Svátek marnosti

Tak to máme za sebou. Oslavu státního svátku. Oficiální, i tu alternativní. Nemůžu si pomoct. Ta druhá víc než oslavu připomínala spíše svátek marnosti. Nebo trapnosti? Čtyři až dvacet tisíc lidí se sešlo na Staroměstském náměstí. Když je potřeba leštit vlastní ego a budovat politickou kariéru, žádné číslo není dost vysoké. Viďte pane Gazdíku.

Těch dvacet tisíc je totiž právě odhad pana místopředsedy sněmovny. Předpokládám, že ještě velmi střízlivý. Koneckonců za roh není vidět a plamínky z porozdávaných svíček jen tak někdo nespočítá.

S ohledem na proběhnuvší události mi nepřijde příliš pravděpodobné, že by aktuální protiprezidentský puč proběhl pod patronátem zahraničních pozorovatelů, jako tomu bylo na Albertově. Už jen ty svíčky. Takový nápad se mohl zrodit pouze v české hlavě.

Nejenže se s nimi dají v případě potřeby dělat i jiné věci, pan Jakub Janda ví jistě své, ale z hlediska vizuálních efektů mají přece jen větší potenciál, než nějaké červené kartičky. Patrně zapracovala pořadatelská agentura Michal Horáčka. Po technické stránce to bude v prezidentské kampani těžký protivník, z řečnického hlediska nikoliv. Nepřekvapil ani on, ani ty co uváděl na pódium.

„Stojí za tím i řada mých přátel, neziskových organizací, lidí, kteří prožívají velké dilema…,“ prohlásil Petr Gazdík. Jistě, je to velké dilema. Ale především je nutné postupovat opatrně, neziskovky jsou sice ke státnímu penězovodu pevně přisáté, ale co kdyby se vinou nějakého neodborného postupu tok peněz zadřel?

Co na to vysoké školy. V systému, kde se vyplácí podle počtu studentů, panuje tvrdá konkurence. Ne studentů. Vysokých škol. Takže nesmí chybět další metál z rukou akademiků na hrudi starého pána. Takový titul asi nejlépe vystihuje osobu, která si nezaslouží, aby se stala ústřední postavou této tragikomedie. A co jsme mohli čekat třeba od Petra Pitharta, kromě vzpomínání na staré dobré časy s Václavem Havlem nic.

„Po vstupu do politiky jsem ztratil iluze, ale ne ideály. Věřím, že politika se dá dělat čestně a slušně, nemusí to být jenom svinstvo,“ promluvil k davu také ministr kultury Daniel Herman. Česká společnost si podle něj musí zachovat rovnou páteř.

Pan ministr by si měl uvědomit, že ten, kdo tady má máslo na hlavě, je on. Spíše měl použít slova klasika, že některá zakřivení páteře, jsou holt normální, zvláště pak v jeho případě. Zmiňovat ostatní řečníky je ztráta času.

Rozhodně úsměvné zpestření do pátečního večera přineslo prohlášení Vojtěcha Dyka s Jiřím Bartoškou, kteří vyzvali veřejnost k občanskému neklidu. No popravdě, veřejnost je již neklidná, a to docela dlouho. Pánové si asi nějak neuvědomili, že hlavním zdrojem občanského neklidu jsou především jejich kamarádi z pražské kavárny. Tak nevím, jestli se jenom špatně domluvili v kavárně, nebo si dopředu nepřečetli, co jim napsal „uznávaný“ novinář a dramatik Karel Steigerwald.

Co z toho všeho plyne? Mám dojem, že aktéři alternativní oslavy zklamali. Pohořeli i v oboru, který by jim měl být vlastní. Bylo to trapné divadlo. Ohňostroj marnosti. Demokracie se v žádném případě nehroutí, tak jak se nám to někteří snaží namlouvat. Hroutí se především sny lidí, kteří se nedokážou smířit s demokraticky zvoleným prezidentem a vlastní neschopností.

kam, Eurasia24.cz

Grafika: kam, Eurasia24.cz

Ohodnotit článek
(26 hlasujících)

Přečtěte si

 

 

 

 

 

Nejčtenější články - Blogy a komentáře

 

loading...

 

Potřebujeme vaši podporu

EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků.   Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.

Vrátit se nahoru