečnost velmi důležitá, ale zkuste v naší sobecky lhostejné společnosti najít více takových, aby získali pro věc specialisty na stavitelství a projektování, a proč o tyto nálezy nemá zájem nikdo zde žijící, to je pro mě záhada ne menší, než samotné výsledky laboratorních analýz. Snažil jsem se zjistit něco o dostupnosti komponentů tohoto minerálu v Rusku a ukázalo se, že s uhlíkem žádný problém není: nalezišť uhlí a grafitu je u nás dostatek, křemík ve své čisté podobě je k dispozici na ostrově Sachalin v podobě sedimentární horniny zvané diatomit.

Nepochopitelné je něco jiného – technologie výroby betonu z moissanitu je nám neznámá a odkazovat se na údajnou ztrátu utajené technologie, jak se někdy věc vysvětluje, mi přijde hloupé, protože naše civilizace nikdy takové věci neprováděla. Druhým důvodem platného odmítnutí myšlenky, že by se naše civilizace někdy takovou výrobou zabývala, je dopravní problém. Přemístit diatomit ze Sachalinu do Přímořského kraje a Amurského regionu nebylo čím ani kým, kromě vyšší civilizace.

S neobvyklými stavebními materiály se u nás můžeme setkat často a dokonce i ve velkých množstvích. Například je možné uvést masivní zdi neznámých staveb na kopci Šaman naproti obce Nižnětambovskoje na řece Amur sestavené jako betonové monolity z materiálu, který se podobá umělému kameni. Tyto stěny mohly být vyplněny metodou lití vrstev, stejně jako vyplňujeme bednění litým betonem. Pouze, jak se zdá, tvrdnutí tohoto stavebního materiálu probíhalo velmi rychle, a proto bednění nemuselo být nutné, nebo jeho otisky byly vymazány, mohly také opadat. Doklad rychlého tvrdnutí stavebních materiálů máme stále před očima, protože stěny ubíhají příliš rovně na to, aby byly přírodního původu.

Přítomnost umělých stavebních materiálů v dávné minulosti potvrzují nálezy zcela neobvyklých výrobků, které se liší v materiálech i ve způsobu použití v závislosti na místě výskytu. První skupina vzorků byla nalezena v oblasti Kamčatky na řece Penža, druhá na severu Chabarovské oblasti. Všechny pocházejí z geologických expedic minulého století a jejich nálezy jsou náhodné, tudíž nesouvisí s účelem expedice, a děkuji zvědavým geologům za předloženou příležitost dotknout se velké historie našeho kraje i celého dálného východu, a já chci tento zážitek předat i dalším zájemcům.

Skupina dvou kamenů přivezených z Kamčatky je součástí rozsáhlé sbírky uložené v Magadanu. S nimi zahájím popis. Kameny jsou světle šedé, mají hustou strukturu a velmi malé frakční obrazce. Na první pohled je vidět, že produkt byl vyroben s největší pravděpodobností v zařízení, jako je hrnčířský kruh: ve spodní části je plocha charakteristická pro nástroj k točivému formování. O tomtéž vypovídá detail připomínající kruhový pás. Vzhled objektu mírně kazí glazura, v jejímž roztoku se přilepily drobky nebo prášek. Zajímavější z této skupiny je druhý objekt vyrobený ze stejného materiálu ale jiným způsobem. Kámen je od pohledu z umělého materiálu připomínajícího naši cementovou spárovací hmotu.

Způsob provedení, soudě podle různých forem povrchu, je podobný našemu nanesení krému na dort. Řečený „krém“ z „cementové“ hmoty byl vytlačen z nějakého technického zařízení s tryskou a přitom nastalo velmi rychlé tuhnutí hmoty, takže neměla čas roztéct se po formě. A skutečnost, že se hmota plnila do formy, je velmi dobře vidět z boku, kde zůstala stopa po této formě. Oba tyto výrobky nemají žádný praktický význam. My bychom v nich viděli malé okrasné plastiky, což je ovšem přesné, s tím, že autor byl muž s dobrým uměleckým vkusem, nevylučuje se sochař, přičemž nám byl blízký způsobem výrazu uměleckého citu pro formu.

Vzhledem k tomu, že výrobky se našly ve velmi vzdálených a zcela divokých místech, nemají k naší současné civilizaci žádný vztah, nicméně překvapují svým původem a účelem. V tom smyslu vyvolávají naprostou neplodnost idejí při určování jejich významu jako důkaz o existenci jiného života na našem území a dokonce o nedostatku naší představivosti pochopit něco podobného. V průběhu několika desítek let, které uplynuly od jejich nalezení, nebyla ani provedena analýza složení materiálu, z něhož jsou vyrobeny.

Druhá sbírka předmětů nalezených v severní části Chabarovské oblasti pochází rovněž z geologické expedice, ale jde o zcela jiný objev, a to jak podle materiálového složení, tak podle snadno rozpoznatelných obrazců, ale co je nejdůležitější – jejich kvalitu a vlastnosti není tak snadné určit, avšak není žádných pochyb o tom, že jejich původ je umělý. Bylo mi sděleno, že jeden podobný vzorek byl v geologické laboratoři rozřezán a výrobní materiál byl identifikován jako umělá keramika, pouze jeden vzorek z kolekce je vyroben z přírodního kamene, zato jeho forma vykazuje podle tvaru i podle způsobu provedení parametry pečlivě opracované skulptury.

Přes rozličnost forem i materiálu mají tyto výrobky něco společného, a právě to vyvolává největší zvědavost. Nepochybuji, že sám o sobě jejich nález v nejdivočejších místech naší země a v údajně nikdy neobydlených oblastech vyvrací veškerá tvrzení, že zde nikdy nežila jiná civilizace ...“

Pružinky sto tisíc let staré

Na Zemi se neustále nachází spousta artefaktů – předmětů jasně technokratického původu, jejichž stáří se datuje od statisíců do milionů let. Ale tyto věci nejsou zkoumány, vysvětlení jejich výskytu se nehledají a veřejně se neposuzují! To znamená, že se tyto zajímavé a velmi důležité informace zatajují. Nuže, dá se to pochopit, jestliže by se mělo oficiálně přiznat, co je již tak známo všem, že bude nutné zrevidovat téměř celou oficiální „vědu“, která nám tvrdošíjně lže už nejedno století. Jeden z těchto artefaktů, který je obecně známý, ale stále opomíjený zástupy vědců, je sada pružin z wolframu s molybdenovými jádry nalezených na Urale u polárního kruhu.

Před více než 20 lety průzkumná geologická expedice hledala zlato v polární oblasti Uralu. A našla něco zcela neobvyklého.

- V roce 1991 jsem pracovala s mikroskopem v laboratoři v horách – vzpomíná inženýrka mineralogie Regina Sergejevna Akimová. – A najednou mi dodali vzorky písku, v nichž jsem objevila mnoho podivných pružinek. Co to je za pružinky a odkud? Pracuji již od roku 1962 při hledání nalezišť zlata, ale nikdy jsem se s něčím takovým nesetkala. Zprvu jsem si myslela, že jde o díly těžebních agregátů. Ale pak jsem zaváhala. Na to byly příliš malé ...

Následující rok přijeli za horníky ze Syktyvkaru specialisti z uralské pobočky Ruské akademie věd. Regina Sergejevna jim dala prostudovat vzorky pružinek a oni v laboratorních podmínkách určili jejich složení. Překvapení vědců bylo obrovské.

Tyto „přírodní útvary“, jak obezřetně nazvali pružinky ve zprávách, byly téměř výhradně složeny z wolframu! Jenomže wolfram se nachází v přírodě pouze ve formě sloučenin. Navíc pružinky měly nezvykle pravidelný tvar a některé z nich byly opatřeny molybdenovými jádry, nebo měly na svém konci wolframovou kapičku. Jako odtavené svařováním. Víte, jaký je bod tání wolframu? Více než tři tisíce stupňů Celsia, teplotně nejodolnější kov!

Geologové hovořili s lidmi ze zbrojního průmyslu a ukázali jim mini-pružinky. „Není to naše“, odpověděli vojáci, „k nanotechnologiím jsme ještě nedospěli.“

Na takové pružinky jsem narazila v roce 1994 v povodí říčky Narada – říká Elena Matvejevová, kandidátka geologicko-mineralogických věd, vedoucí oddělení Ústředního výzkumného ústavu vzácných a barevných kovů – a hned mi bylo jasné, že o nějaké součástky buldozerů nebo spirály z rozbitých žárovek rozhodně nejde. Prováděli jsme zkoumání zlatonosných rýžovišť lopatami a krumpáči. Kopali jsme jámy a vytahovali na laně kbelíky s pískem. No a wolframové pružinky byly objeveny v civilizací nedotčených vrstvách v hloubce 6-12 metrů. To odpovídá svrchnímu pleistocénu, nebo sto tisícům let před naším letopočtem!

Jeden národ – jeden jazyk

První lidé na světě byli Rusové? Senzační objev ruských vědců: naši předkové uměli číst a psát již před 200 000 lety – dávno před všemi ostatními známými kulturami.

Počáteční lidstvo bylo reprezentováno jedním národem hovořícím stejným jazykem. Tito lidé byli Rusové a společný jazyk byl ruský. K takovému nečekanému závěru došli ruští vědci po prostudování více než 3000 archeologických nalezišť. Mezi nimi byly starobylé svatyně, kultovní předměty a náčiní antických a předantických dob, dokumenty, které obsahují kryptografii, křesťanské ikony prvních století a další artefakty nalezené po celém světě. Hlavní metodou výzkumu bylo pečlivé studium drobných detailů těchto starověkých předmětů s cílem najít skryté nebo časem omšelé texty. Profesor Valerij Čudinov při studiu těchto detailů našel ruská písmena tam, kde nezkušený člověk vidí hru světla a stínu, nebo čistě umělecké vzory.

Artefakty Čudinovi přivážejí nebo posílají své fotografie prostřednictvím e-mailu archeologové, geologové i historici. On sám se účastní různých expedic a navštěvuje vlastivědná muzea. Například v jeskyních ve Francii studoval stovky kreseb. Dřevěné sochy bohů a posvátné dolmeny – podstavce s ruskými nápisy našel například na říčním ostrově Dněpru, dále pod Gelendžikem (město v Krasnodarské oblasti) na řece Pšada, na poloostrově Kola, nebo v Plešejevském jezeře. Ale většinu artefaktů dostal z USA. Kámen „Roseau“ nalezený v Minnesotě je jen jeden z tisíců podobných.

„Roseau stone“ s obrazcem lidské tváře a s neznámým nápisem byl nalezen roku 1927 v Minesotě místním obyvatelem Jack Nelsonem. Vykopal ho na své vlastní zahradě, která se nacházela na místě starého indiánského osídlení. Nelson předal kámen slavnému americkému antropologovi a odborníkovi na antické texty Johnu Jagerovi. Ten došel k závěru, že nápis byl vyryt v době před helénskou i egyptskou civilizací a patrně se jedná o sumerský text ze 4. až 3. tisíciletí př. n. l. Nápis se mu ale rozluštit nepodařilo, proto usoudil, že autory textu na kameni byli patrně mytičtí argonauti hovořící prastarým a dosud neznámým jazykem.

Text v podobě fotografických snímků se později dostal do rukou známého ruského fyzika a matematika Vladimíra Pachomova. Ten ve znacích na kameni ihned rozpoznal ruská písmena a krátké věty jako „Chrám Jara“, „My z Jary“ a p. Jara je starověká ruská bohyně a na kameni je podle všeho zobrazena její tvář. Ukazuje se, že ruská historie nezačala v době Skytů, ale o mnoho tisíc let dříve. A ruský jazyk byl již v dávném starověku rozšířen na všech kontinentech.

Přeložil a sepsal: ralh

Zdroj: peshera.org

Foto: YouTube.com

Ohodnotit článek
(17 hlasujících)

Přečtěte si

  • Protiletadlový systém Pečora–2M sestřelil v Sýrii špičkový americký dron MQ-1 Predator

    Prostředky syrské protivzdušné obrany na severu provincie Latákíja objevily ve vzdušném prostoru Sýrie cizí letoun. Na cíl zahájily palbu a zničily jej. Pátrací skupina následně zjistila, že se jednalo o americký bezpilotní letoun. Po incidentu s leteckou základnou Šajrát se objevily výhrady,  že syrské systémy PVO ruské provenience, ty modernizované i nové, nebyly dosud zapojeny do reálných bojových akcí. Ve skutečnosti jsou tato tvrzení pravdivá pouze částečně. Vítězných soubojů nemají za sebou ruské systémy opravdu příliš mnoho – ale mají. (adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({}); V poslední publikované zprávě o systémech PVO Pancir-S1 zařazených do výzbroje syrské armády se hovoří…

  • PAK FA je našlapaný umělou inteligencí. S pilotem si rozumí a navzájem si pomáhají

    Ruský bojový letoun páté generace Suchoj T-50 přináší skutečnou technickou revoluci. Nejenže se jedná o první ruské letadlo kategorie stealth, ale především bude tento stroj využívat v dosud nevídané míře prvky umělé inteligence.

  • Američané si musí útok na KLDR dobře rozmyslet. I bez jaderné odpovědi by je čekal tvrdý oříšek, jaký ještě nezkusili

    Zatímco jsou západní sdělovací prostředky zaujaty jaderným a raketovým programem KLDR, pozornosti hlavního proudu uniká modernizace dalších složek severokorejských ozbrojených sil, kvůli které budou muset Spojené státy zřejmě měnit scénáře svých útočných plánů. Řeč bude výhradně o konvenčních silách.

  • Jižní Korea jako „ráj“ oproti severnímu „peklu“? Čtěte, pokud nechcete vidět černobíle

    S vyhrocením situace na korejském poloostrově média opět zaplnily „fundované“ komentáře o životě v KLDR. Naprostou většinu čtenářů už ani nenapadne zpochybňovat schéma, že zatímco na severu je korejské peklo, na jihu bezmála ráj. Pro ty, kteří odmítají přijmout tento černobílý pohled, může být užitečný text o životě v Jižní Koreji, který vyšel loni v The Washington Post. Lze v něm najít i nejednu paralelu s životem v České republice a na Slovensku.

  • Lidé tleskají Rusku za přístup k nelegálům, iDNES zemi líčí jako zdroj „tisíců džihádistů“ (VIDEO)

    Sympatie, které lidé vyjadřují Rusku v souvislosti s rázným potíráním nelegálního přistěhovalectví a bojem proti radikálnímu islamismu, nenacházejí pochopení v redakcích mainstreamových médií. Server iDNES se nyní pokusil vykreslit Rusko jako „nejislámštější zemi Evropy“ a zdroj „tisíců džihádistů“. Jenže u čtenářů znovu narazil.

 

 

 

 

Nejčtenější články - Jak to je s...

  • Proč je Západ vyřízen
    Kdo tvoří většinu amerického inženýrského personálu? O čem to vypovídá ve vztahu k západní společnosti a jejím perspektivám? Zdrcující odpovědi přináší článek ruského vývojáře pracujícího pro americkou společnost.
    úterý, 14 únor 2017 01:18 Přečteno 13783 krát
  • Proč je Trump tak posedlý Severní Koreou? Není to jen jaderný program (VIDEO)
    Americký prezident Donald Trump podstatně zvýšil pravděpodobnost rozsáhlého vojenského konfliktu s účastí supervelmocí na Blízkém východě a nyní činí totéž ve východní Asii. Proč ho vlastně Severní Korea tak dráždí, že riskuje další válku, jaká pustošila tuto část světa před pětašedesáti lety?
    sobota, 15 duben 2017 00:44 Přečteno 11093 krát
  • Jižní Korea jako „ráj“ oproti severnímu „peklu“? Čtěte, pokud nechcete vidět černobíle
    S vyhrocením situace na korejském poloostrově média opět zaplnily „fundované“ komentáře o životě v KLDR. Naprostou většinu čtenářů už ani nenapadne zpochybňovat schéma, že zatímco na severu je korejské peklo, na jihu bezmála ráj. Pro ty, kteří odmítají přijmout tento černobílý pohled, může být užitečný text o životě v Jižní…
    úterý, 18 duben 2017 23:01 Přečteno 6654 krát
  • Mírový triumf a „černí psi“ Winstona Churchilla
    Winston Curchill ve svém rusofobním a rasistickém projevu dne 5. března 1946 na půdě USA poštval proti sobě mocnosti Západu a Východu a dal tak impuls k rozpoutání studené války. Dnes se historie opakuje.
    neděle, 12 březen 2017 22:20 Přečteno 2160 krát

 

loading...

 

Potřebujeme vaši podporu

EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků.   Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.

Vrátit se nahoru