Japonská návštěva Putina: nastává zlom

Uskutečněná návštěva ruského prezidenta Vladimíra Putina v Japonsku byla první po 11 letech, ačkoliv premiér Šinzó Abe navštívil Rusko častěji a kromě toho se oba představitelé setkali v průběhu různých mezinárodních akcí. Je známo, že Tokio několikrát odložilo datum dohodnuté návštěvy pro americkou nelibost. Washington vyjádřil svůj protest i tentokrát, avšak návštěva ruského vůdce se uskutečnila a byla provázena napjatou, ale velmi zajímavou mezinárodní situací.

Nečekané vítězství Donalda Trumpa ve volbách v USA dovolilo Tokiu neuposlechnout Washington „coby experiment“. Odcházející Obamova administrativa kromě protestní nóty už nemůže Japonsko ohrozit a o nové je navzdory ujištění o budoucím „přátelském“ kurzu známo jen málo, až na to, že je zjevně proruská, a to zejména s ohledem na skutečnost, že hlava úřadu pro zahraniční politiku – budoucí ministr zahraničí obdržel Řád přátelství z rukou Vladimíra Putina.

Některé analytiky to přivedlo k závěru, že Donald Trump naváže na dřívější „hru Kissingera“, jejíž smysl ve vztahu Washington – Peking – Moskva spočívá ve střídavém příklonu k Rusku a k Číně, aby USA samy o sobě nezůstaly „třetí vzadu“.

V posledních letech USA tradičně volily důrazně protiruský kurz a neutralitu vůči Číně ze strachu z obrovského potenciálu Pekingu majícího pod kontrolu nejen ekonomiku, ale také infrastrukturu celého světa a samotný americký obranný systém. To opět potvrdila listopadová zpráva komise amerického kongresu, v níž se konstatuje, že v instrukcích čínské rozvědky se nacházejí svrchovaně tajné plány, agenturní spisy a dokumenty, čímž bezpečnostní hrozba dosáhla nebývalé úrovně. Výše uvedený závěr analytiků nepřímo potvrzuje i skutečnost, že sám Kissinger podpořil plán Trumpa a všechny jeho předběžné náznaky a že nově zvolený prezident, na rozdíl od předchozího, mluví o Číně velmi negativně.

Pro Japonsko to znamená především možnou přestavbu poměrů v asijsko-pacifickém regionu, jejíž výsledek by mohl být pro Tokio, které usiluje o to stát se regionálním lídrem a zároveň suverénem na mezinárodním poli, jak tristní, tak i naopak působivý. Můžeme říci, že pro Japonsko je nyní v sázce éra příštích minimálně 30-50 let. A přijmout jedině správné a fundamentální řešení nemůže Trump (a dokonce ani Putin), ale Abe, který strávil svůj politický život čekáním na to, až bude moci zanechat svou vlastní stopu v historii.

„Základní kámen americké moci“

Až do teď bylo Japonsko nahlíženo ze strany Washingtonu jako „základní kámen americké moci v regionu“, což japonským úřadům neumožňovalo nezávislé rozhodování. V jistém smyslu i to vysvětluje dlouhotrvající územní spor s Ruskem. Několik japonských premiérů před Šinzó Abe se snažilo tuto situaci řešit, ale pod vlivem vměšování Bílého domu zůstala jednou z nevyřešených otázek mezi oběma sousedními zeměmi.

Nyní se však celá řada japonských činitelů obává, že podobný titul by mohl přejít na Tchaj-wan – neuznaný ostrovní stát, který je ve skutečnosti součástí Číny. (Mezi léty 1895 a 1945 byl Tchaj-wan součástí Japonského císařství pod názvem Formosa – pozn. překl.) Navzdory tomu, že na Tchaj-wanu je fyzicky nemožné zřídit takové obrovské množství amerických vojenských základen, jaké dnes existuje v Japonsku (pouze na Okinawě je jich více než 90), tyto obavy jsou docela oprávněné, a to zejména v kontextu neúspěšného „balancování“ v tichomořském regionu prováděného Pentagonem a „proruským“ (ve skutečnosti anti-čínským) kurzem Trumpa zdůrazňujícího svůj nesouhlas s politikou „jedné Číny“ sledovanou Pekingem. Chápe to i samotný Tchaj-wan, jehož představitelé se rozhodli řídit pokyny z Washingtonu v rozporu s logikou a přáním svých občanů.

Například nyní na Tchaj-wanu probíhají nepokoje a protesty proti zákonům, které legalizují sodomii v rozporu s názorem velmi tradiční asijské společnosti. Přitom vůdce neuznaného státu Tsai Ing-wen nikterak neskrývá, že k tomu nedochází ve jménu jakési „demokracie a lidských práv“, čímž vše obvykle zdůvodňují liberálové, ale zejména v duchu rozvratného vměšování proti asijským „zemím se silnou vertikální vládou", tedy proti Číně. Podle představitelů prozápadních elit Thajska otevře legalizace perverze dveře pro vstup sodomitů z ciziny do asijských zemí a pomůže tak připravit tradicionalistickou společnost v Asii na „nové formy demokracie“.

Kromě toho Tchaj-wan nedávno provedl „demonstrační“ cvičení v Jihočínském moři u největšího ostrova Spratlyho souostroví, které je předmětem sporu s Čínou, přičemž bylo poprvé dáno povolení k účasti tisku na takové události, která samozřejmě vzbudila velký zájem.

Mnozí odborníci se domnívají, včetně čínských a japonských (Japonsko navzdory tomu, že se distancovalo od sporu o Spratlyho ostrovy, nadále bedlivě sleduje situaci), že vojenská cvičení představují demonstraci síly a možností Tchaj-wanu v Jihočínském moři a jsou především zaměřena proti čínské expanzi a proti statusu Japonska coby hlavního amerického spojence v regionu.

Kromě toho si Tokio uvědomuje, že mezi zeměmi, které se hlásí k Spratlyho ostrovům, je Tchaj-wan  jediná prozápadní země, zbývajících šest zemí přestalo dávat najevo své nároky, neboť udělaly obrat k Číně. Z toho lze vyvodit, že Tchaj-wan se snaží dokázat nové vládě USA svoji oddanost.

V tomto ohledu se Tchaj-wan, bývalý spojenec Japonska v aktivitách proti Číně, nyní stává jeho konkurentem v boji o americkou záštitu.

Japonské vnitřní rozpory

Mezitím se vztah mezi Tokiem a Washingtonem stává mnohem složitější a rozporuplnější, než by se mohlo zdát, nicméně je třeba poznamenat, že japonské kultuře jsou rozpory obecně vlastní.

Přestože Japonsko dále plní status „základního kamene americké moci“, má tendenci se dostat mimo kontrolu USA. S etnicko-sociologického hlediska to lze vysvětlit konfliktem dvou závazků – danému slovu (vyjádřenému ve smlouvě o kapitulaci Japonska) a císaři. K tomu touha Tokia po nezávislosti zaznívá v posledních letech stále zřetelněji a nikoli poslední roli při tom hraje tradicionalistický Šinzó Abe.

V důsledku toho se současná politická sezóna v Japonsku jeví být dostatečně exponovaná a skandální. Výsledkem posledních parlamentních voleb v červenci připadly dvě třetiny křesel v horní komoře koalici skládající se z Liberálně demokratické strany, vedené Abem, a ze strany „Komeito“. Ačkoliv dolní komora tradičně podporovala premiéra, vítězství i v horní komoře mu dalo příležitost zahájit diskusi o zavedení velmi rezonančních změn v ústavním zákonu.

Přitom změny, jak se očekává, se budou týkat pro Japonsko velmi důležitých oblastí, včetně postavy Císaře – posvátného symbolu pro všechny Japonce. Nyní je prakticky bez pravomocí a plní jen ceremoniální funkce. Avšak pro Japonce znamená velmi mnoho: Císař je stále objektem uctívání coby potomek bohyně. Je známo, že po druhé světové válce chtěly USA titul Císaře úplně zrušit, ale nepovedlo se jim to. Nyní premiér zaujímající roli hlavy státu se chystá obnovit císařskou autoritu.

Nicméně současný císař Akihito v žádném případě nemůže tento post přijmout. V japonské tradici nová éra vlády začíná s novým císařem, kromě toho 82-letý Akihito již vydal video prohlášení, v němž si stěžoval na špatný zdravotní stav. Ještě v srpnu se očekávalo, že i přes útlum související tradice dá trůn jednomu ze svých synů (pravděpodobně staršímu princi Naruhitovi), ale to se nestalo.

Zatím se s největší pravděpodobností císařský dvůr rozhodl nezranit konzervativní japonskou společnost abdikací císaře, a to zejména z titulu posílení tradičních názorů a hodnot, mezi něž patří svoboda a nezávislost. Vztahy s USA je nutné chápat v tomto smyslu.

V prohlášení japonského premiéra, že spolupráce s USA je základem japonské politiky, ale vztahy s Ruskem se stávají stále důležitější, vidí odborníci úplně jiný podtext. Stejně jako v případě projevu ruského prezidenta před Federálním shromážděním, v němž zazněla neočekávaná zahraničně politická myšlenka: poprvé zdůraznil potřebu dobrých sousedských vztahů a přitom spojení se starým partnerem Moskvy – Indií označil jako „mající potenciál“. Nehledě na odkazy Putina k Číně jako k nejvýznamnějšímu partnerovi Ruska, mnozí analytici v tom vidí znamení změn v politice Moskvy vůči Asii.

Pokud jde o postavu císaře, je důležité vědět, že současná doba a éra panování Akihito se nazývá „Heisei“ a překládá se z japonštiny jako „nastolení míru“. To je důvod, proč teď, když se éra zjevně blíží ke konci, považuje Japonsko za důležité uzavřít mírovou dohodu s Ruskem. To nepřímo uvedl i Šinzó Abe během své návštěvy v Rusku, když vyzýval ruského prezidenta Vladimíra Putina zahájit novou éru podepsáním smlouvy o území. Tokio je tak nuceno spěchat a nelze předpokládat, že by ani Moskva, ani Washington nevěděly o tomto „kuriózním detailu“.

Další důležitou změnou bude faktické vytvoření vlastní japonské armády. Dosud Japonsko nemohlo mít své vlastní ozbrojené síly, pouze „síly domobrany“. To vysvětluje tak silnou okupaci země americkou armádou.

Samozřejmě přeformátování ozbrojených sil na plnohodnotnou armádu v zemi strategického významu pro Washington a se silným militaristickým duchem je pro USA velmi silná rána. Nelze vyloučit ani změny v počtu amerických základen, a to zejména po četných protestech místních obyvatel a haváriích amerických letadel na Okinawě. Navzdory skutečnosti, že podle diplomatického protokolu byla vyjádřena lítost nad uvedenými událostmi, japonská společnost reaguje s velkým opovržením, pokud jde o takovou chybu, navíc při výkonu vojenské služby, a vnímá vše jako velkou ostudu, ba téměř provinění.

Poslední incident s konvertoplánem je velmi příznačný. Po této závažné havárii, při níž jako zázrakem nepřišli o život lidé z Okinawy, Tokio zakázalo lety podobných strojů, „než bude zaručena jejich úplná bezpečnost“, zatímco ministr obrany Japonska Tomomi Inada chystající se navštívit vojenskou základnu USA v Guamu k tomu dodal, že „bohužel k nehodě došlo v době, kdy lidé v Okinawě, Japonsku a v dalších oblastech vykazují velké obavy o svoji bezpečnost“ (spojené s americkými vojenskými základnami). A jestliže zpočátku Washington souhlasil s takovým vyhodnocením problému, pak bezprostředně po Putinově návštěvě, během které ruský vůdce zdůraznil, že uzavření mírové dohody je možné pouze s nezávislým státem, USA vojenské lety obnovily a zdůraznily přitom neoprávněnost japonských úřadů o tom rozhodovat.

V daném smyslu je zajímavá i další náhoda spojená s uvedenou větou prezidenta Ruska, kterou pronesl v rozhovoru pro japonská média. Vladimír Putin v něm spojil nezávislost Japonska s jeho podporou sankcí proti Rusku a dodal, že „rusko-japonské vztahy snad nejsou svázány s událostmi v Sýrii a na Ukrajině“, a téměř okamžitě po té Tokio na příkaz Washingtonu poskytlo vojenskou pomoc Ukrajině ve výši bezmála 2 milionů dolarů.

Vedle toho ovšem také nelze ignorovat skutečnost, že Japonsko převedlo ruské bance Sberbank, která je pod sankcemi, 4 miliardy jenů pro modernizaci přístavu v Nachodce.

Role USA

USA jsou proti urovnání hraničního sporu po celou dobu od roku 1956, kdy byly obnoveny vztahy mezi SSSR a Japonskem. Už tenkrát Washington zaslal Tokiu oficiální nótu, v níž vyhrožoval neomezenou okupací Okinawy a souostroví Ryukyu, pokud budou zrušeny nároky na kurilské ostrovy Kunashir a Iturup, což předpokládala dohoda z roku 1956. Dnes se na tuto dohodu odvolává MZV Ruska s poukazem, že je třeba provést její revizi, protože od počátku 60. let nastalo ve světové politice příliš mnoho změn, které je třeba vzít v úvahu při konečném podpisu mírové smlouvy. Ruský názor, že je třeba vrátit pouze dva ostrovy, sdílí i mnoho vlivných japonských politiků a nyní jsou podobná vyhlášení slyšet stále častěji také od občanských sdružení, což je samozřejmě výsledkem seriózní práce s informacemi.

Je třeba říci, že bez ohledu na názor Washingtonu, že japonský nárok na největší a nejvíce strategicky důležité ostrovy Iturup a Kunashir nezanikl, zůstává Okinawa stále fakticky pod okupací USA. A není to dáno jen tím, že ostrov zaujímá strategicky výhodnou polohu pro umístění vojenských základen, ale také dalšími okolnostmi.

Okinawa je bývalé království Rjúkjú, jehož obyvatelé nejsou rodilí Japonci. To vysvětluje jejich protesty proti vojenským základnám USA, přestože ve zbytku země nejsou podobné nálady tak silné. Japonci a Rjúkjané byli tradičně v nepřátelském vztahu. V poslední době se však v centrálním Japonsku postoj k obyvatelům Okinawy výrazně změnil k lepšímu a může to být považováno za úspěch centralizace. Co je ovšem zajímavé, tato největší menšina v zemi je mentálně v mnohém podobná jiné japonské menšině Ainamů žijících na severu v japonském Hokkaido a na ruských Kurilských ostrovech. A to je další důvod, proč Washington trvá na vrácení všech čtyř ostrovů, protože tím by se prakticky sjednotila území obývaná tímto etnikem.

Nacionální aspekt

Navzdory skutečnosti, že pravých Ainamů zůstalo extrémně málo, přičemž větší část japonských Ainamů je roztroušených po celé zemi a nesnaží se znovu získat svoji identitu (ovlivněnou násilnou asimilací) a Rusové nežijí na sporných ostrovech, ale na Sachalinu a Kamčatce, nacionální aspekt nemůže být zcela opominut.

Washington DC je známý svými rozsáhlými zkušenostmi při vytváření umělých národů, které na oplátku vytvoří loutkový stát, jak se to stalo například na Ukrajině a s „ukrajinským národem“, o němž se první zmínka objevila teprve ve 20. století a související článek byl publikován v amerických novinách.

Mělo by nás zajímat, že i Ainamy dost možná čeká opakování stejného příběhu: Jako samostatná menšina v Japonsku byli uznáni teprve v roce 2008, přičemž mnoho etnografických a antropologických výzkumů věnovaných kultuře Ainamů bylo financováno americkými nadacemi. Samozřejmě výhradně z humanitárních důvodů.

Nelze také říci, že pro USA nemají absolutně žádný význam obrovské zásoby nerostných surovin nalezených na Iturupu, který nyní představuje „ruský výběžek na severu“ a je nejodlehlejší ze všech hlavních pevnin souostroví. Právě tam byly nedávno instalovány raketové systémy. Přitom stojí za pozornost, že Japonsko původně nepřikládalo velký význam této skutečnosti a přiznalo Rusku v dané věci právo na obranu, ale po konzultacích s USA (která se formálně konala v souvislosti se severokorejskou hrozbou) změnilo svůj názor a pohoršilo se nad přítomností raket „na sporných územích“.

K tomu byly na Iturupu objeveny zásoby rhenia, vzácného kovu používaného v kosmickém průmyslu, které dosud ani nebyly zcela prozkoumány. Přitom jde o prakticky jediné světové naleziště, kde se rhenium nachází v čisté podobě, bez příměsí, a jediné v Rusku vůbec. Toto unikátní ruské naleziště pokrývá v současné době polovinu světové těžby.

K ostatním nerostným zdrojům Kurilských ostrovů patří uhlovodíky, stříbro, zlato a železo. Ale co je nejdůležitější, ostrovy Iturup a Kunashir  byly díky své strategické poloze přislíbeny Rusku na základě dohody z roku 1956. Právě v blízkosti Iturupu se nachází průliv velmi vhodný pro ponorky a navíc uzavírají Ochotské moře, čímž z něho dělají vnitrozemní moře Ruska s bohatým rybolovem.

Ruské teritoriální spory

Naprosto nelze srovnávat japonsko-americký požadavek na čtyři velké, bohaté a strategicky důležité mořské ostrovy s převodem dvou říčních ostrovů s celkovou plochou menší než 200 kilometrů čtverečních Číně v roce 2004.

Prozápadní liberálové, kteří se oháněli tímto příkladem, aby tak podkopali důvěru národa k prezidentovi Putinovi, nemohou změnit fakt, že dohoda s Čínou v žádném případě neznamená „prubířský kámen“ pro uzavření míru s Japonskem.

Dohoda v roce 2004 znamenala zaprvé řešení sporu, který znemožnil Pekingu argumentovat „plíživou okupací“, a za druhé významně odvedla hranici od Chabarovsku. Takže mluvit v tomto případě o vítězství Pekingu nad Moskvou je nesmyslné.

Jen to podtrhuje skutečnost, že Rusko se v podobných záležitostech odlišuje strohou racionalitou a pragmatismem. Proto, jak uvedl prezident Vladimír Putin před cestou do Japonska, můžeme očekávat „Hikiwake“ – vítězství všech stran sporu. Nebo, jak poznamenal Šinzó Abe, takové řešení, „které bude přijato národy obou zemí“.

Kromě toho je ruský prezident známý tím, že nepřistupuje na cizí hru a raději píše vlastní pravidla. A jestli bude moci upevnit svoji image jako mírotvorce úspěšným vyřešením sporů se svými asijskými sousedy, s Pekingem i s Tokiem, a proti cílům „Kissingerovy hry“ vybuduje silný blok Rusko (Eurasie) – Indie – Čína – Japonsko, potom bude možné hovořit o začátku nového světového řádu.

Milica Savič

Zdroj: Katehon.com

Překlad: ralh

Foto: © Katehon.com

Ohodnotit článek
(12 hlasujících)
 

Reklama

Nejčtenější články - Analýzy

  • Aleppo vydává svědectví o tajných nepřátelských akcích Washingtonu
    Lze bez nadsázky uvést, že Bílý dům a jeho podřízení v Evropě vzali až příliš vážně kroky, které učinili s cílem maximálně ztížit úspěšné osvobození Aleppa syrskou armádou podporovanou ruským letectvem.
    sobota, 31 prosinec 2016 02:09 Přečteno 14228 krát
  • Válka v Sýrii byla pouze začátek
    Zdá se, že po osvobození severosyrského města Aleppo je vláda v Damašku na cestě k ukončení války, která zemi devastovala téměř šest let. Předpokládat ale, že syrský konflikt je na prahu svého vyřešení, můžeme, pouze pokud bychom se domnívali, že probíhal v geopolitickém vakuu, odděleném od jakýchkoliv regionálních, či globálních…
    neděle, 08 leden 2017 18:37 Přečteno 7116 krát
  • Tu-154: Verze sabotáže
    Podobné úvahy zveřejňujeme jen zřídka. Tato ale stojí za to. Web NWOO.org zveřejnil překlad velmi kvalitního, technicky podloženého a logického rozboru možných příčin nedávného pádu letadla Tu-154 s částí souboru Alexandrovců na palubě.
    pátek, 06 leden 2017 21:22 Přečteno 6112 krát
  • Intervence bez následků: 81 zemí světa může uvalit sankce na USA
    USA odmítají podat důkazy, ale i nadále tvrdí, že Rusko mělo vliv na výsledky amerických prezidentských voleb údajným zveřejněním Wikileaks e-mailů odcizených hackery v počítačových systémech Demokratické a Republikánské strany. Kromě toho prezident Barack Obama uvalil na Moskvu nové sankce, přestože i podle amerických vědců se Washington sám po mnoho…
    pátek, 13 leden 2017 00:42 Přečteno 5719 krát
  • The Saker: Katastrofa ruského vojenského Tu-154 – pár krátkých prvotních úvah
    Je příliš brzy na závěry k tomu, co se stalo s tímto letadlem. Ale jelikož jsem o to byl prostřednictvím e-mailu požádán, zde je pár mých vlastních, osobních prozatímních úvah.
    úterý, 27 prosinec 2016 03:00 Přečteno 4478 krát

Potřebujeme vaši podporu

EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků.   Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.

Vrátit se nahoru