Nekomunistická Čína? Jakou společnost budují v Podnebesí?

Australský novinář a spisovatel Richard McGregor ve svém článku „Pět mýtů o čínské komunistické straně“ říká, že „komunistická Čína“, to je pouhý název. Článek byl publikován v americkém časopise Foreign Policy, zároveň byl vystaven na diskusním fóru a měl velký ohlas.

Mnozí z účastníků fóra souhlasili s argumenty McGregora (který mimochodem po dlouhou dobu pracoval v Číně jako vedoucí britské a později i americké pobočky novin „Financial Times“), ale v tvrdém čínském jádru (ať etnickém nebo disidentském) panoval kategorický nesouhlas. Ubírá se tedy Čína jako „ostatní Švédové“, abychom použili Leninových slov, po cestě kapitalismu? Ano i ne.

Pokud ano, jde svou vlastní cestou, a to v mnoha oblastech. A i na cílové čáře přijde brzy s výsledky ozdobenými čínskými specifiky. Říkám to proto, že je zde stále mnoho těch, a to zejména v řadách levice a především mezi komunisty, kteří vysvětlují fenomenální úspěch reforem v Číně její cestou k socialismu, na rozdíl od Ruska, které se vydalo cestou kapitalismu v jeho rané podobě, hrubé a neoddělitelné od okrádání lidí a korupce (podobně jako všechny postkomunistické země – pozn. překl.). Ale to se neobejde bez malého teoretického odbočení.

Z učení Marxe, jak známo, vyrostlo mezinárodní sociálně demokratické hnutí. Potom se z něho vydělili příznivci krajně revoluční avantgardy, jejíž příslušníci se nazývali bolševici a později komunisté.

V termínech současné politické korektnosti by je označili za extrémisty, ne-li teroristy, protože si pro sebe uzurpovali právo fyzicky zničit „třídní nepřátele“, zbavit je soukromého vlastnictví, včetně majetku získaného talentem a tvrdou prací.

Co rozdělilo sociální demokraty a komunisty? Za prvé, sociálně demokratičtí předáci sledující Marxe argumentovali, že socialismus vyrůstá ze základů rozvinutého kapitalismu, protože právě v jeho lůně se pro to vytvořily podmínky. Z Marxova učení rovněž vyplývá, že socialismus může zvítězit pouze v případě, že revoluce vzplane zároveň ve většině vyspělých zemí. Za druhé, sociální demokraté věřili, že k socialismu je nutné přejít evoluční cestou, postupně reformovat hospodářskou a sociální strukturu při současném zachování demokracie a soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Co se týče sociální spravedlnosti, cesta k ní nevede přes zespolečenštění výrobních prostředků, ale prostřednictvím spravedlivého rozdělování společenského produktu.

Pokud jde o bolševiky, ti ústy Lenina prohlásili, že k socialismu je možné jít jinou cestou. To znamená pomocí revoluce převzít moc bez čekání na vysokou úroveň kapitalistického rozvoje, zavést diktaturu proletariátu (v praxi všudypřítomnou komunistickou nomenklaturou), znárodnit výrobní prostředky a na dráze vědeckého a plánovitého rozvoje ekonomiky vytvořit podmínky pro vítězství socialismu a komunismu. Podle Lenina lze socialismus vybudovat i v jedné zemi.

Nyní porovnejme výsledky dvou teoretických konceptů společenské změny kapitalismu. Většina současníků prožila socialismus a zná jeho silné a slabé stránky. Leninsko-stalinský socialismus postavený na krásné utopické myšlence pozemského ráje, jenž vedl k četným obětem, nakonec ztroskotal. Takzvaný „švédský“ nebo obecněji „skandinávský“ socialismus je živ a zdráv (pokud ho samozřejmě nezabije do absurdna přivedená tolerance a nepřeválcuje vlna přistěhovalců z muslimských zemí).

Jako člen Komise pro lidská práva za ruského prezidenta RF (Borise Jelcina) jsem navštívil Dánsko, které mělo v té době jeden z nejvyšších životních standardů v Evropě, a měl jsem tak možnost seznámit se s různými stránkami jeho existence. Co na mě udělalo největší dojem?

V zemi s vysokou životní úrovní občanů nebyly sociální kontrasty, rozdíl v příjmech 10 % nejchudších a 10 % nejbohatších byl přibližně čtyřnásobný, skromnost vládla v domácnostech i v chování bohatých. (Před tím jsem strávil půl roku jako hostující profesor v jednom z výzkumných ústavů v Německu a měl jsem s čím srovnávat.)

Ruskému velvyslanectví přiznali méně než deset luxusních vozů pro celou zemi. Dokonce i zastupitelská sídla (kterých jsem viděl dost v Bavorsku) byla nenápadná. Platit vyšší daně z vysokých příjmů fyzických osob tam brali jak samozřejmost, nakolik to vyžadovaly vysoké standardy sociální ochrany občanů. Při návštěvě věznice (s cílem seznámit se s podmínkami vězňů) jsem se zeptal místního náčelníka na jeho mzdu a výši daně. Přiznal nepříliš vysoký plat, z něhož však platí asi 50 % na dani z příjmu.

Přitom byl dosažen velmi vysoký stupeň solidarity mezi občany a harmonie v mezilidských vztazích. To je socialismus postavený na ekonomické základně kapitalismu, bez diktatury a diktátorů, kde kvalita života lidí je mnohem vyšší, než tomu bylo v zemích takzvaného reálného socialismu.

(Autor srovnává nesrovnatelné: výchozí situace bez výjimky všech zemí „reálného socialismu“ na počátku 20. století byla naprosto jiná než v Dánsku, které má jedinečnou polohu z hlediska námořní dopravy. To a mnoho dalších faktorů učinilo z Dánska zemi z ekonomického hlediska historicky úspěšnou a vyspělou. V některých neekonomických aspektech se o vyspělosti Dánska hovořit nedá, spíše naopak – viz zabíjení a pitvání zdravých zvířat v kodaňské ZOO před zraky malých dětí. Země navíc byla nesrovnatelné méně zasažena druhou světovou válkou – na rozdíl například od Československa, nemluvě o samotném Sovětském svazu – pozn. Geo.)

K čemu tato exkurze do socialistické teorie a praxe? Jen proto, aby se potvrdila slova McGregora, totiž že v Číně to po žádném komunismu, stejně jako Marx-Leninském socialismu, hrubě řečeno ani nepáchne. Nic podobného se neskrývá ani za strategickým ustanovením vlády nebo její reálnou politikou.

Oficiální čínský strategický cíl je vybudovat „socialismus s čínskými rysy“, na němž by mohly být založeny životy mnoha generací. Jak taková forma socialismu bude vypadat, to se nikde neříká.

Bezprostředním cílem ČLR je vybudovat do roku 2020 společnost umírněného blahobytu („Siao-kang“). Ale není tam žádná zmínka o socialismu, a ani nemůže být, protože myšlenka „Siao-kang“ byla přednesena Konfuciem.

Neexistuje žádná zmínka o socialismu ani v ideji o „čínském snu“, kterou vyjádřil generální tajemník ÚV KSČ a čínský prezident Si Ťin-pching.

Čína ve skutečnosti vytvořila mezinárodně uznávanou tržní ekonomiku, v níž podíl soukromého a zahraničního sektoru v HDP se stal převládající a úrovní konkurence může Čína soutěžit s USA a Evropskou unií. O tom hovoří například Jonathan Anderson, absolvent Harvardské univerzity, doktor ekonomie, který byl po mnoho let zástupcem Mezinárodního měnového fondu (MMF) v Číně (a mimochodem, tři roky v Rusku): „Pokud pojedete do Indonésie, na Filipíny či do Brazílie, shledáte vše podle starého schématu: 1-2 velké chemičky na zpracování ropy, 1-2 velké letecké společnosti, jediná síť na dodávku elektřiny, tři velké ocelárny – velmi monopolizované prostředí typické pro rozvíjející se trhy. V Číně nic takového nenajdete. Tam je 20 leteckých společností, všechny státní, ale panuje mezi nimi tvrdá konkurence bez vládních dotací. Oceláren je téměř tisíc. Výrobců elektřiny desítky. Telekomunikace – rovněž velká konkurence a mnoho firem. Monopolizace v Číně prostě neexistuje...“

Nutně vyvstává otázka, jak se Číně mohlo podařit vytvořit konkurenci mezi státními podniky, v nichž pracovalo na začátku reforem více než 100 milionů lidí? I na tuto otázku má Anderson odpověď: „V 80. letech vláda nehleděla na ekonomické výsledky: pokud jste ve ztrátě, prosím, podpoříme, dáme, probereme. V polovině 90. let už nic takového neexistuje. Jak vyplývá ze známé statistiky, od roku 1996 do roku 2001 Peking zavřel – slovem zavřel – desítky tisíc státních podniků, uvolnil během pěti let téměř 30 milionů státních zaměstnanců a poslal je domů ... Od té doby bylo vše dopředu jasné: fakticky ztrátový podnik bude okamžitě uzavřen nebo prodán.“ Jenomže zaměstnanci podniků neskončili na ulici, ale přešli do středního a malého podnikání, na jejichž rozvoji čínské úřady plně spolupracovaly. U nás se často vedou debaty o neefektivnosti veřejného sektoru, avšak do značné míry jen odrážejí slabost jeho řízení, něčí touhu tunelovat státní aktiva, nebo špatnou legislativu.

A, jak se říká, za oponou: podle žebříčku Hurun Research Institute v roce 2014 dosáhl počet dolarových miliardářů v Číně 596 lidí, ve srovnání s 537 americkými miliardáři. (I když samozřejmě takové obrovské osobní bohatství jako ve Spojených státech v Číně nenajdete.)

Co se týče vládnoucí Komunistické strany Číny (KSČ), pak je v případě jejího názvu možné uvést paralelu s názvem dvou ruských celostátních deníků „Moskevský komsomolec“ a „Komsomolská pravda". Ať v nich někdo hledá alespoň jednoho komsomolce?! KSČ je fakticky státní struktura, která představuje svorník společnosti a motor Číňanů, v podstatě táhlo buržoazních reforem. Z čínské ústavy bylo vyňato její dřívější označení „strana dělnické třídy“ a stala se stranou všeho lidu otevřenou ke vstupu i bohatých lidí, včetně miliardářů.

Čínské vedení nepovažovalo za nutné měnit název vládnoucí strany, který vstoupil hluboko do národního povědomí, stejně jako opustilo navyklou rétoriku ve věci své ideologie. O ní hovoří jen ve vzácných případech, nicméně KSČ se oficiálně řídí marxismem-leninismem, idejemi Mao Ce-tunga, teorií Teng Siao-pchinga (nastartoval ekonomickou reformu čtyřmi modernizacemi: v zemědělství – dekolektivizací, v průmyslu – vytvořením ekonomických zón, ve vědecko-technickém rozvoji a v obraně. Vytvořil tak „socialistické tržní hospodářství“ – pozn. překl.) a „doktrínou trojitého zastoupení“ Ťiang Ce-mina (Komunistická strana musí zastupovat zájmy rozvinutých výrobních sil, rozvinuté kultury a nejširších lidových vrstev – pozn. překl.).

Na příkladu skandinávských zemí můžeme vidět, že pod nadvládou ekonomiky kapitalistické výroby lze vytvořit společnost socialistického typu s vysokou úrovní sociální spravedlnosti a sociální ochrany občanů. Je docela možné, že k vytvoření takové společnosti směřuje i Čína.

Teng Siao-pching – žák Bucharina?

V kritických fázích historie určuje síla osobnosti prvního vládce státu, jeho profesionalita a ochota obětovat vše pro blaho lidu běh celé společnosti a její další rozvoj. Je těžké si představit, že by se Čína po ničivé „kulturní revoluci“ v průběhu tří desetiletí stala druhou ekonomikou na světě, kdyby místo Teng Siao-pchinga zůstal jejím vůdcem chráněnec Mao Ce-tunga Chua Kuo-feng.

Teng Siao-pching (1904-1997) je ovšem vzácný případ. A příčina není v jeho přirozeném talentu. Měl obrovské zkušenosti s řízením a hluboké znalosti života ve všech jeho projevech. Jako schopného žáka ho ve věku 15 let spolu s dalšími studenty úřady odeslaly k dalšímu vzdělávání v Paříži. Tehdy to byla běžná praxe. Tam se seznámil s marxistickými myšlenkami, v té době módními, a projevil zájem o budování socialismu v SSSR. Zvláště velký zájem v něm vzbudila kniha Nikolaje Bucharina „ABC komunismu“.

Jako nový člen Komunistické strany Číny se zapojil do šíření socialistických myšlenek ve Francii, za což upadl v nemilost tamních úřadů a byl nucen z Paříže uprchnout. V lednu 1926 se Teng ukázal v Moskvě, a to buď z vlastního popudu, nebo na příkaz komunistické strany, a začal studovat na Sunjatsenově univerzitě pracujícího lidu Číny (moskevská škola Komunistické internacionály fungující v letech 1925 až 1930). V té době se v SSSR sváděl prudký boj o NEP (NEP – Nová ekonomická politika – byla politika omezeného soukromého podnikání zahájená sovětskou vládou v březnu 1921 po 10. sjezdu komunistické strany – pozn. překl.) a Teng měl možnost blíže se seznámit s názory ruských bolševiků, a to zejména s názorem Bucharina na období přechodu od kapitalismu k socialismu.

Předběžná poznámka: historik, sinolog a spisovatel Alexandr Pancov vyprávěl, že když v roce 1987 poprvé přišel do Číny, našel tam hodně prácí N. Bucharina, který měl opravdu na Teng Siao-pchinga silný vliv.

Nicméně Teng Siao-pching v SSSR nezůstal dlouho, v Číně mezitím začala občanská válka a v září téhož roku ho vedení KSČ stáhlo zpět domů jako osvědčeného a velmi slibného politika a ideologa. Poté se na dlouho stal jedním z politických komisařů a velitelů Lidové osvobozenecké armády Číny, která nejprve vedla ozbrojený boj proti silám vládnoucí pravicově buržoazní Čínské národní strany Kuomintang (jimž velel generál Čankajšek – pozn. překl.) a později i proti japonským okupantům.

Po založení Čínské lidové republiky (1. října 1949) se Teng Siao-pching díky pozoruhodným organizačním schopnostem rychle vyšplhal po žebříku moci. V roce 1952 se stal náměstkem předsedy správní rady čínského státu a v roce 1956 generálním tajemníkem ÚV KSČ. Tehdy byla tato funkce důležitá, ale nikoliv hlavní ve straně, v jejímž čele zasedal předseda ÚV KSČ s několika svými náměstky.

Ale díky své mimořádné osobnosti se Teng stal jedním z nejvlivnějších lídrů strany. V praxi Teng vystupuje proti levicové a do značné míry dobrodružné politice Maa. A to mu přišlo draho.

Se začátkem „kulturní revoluce“ (1966-1976) byl Teng zatčen a poslán do exilu v jedné z nejchudších provincií. Ale vážně nemocný premiér Čou En-laj, kterému Mao stále důvěřoval, si v roce 1973 prosadil Tengův návrat z exilu a Teng se brzy stane náměstkem předsedy vlády a začíná postupně zavádět tržní vztahy v ekonomice a rozšiřuje svobodu podnikání rolníků v obcích.

V roce 1975 je již místopředsedou ÚV KSČ a náčelníkem generálního štábu čínské lidové armády. Mezitím Mao bojuje s těžkou nemocí a ti, kteří nenávidí Tenga, vůdci „akčních brigád kulturní revoluce“ v čele s Maovou manželkou Ťiang Čching (později se stali známými jako „gang čtyř“), v jejichž rukou ležela skutečná moc v zemi, se rozhodli s ním vypořádat. Teng byl propuštěn ze všech postů a čeká na svůj osud. Nicméně přichází mu na pomoc ministr obrany maršál Ye Jianying a velitel vojenské oblasti Kuang-tung, který ho deportoval do lázeňského střediska poblíž Kantonu, kde je pod ochranou armády až do smrti Mao Ce-tunga v září 1976.

Teng o sobě jednou řekl, že třikrát zemřel a třikrát byl vzkříšen. Ve skutečnosti se přiblížil k smrti v roce 1933. Kominterna, nespokojená s politikou Mao Ce-tunga, ho zbavila funkce generálního tajemníka ÚV KSČ a na jeho místo jmenovala „svého člověka“ Wang Minga. Na jeho příkaz pět podporovatelů Maa bylo vyhlášeno trockisty a popraveno. (To se stalo v „sovětských oblastech“ kontrolovaných komunistickou stranou. Mimochodem, Lidová osvobozenecká armáda se tehdy jmenovala Rudá armáda.) Teng jako zázrakem přežil. Nicméně Wang Ming neměl sílu osobnosti Mao Ce-tunga a dlouho se na tomto postu neudržel.

Kupodivu Teng Siao-pching, nakolik byl uznávaný vůdce země, nikdy nebyl ani premiérem, ani čínským prezidentem, ani hlavou KSČ.

Teng měl i během vedení Mao Ce-tunga negativní postoj ke komunám (analogie zemědělských družstev – pozn. překl.) a po té, co se stal skutečným vůdcem země, fakticky rozpustil komuny a převedl jejich půdu na rodinné farmy. Známým se stal jeho slogan: „Ať je v zemi více bohatých!“.

Ještě větší slávu získala jeho okřídlená slova: „Nezáleží na tom, jakou barvu má kočka – černou nebo bílou. Dobrá kočka je ta, která chytá myši.“

Společenský rozvoj je proces, který běží po rostoucí křivce

Zahájit reformy ještě neznamená jejich úspěch. Úspěšné se stávají pouze tehdy, pokud poskytují zemi stabilní a postupný vývoj od nižšího stupně k vyššímu. A neměly by předběhnout připravenost společnosti je přijmout. Takové reformy přinesl v pravý čas (v prosinci 1979) Teng Siao-pching z rozhodnutí pléna ÚV KSČ. Dostaly oficiální název „Reformy a otevřenost“. Mnozí ruští autoři srovnali čínské reformy s mnohoznačností ruského NEPu. Tak se i na počátku jevily. Ale jak daleko půjdou, málokdo předvídal.

Není jisté, že to předvídal sám Teng Siao-pching, který se řídil spíše než teorií logikou společenského rozvoje. Takže 7. března 1985 Teng Siao-pching řekl: „Cílem socialismu není vytvořit polarizaci, ale přinést blahobyt celému národu. Pokud naše politika způsobí polarizaci, znamenalo by to, že jsme prohráli. Pokud u nás vznikne nová buržoazie, bude to znamenat, že jsme skutečně sešli z cesty. Zasazujeme se o růst prosperity ve vybraných regionech jen proto, aby oblasti, které rychleji dosáhly prosperity, pomáhaly ostatním k jejich lepšímu rozvoji. Z tohoto důvodu jsme za to, aby část národa dosáhla blahobytu před ostatními a jako bohatá skupina lidí pomáhala ostatním na cestě k blahobytnému životu. Nechceme sociální rozdíly.“

Nicméně rychlý ekonomický a sociální rozvoj v zemi urychlil polarizaci, a to jak mezi městskými a venkovskými obyvateli, tak i mezi rychle rostoucími pobřežními oblastmi a vnitrozemím, objevila se i nová buržoazie. Na jaře roku 1989 v zemi vypukla vážná společenská krize, a to nikoliv bez vlivu vnějších sil, která vyústila v masové demonstrace mládeže a studentů na náměstí Tchien-an-men v Pekingu (následně se rozšířila i do dalších měst) požadujících demokratické reformy a boj proti korupci. Mírnou cestou se je nepodařilo uklidnit a na naléhání Teng Siao-pchinga, aby se zabránilo narušení reforem, a navzdory námitkám generálního tajemníka Ústředního výboru KSČ Čao C'-janga byly protesty potlačeny silou zbraní. Následovalo znepokojující čekání, co bude dál. O rok později jsem společně s delegací novinářů navštívil Čínu. A s čím jsme se tam nesetkali: všude zněla slova ne o pokračování reforem, ale o potřebě nastolit stabilitu v zemi.

Mnozí soudruzi Teng Siao-pchinga považovali za vhodné pozastavit reformy. Ale Teng po té, co projel celou zemi, rozhodně prohlásil: „Reformy není třeba zastavit, ale prohloubit.“ Tak vypadá role osobnosti v historii.

Z této krize byly ovšem vyvozeny i důsledky. Zejména se zintenzivnil boj proti korupci a vláda začala vykonávat bedlivější dohled nad zajištěním synchronizace hospodářského růstu a lidského blahobytu. Pozitivní roli sehrály i změny v ústavě ČLR zajišťující každých 10 let povinné střídání prvních dvou vůdců v zemi a ve skutečnosti i jejich spolupracovníků. Každý nový manažerský tým přinesl svůj vklad do reforem země.

Osobně bych chtěl zdůraznit toto: žádná „šoková terapie“ se v Číně nekonala, každá inovace byla připravena v předchozím stádiu vývoje. A pokud se zrodily nové ekonomické a sociální vztahy, měnilo se i kolektivní vědomí a čínští představitelé na to adekvátním způsobem reagovali. Například za sloganem „Ať je v zemi více bohatých!“ následoval slogan „Ať je v zemi méně chudých!“ Když se vytvořila široká vrstva bohatých a blahobytných lidí, vyvstala otázka: co dělat? Dát jim příležitost k vytvoření své vlastní politické strany? Čína nebyla objektivně připravena na pluralitní systém. A tak bylo nalezeno jiné řešení.

Nástupce Teng Siao-pchinga ve vedení státu Ťiang Ce-min se rozhodl otevřít dveře strany pro vstup občanů prakticky ze všech vrstev obyvatelstva, včetně milionářů.

A vznikl nový princip ve vedení KSČ nazvaný „trojí představenstvo“: „pokročilých výrobních sil v Číně, progresivního směřování vyspělé kultury Číny a základních zájmů nejširších vrstev čínského lidu“. XVI. sjezd KSČ, který se konal v listopadu 2002, zahrnul myšlenku „trojího představenstva“ do ústavy ČLR.

Ale s rychlým růstem bohatství rostla i touha špičkových úředníků žít ve velkém stylu na státní útraty, což vyvolalo stížnosti mnoha občanů. Proto Si Ťin-pching, jenž se dostal k moci v roce 2012, vyhlásil válku „sladkému životu“ nomenklatury, na novou úroveň vyzdvihl boj proti korupci a zneužívání veřejných prostředků a pro sjednocení národa vyhlásil ideu „čínského snu“: za vysokou kvalitu života čínského lidu a za postavení ČLR na mezinárodní scéně v souladu s její ekonomickou a vojenskou silou. Jedná se o další změnu orientace čínských vůdců v post-maoistické éře.

Alexej Kiva

Zdroj: stoletie.ru

Překlad: ralh

Ohodnotit článek
(5 hlasujících)

Přečtěte si

  • Jak se krade v Rusku a na Ukrajině

    Mezi „svidomými“ Ukrajinci panuje názor, že korupční problémy Ruska a Ukrajiny jsou totožné. Titíž oligarchové ze soupisu časopisu Forbes s jachtami a miliardovým jměním, nabytým kdovíjakým kouzelným způsobem, tatáž zlodějská sebranka, velí guberniím a oblastem. Ruským obyvatelům se dostane pouze o něco více peněz, protože k nim doletí více ropných krůpějí z panského stolu. A to je celá podstata jejich vyšší životní úrovně.

  • Ukrajinci se pokusili o vlastní „Terminator“. Moc se to nepovedlo

    Ukrajinský obranný průmysl v minulých dnech s velkou slávou představil „bojové vozidlo podpory Straž“. Koncepčně jde evidentně o nápodobu ruského bojového vozidla bojového vozidla podpory tanků (BMPT) Terminator, které se po mnoha letech vývoje dostává na výsluní. Lze prakticky s jistotou předpovědět, že ukrajinský „klon“ nic takového nečeká.

  • Ruský snajpr vytvořil světový rekord (VIDEO)

    Ruský odstřelovač Andrej Rjabinskij se svými pomocníky Jurijem Siničkinem, Jevgenijem Titovem a Vladimirem Grebeňjukemn vytvořil světový rekord ve vzdálenosti cíle zasaženého z odstřelovačské pušky.

  • Organizovaný přísun teroristů není nic platný. Syřané a Rusové dál směřují k vítězství

    Navzdory posilám teroristů z území pod kontrolou Američanů pokračuje vývoj syrské války směrem k jejich porážce. Syrské bojiště se za uplynulý měsíc výrazně proměnilo.

  • Prodat Ukrajinu a vyhnout se válce. K návrhu českého prezidenta

    Jsou mnohem „větší kluci“, jejichž myšlenky Zeman vyjádřil, či spíše předběžně odhalil, a tohle je jejich mínění o Ukrajině, která jim odevzdala subjektivitu a suverenitu a už je dál celkově nezajímá.

 

 

 

Nejčtenější články - Alternativy

  • O co šlo v Pekingu? O konec amerického století a začátek století Eurasie (VIDEO)
    Svět má za sebou událost epochálního významu, kterou západní média prakticky ignorovala – pekingské fórum k iniciativě Nové hedvábné stezky. Ilustrací úpadku západních hodnot byl fakt, že největším tématem, které zaujalo tuzemská média, bylo zdržení závěrečného focení způsobené prezidentem Zemanem. Přitom v Pekingu nešlo o nic menšího, než o skoncování…
    čtvrtek, 01 červen 2017 23:19 Přečteno 12894 krát
  • Zemím Eurasijské unie v čele s Ruskem se otevírají nebývalé možnosti
    Eurasijskou hospodářskou unii a Rusko jako klíčovou zemi tohoto uskupení čekají bezpochyby velmi zajímavé perspektivy. Nejde čistě jen o ekonomiku: dohody o volném obchodu se zeměmi jako Egypt, Írán či Singapur posílí partnerství s těmito stále významnějšími světovými hráči a umožní přístup ke strategickým námořním cestám. Detaily popsal analytický portál…
    čtvrtek, 11 květen 2017 23:53 Přečteno 6706 krát
  • Rusko hromadí zlato nejrychleji na světě. A nijak v tom nepolevuje
    Ruská federace nejrychleji ze všech zemí světa zvětšuje své zlaté rezervy. Jen za letošní rok navýšila své zásoby zlata o více než devadesát tun.
    úterý, 25 červenec 2017 17:21 Přečteno 6516 krát
  • Banka Ruska začala připravovat národní kryptoměnu
    Ruská Centrální banka začala připravovat národní kryptoměnu. Na nedávném Petrohradském mezinárodním ekonomickém fóru (PMEF) to oznámila místopředsedkyně Centrální banky Ruské federace Olga Skorobogatova.
    neděle, 18 červen 2017 22:07 Přečteno 5037 krát
  • Setkání Putina s Trumpem: přijde konec liberálního ekonomického modelu?
    Přední ruský politický a ekonomický analytik Michail Chazin se zamýšlí nad možnou podobou průběhu systémových změn ve světové ekonomice v kontextu setkání hlav nejvýznamnějších států světa.
    úterý, 09 květen 2017 00:02 Přečteno 4060 krát

Potřebujeme vaši podporu

EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků.   Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.

Vrátit se nahoru