Bělgorodská oblast: ruský předobraz budoucího společenství vzájemné solidarity

Má Rusko potenciál spasit lidstvo od současného individualistického a egoistického úpadku? Je nějaká šance, že se svět obrodí z nákazy liberalismem, jako když se probouzíme ze špatného snu? Filosof Alexandr Dugin tomu věří a popisuje první vlaštovku ohlašující uzdravování společnosti z jedné ruské gubernie.

Právě jsem se vrátil z Bělgorodu a chtěl bych se podělit o své dojmy.

Když se nás ptají „jaké byste vy, konzervativci a tradicionalisté, chtěli vidět Rusko?“, začínáme obvykle mluvit o eurasijských projektech, slavjanofilních utopiích, nebo se obracíme ke zkušenosti z Moskevského carismu či říše. To je v pořádku, ale někdy se nám stane, že nemáme dostatek skutečných příkladů a vzorů, a to činí naše pozice méně přesvědčivé. Tuto mezeru je snadné vyplnit jednoduchou radou: zajeďte si do Bělgorodu!

V Bělgorodě byl během dlouhé doby gubernátorství Jevgenije Stěpanoviče Savčenka vybudován regionální model ruského způsobu života, jenž může být podle mého názoru doporučen jako vzor. A to má zásadní význam. Ve stejné době, jako všechny ostatní regiony Ruska, při stejném zákonodárství a stejné vládě, jak v děsivých v 90. letech, tak při následném příklonu ke konzervatismu v roce 2000, navzdory tomu všemu v oblasti Bělgorodu běželo naplno skutečné národní obrození. Jako by se zde pomalu a postupně vytvářel obraz Ruska, jaké opravdu potřebujete, o jaké usilujeme a o jakém sníme. Co především umožnilo Bělgorodský zázrak?

V Bělgorodě lidé, inteligence i vláda již před desetiletími ostře pocítili potřebu ideologie, která by byla alternativou k liberalismu. A tato ideologie, nebudete mi věřit, byla vytvořena. Říká se jí solidarita. Jejím cílem je vybudování společnosti postavené na vzájemné solidaritě, kde světská moc je neoddělitelně spojena s duchovní mocí a byrokracie má nastavené takové podmínky, aby musela jednat v zájmu občanů a nikoliv ve svůj vlastní prospěch. Společnost by neměla být liberální, založená na individualismu a egoismu, ale na principu vzájemnosti, což zahrnuje také zbožnost, kolektivismus, a souhru pravomocí na úrovni gubernie. Tato Bělgorodská ideologie byla tak působivá, že v roce 2013 Všeruský národní koncil pojal z iniciativy patriarchy Kirilla myšlenku společenství vzájemné solidarity za své hlavní téma.

V Bělgorodě je snad poprvé v ruské historii vyřešena otázka pozemkového vlastnictví. Konečně je tak doopravdy realizována teze „pozemky křesťanům“, tedy lidem. Aby se zabránilo spekulacím s pozemky, guvernér rozhodl vydat všem 15 akrů zdarma, a také přivedl do obytných obvodů plyn a vybudoval asfaltové cesty. Musí se platit pouze za vodu, a to za velmi výhodnou cenu, a budovat. Za 20 let vyrostl kolem Bělgorodu celý stát – jedno podlaží Ruska – s obcemi, z nichž v každé je školka, škola a samozřejmě kostel. „To není možné“ – řeknete. Kdybych to neviděl na vlastní oči, asi bych tomu také nevěřil.

V Bělgorodě stojí unikátní university – státní, národní a technologická. Během sovětské doby zde nebyla žádná univerzita. Dnes je to obrovský nově vybudovaný komplex, kde studuje desetitisíce studentů a pracuje jedinečný pedagogický sbor. Stále častěji přijíždějí učitelé z Moskvy a Petrohradu: platy jsou zde vysoké, navíc město a univerzity poskytují půdu a dotace na stavbu rodinného domu.

Trhák v agrárním sektoru: Bělgorodský region má tak rozvinuté zemědělství, že pokrývá zemědělskou produkcí více regionů. A jakými produkty! Žádné GMO, žádné chemické přísady, žádná toxická hnojiva.

Ve zdravotnictví je zakotven program „rodinný lékař“ a běží kurzy na podporu plodnosti a intenzivní a velmi významné pomoci mladým rodičům. V důsledku toho se demografie očividně zlepšila.

Z toho všeho se zrodil Bělgorodský zázrak. Mohlo by se zdát, že nejde o nic mimořádného: vše je racionální a optimalizované a všechny prostředky se nacházejí uvnitř regionu. Ale proto, aby všechno zapadalo, je nezbytná, zdá se, šťastná kombinace několika faktorů: hluboké vlastenectví a vnitřní přesvědčení guvernéra, jednota a soudržnost oblastní administrativní elity, nadšená inteligence a vděčný a optimistický národ horlivě podporující všechna místní opatření.

To ale nestačí. Aby byla Bělgorodina taková, jaká je nyní, je potřeba velmi milovat svůj národ, svoji zemi, mít velké srdce a činit čestně a spravedlivě podle vnitřních životních principů. Skutečnost, že se to stává tak zřídka, že nevěříme vlastním očím – to je velmi, velmi špatné. Něco takového by mělo být normou. Ale, bohužel, jedná se o výjimku. Všem pořád něco vadí. Ale guvernérovi Savčenkovi, ani obyvatelům Bělgorodu, ani celému regionu není na obtíž nic, a pokud ano, snaží se to řešit. Víra a láska vítězí nad vším, co stojí v cestě.

Na konferenci v Bělgorodu jsme posuzovali budoucí podobu světového řádu a roli Ruska v něm. Místo pro podobnou debatu bylo zvoleno tím nejlepším možným způsobem: V Bělgorodu budoucnost už nastupuje. Budoucnost ruského společenství vzájemné solidarity, založeného na duchovnosti, národním vlastenectví a spravedlnosti.

Alexandr Dugin

Zdroj: izborsk-club.ru

Překlad: ralh

Foto: beladm.ru

Ohodnotit článek
(13 hlasujících)

Přečtěte si

 

 

 

 

 

Nejčtenější články - Alternativy

 

loading...

 

Potřebujeme vaši podporu

EURASIA24.cz je zcela nezávislý server, fungující jen a pouze díky nadšení a obětavosti skupiny lidí z České republiky a Slovenska, kteří web tvoří výhradně ve svém volném čase a dosud s vynaložením vlastních prostředků.   Nejsou za námi žádní investoři, oligarchové, majitelé vydavatelských domů nebo korporací, politici ani „ruští agenti“ či „kremelské peníze“.

Vrátit se nahoru