Situace na západní frontě je složitá

Času je málo a v sázce příliš mnoho. Elitám je v dlouhodobém horizontu jedno, zda budou za třicet let chodit po německých městech a vesnicích šťastné kreatury nebo davy bezdomovců – hlavní je nyní zastavit „vlnu populismu“.

Když si v Berlíně a Bruselu již otevřeli šampaňské a radovali se z vítězství ve volbách v Rakousku, přišly zprávy z Itálie: tam zvítězili antiglobalisté vystupující proti reformám premiéra Mattea Renziho. Zkušenosti z těchto kampaní budou euro-establishmentem rozebírány po kousíčkách.

Předminulou neděli v Evropě proběhly dvě významné události – prezidentské volby v Rakousku a referendum o ústavní reformě v Itálii.

Žádná z nich formálně neřešila otázku moci. Rakouský prezident má v zásadě ceremoniální pravomoci a neúspěch ústavní reformy na Apeninském poloostrově znamená de iure zachování politického status quo.

Nehledě na to evropský tisk a mocenská liga expertů napjatě sledovaly exit poll a následně i první výsledky obou hlasování.

Souběžné vítězství euroskeptika Norberta Hofera v Rakousku a zástupců „ne" v Itálii by znamenalo, že vlna vzedmutá „Brexitem“ a vítězstvím Donalda Trumpa se nezadržitelně valí západním světem a ničí vše, co jí stojí v cestě, především však hráze vystavěné globalistkou elitou.

Byl by to krásný obrázek. A prostý. Skutečnost je však daleko od něj.

Ve volbách v Rakousku zvítězil představitel „zelených“ (vystupující jako nezávislý kandidát) Alexander Van der Bellen, velký zastánce „evropských hodnot“ – maximální integrace v rámci EU, homosexuálních manželství, otevřených hranic, přijímání přistěhovalců a „alternativní energetiky“.

Ale když v Berlíně a v Bruselu otevřeli šampaňské, přišla zpráva z Itálie, kde s jistotou zvítězili antiglobalisté vystupující zásadně proti navrhované reformě premiéra Mattea Renziho.

Tyto reformy by soustředily v rukou současné vládnoucí strany a vlády obrovskou moc a odebraly by ji krajům a Senátu. Kromě toho nová pravidla pro složení parlamentu by učinila prakticky nemožné dokonce jen vznést otázku o vystoupení Itálie z Evropské unie.

Nyní premiér Renzi splnil slib daný před referendem a podal demisi.

Výsledky dlouho očekávaného dne 4. prosince byly tedy dvojaké. Stále existuje pravděpodobnost předčasných parlamentních voleb (v roce 2017) v obou zemích, neboť antiglobalistické síly (rakouská strana Svobodných, italská „Pět hvězd“ a Liga severu) zvýšily svoji popularitu a rating, ale ukázalo se, že ne všichni Evropané jsou připraveni se rozloučit s érou globalizace a liberální tolerance.

Je příznačné, že Van der Bellenovo vítězství otevřeně přivítali nejen v Bruselu, ale také v Berlíně a v Paříži. Frau Merkel se diplomaticky odmlčela, ale další politici, včetně německého mluvčí Evropského parlamentu Martina Schulze, zasypali Twitter vítěznými glosami.

Dokonce i odcházející francouzský prezident Francois Hollande řekl tisku, že „srdečně blahopřál“ rakouskému protějšku k „čistému a nezpochybnitelnému vítězství" a dodal, že svědčí o „volbě ve prospěch Evropy a otevřenosti."

Ale vůdkyně francouzské pravice Marine Le Pen na svém Twitterovém účtu naopak pozdravila Norberta Hofera a pochválila ho za jeho „statečnost v boji“ a vyjádřila naději, že rakouská strana Svobodných vyhraje příští parlamentní volby.

O dvě hodiny později už Marine poslala blahopřejný tweet italské Lize severu a jejímu vůdci Matteu Salvinimu. Toho mezitím naplnily radostné pocity. Ve svém mikroblogu napsal: "Ať žije Trump! Ať žije Putin! Ať žije Le Pen! Ať žije League! ".

Nuže tak, o nic více ani méně.

Ale pokud ponecháme stranou emoce, potom „situace na západní frontě“ zůstává složitá.

Za prvé, evropské veřejné mínění se ukázalo mnohem náchylnější k mediální manipulaci než v USA. Mezi „prvním a druhým kolem“ rakouských voleb v květnu tohoto roku a hlasováním 4. prosince preference Van der Bellena podporované tiskem hlavního proudu a plnou silou oficiální propagandy výrazně vzrostly.

Pokud na jaře kandidáty oddělovalo několik tisíc hlasů, tj. méně než jedno procento, pak v neděli představitel „zelených“ již vyhrál s náskokem 8 %.

Není pochyb o tom, že zkušenosti z italské a rakouské kampaně budou euro-establishmentem rozebrány na kusy a přičteny k hustým politickým událostem v roce 2017.

Za druhé, evropské hlasování ve dvou kolech za účasti kandidátů z několika stran (charakteristický rys prezidentských voleb v Rakousku a ve Francii) umožňuje ve druhém kole co nejvíce mobilizovat síly proti jednomu závadnému politikovi.

V parlamentních volbách konaných v jednom kole (podle jejich výsledků zpravidla vzniká vláda) se velmi často jedné straně nepodaří získat pohodlnou většinu. Tehdy začínají konzultace o vytvoření koaliční vlády.

V důsledku těchto konzultací strana, která zvítězila ve volbách s výsledkem řekněme 30 % (druhá, například dostal mnohem méně hlasů), nemusí nutně získat post premiéra a další klíčové vládní pozice. A zde je opět možná konsolidace establishmentu proti jedné „špatné“ straně.

Pro sestavení vlády potřebují antiglobalisté získat ve volbách rozhodující většinu. A to je nesmírně obtížný úkol.

Teoreticky lze předpokládat, že v Itálii vytvoří společnou koalici Liga severu a Pět hvězd. Avšak tyto strany, které vyhrály společným úsilím při nedávno konaném referendu, mají velmi rozdílné názory na klíčové ekonomické a sociální otázky k tomu, aby společně pracovaly v rámci jednoho ministerského kabinetu.

Mimo tradiční pravolevé kontroverze je rozděluje také historicky vzniklá nedůvěra mezi italským severem a jihem.

Za třetí, v noci ze 4. na 5. prosince se definitivně určilo postavení Německa nejen jako hlavní evropské državy, ale také jako centrum nového světového liberálně globalistického uskupení.

Již po vítězství Donalda Trumpa se mluvilo o tom, že titul „vůdce svobodného světa“ nyní přechází na Angelu Merkelovou. Když paní kancléřka potvrdila, že povede svoji stranu (a odpovídajícím způsobem celou vládní koalici) do voleb na podzim roku 2017, americká a evropská expertní centra se začala předhánět v nabídkách vlastních receptů na přeměnu Berlína v postindustriální multikulturní ráj.

Nyní, když v kulturně blízkém Rakousku odstavil liberál Van der Bellen antiglobalistu Hofera, není prakticky pochyb o tom, že světová elita udělá vše pro to, aby Německo obstálo v „testu populismem“ a stalo se vzorem pro zbytek lidstva v dosažení „podivuhodného nového světa“.

Podaří-li se to, nebo ne, je těžké říci. Nehledě na to, že německou ekonomiku je vhodné považovat nejen za postindustriální ale za příkladně postindustriální, základem její síly a exportního potenciálu jsou stovky tisíc malých a středních výrobních podniků.

Jeden můj kamarád podnikatel kdysi popsal německou výrobu strojů takto: Když se rozhlédnete doma nebo v práci a vezmete do ruky libovolný přiměřeně jednoduchý výrobek běžné potřeby (papírový kelímek, sešívačku, pero, kartáček na zuby, deník, baterii atd.), pak si můžete být jisti, že někde v Německu existuje malé jednopodlažní městečko, v němž stojí továrna, která vyrábí plně automatické linky na výrobu takového předmětu.

Stanou se z podobných měst po zrychleném „posunu do budoucnosti“ města-fantomy, mladší bratři amerického Detroitu?

Nebo se z nich snad naopak stanou ekologicky čistá sídliště s hájky a rybníky, kde na trávě v póze lotosu budou sedět lidé XXI. století s kalichy v rukách a pod zemní budou pracovat roboti a 3D tiskárny?

Čím jsem si ale jist, je nepravděpodobnost, že někdo bude vážně zvažovat následky. Času je málo a v sázce příliš mnoho. Elitám je v dlouhodobém horizontu jedno, zda budou za třicet let chodit po německých městech a vesnicích šťastné kreatury nebo davy bezdomovců – hlavní je nyní zastavit „vlnu populismu“.

Proto se v blízké budoucnosti země pokusí zorganizovat ekonomický boom založený na principech čtvrté technologické revoluce.

(Jejím základem je 4. generace automatizovaných systémů řízení výroby pomocí universálních softwarových agentů distribuovaných a kontrolovaných softwarovými korporacemi. Jde spíše o marketingový humbuk totální automatizace, jehož cílem je absolutní kontrola nadnárodních elit nad ekonomikami zanikajících států. Není bez zajímavosti, že v zavádění „revolučních“ počítačových technologií 4. generace je nejdále Čína. Ovšem ani tam jejich rozšíření nepřekračuje jednotky procent. – pozn. překl.)

Itálie a možná i Francie se naopak budou snažit co nejvíce postihovat „odpadlictví“. Itálie – hned zítra.

Tím spíše, že se vše může zvrtnout velice jednoduše: státní dluh země se blíží k nebezpečné hranici a hlavní banky mají vážné problémy s likviditou.

A nakonec to nejdůležitější. Po „remíze“ 4. prosince se západní politický „Landschaft“ opět stává složitějším. A bude to stále těžší a těžší v příštích dvou nebo třech letech.

Dnes pro Rusko pozorovat evropské volební vzestupy a pády připomíná spíše sledování zápasů Ligy mistrů – je to krásné, zajímavé, ale nás se to netýká.

Ale jen do času. Pokud některé země nakonec úplně ovládne „populistická vlna“, zatímco jiné budou budovat své postindustriální zítřky podle receptu světové elity – jakou strategii vybrat pro Rusko?

Na základě čeho se rozhodneme?

Musíme být silní bez ohledu na to, co se děje ve světě. Ale kromě vojenské síly nám vedle rozvinuté, jak doufáme, nesurovinové ekonomiky budou třeba zásadní kvalitativní znalosti o procesech probíhajících dnes na Západě.

Kvalitativní – to znamená úměrné složitosti předmětu studia a disponující silnou predikcí.

Kontroverzní „moudrost“, že ve světě se prý nic „ve velké míře nemění“, už neznamená zavádějící a nebezpečnou pověru.

Dmitrij Drobnickij

Zdroj: vz.ru

Překlad: ralh

photo credit: KrzysztofTe Foto Blog Angielski punkt widzenia via photopin (license)

Ohodnotit článek
(2 hlasujících)

Přečtěte si

 

 

 

 

 

Nejčtenější články - Analýzy

  • Saúdskoarabský princ se vrátil z Moskvy rozčarován. Putin ho totálně vyšachoval
    Současné překotné události na Blízkém východě mají úzkou souvislost s nedávnými setkáními saúdskoarabského prince Muhammada ibn Salmána s vůdci dvou světových velmocí. Zejména s ruským prezidentem Vladimirem Putinem Salmánovy plány absolutně nevyšly – a důsledky tohoto fiaska mohou být dalekosáhlé.
    čtvrtek, 08 červen 2017 22:10 Přečteno 15290 krát
  • Konflikt v Sýrii dále graduje: k džihádistům směřují ze zemí NATO už i obrněné transportéry OT-64 (FOTO)
    Západ, který se odhodlal rozvrátit Sýrii, zvyšuje objemy zbraní dodávaných džihádistům. Z Bulharska – s pomocí dánských lodí a prostřednictvím americké obchodní společnosti – nyní do trýzněné blízkovýchodní země směřují na pomoc islamistům i obrněné transportéry československo-polského původu.
    pátek, 26 květen 2017 23:59 Přečteno 8266 krát
  • Blízký východ se právě teď otřásá v základech. O co jde? Také o konečné vítězství v Sýrii
    Co se to děje na Blízkém východě, kde řada Západem podporovaných zemí najednou doslova odepsala Katar a vztahy této země s ostatními členy „unie Zálivu“ se dostaly na hranu otevřeného nepřátelství? Jestli se vám nechce číst důsledně řízené „fake-news“ médií hlavního proudu, Eurasia24.cz vám nabízí stručnou a srozumitelnou analýzu tohoto…
    úterý, 06 červen 2017 22:39 Přečteno 7444 krát
  • Začíná rozhodující fáze války (nejen) v Sýrii
    Sestřelení syrského stíhacího bombardéru americkou stíhačkou v neděli 19. června názorně ukázalo, kam se ubírá syrská válka – klíčová fronta globálního konfliktu. Namísto vyšinutých džíhádistických militantů, které obratná ruská politika krok za krokem odstřihla od nastrčených arabských zdrojů, už druhé straně nezbývá než nasazovat americkou armádu.
    úterý, 20 červen 2017 00:46 Přečteno 4938 krát
  • Ruský svět, nebo ruský pochod?
    Zatímco jsme denně mediálně masírováni mýtem zvaným „ruská hrozba“, v Ruské federaci naopak zaznívají hlasy kritizující údajnou neochotu země hájit byť „jen“ zájmy milionů Rusů, kteří po rozpadu SSSR zůstali za hranicemi federace. Proč je postsovětské Rusko tak „laxní“, jaké jsou příčiny a – pro někoho překvapivé – důsledky tohoto…
    neděle, 18 červen 2017 15:28 Přečteno 3032 krát

 

loading...

 

Potřebujeme vaši podporu

EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků.   Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.

Vrátit se nahoru